The Bowery Boys Meet the Monsters

jejich setkání s monstry je prvním a nejspíše na dlouhou dobu posledním snímkem z dlouhé řady filmů o "chlapcích ze čtvrti Bowery" (48 filmů z doby mezi léty 1946 až 1958 představuje nejdelší filmovou sérii v historii americké kinematografie), který jsem se obtěžoval zhlédnout. nalákalo mě žánrové zařazení pod hlavičku science-ficiton. jedná se totiž o komedii založenou na všelijakých klišé z klasických sci-fi hororů - v odlehlém venkovském sídle žije rodina zdegenerovaných aristokratů, sestávající ze dvou šílených vědců toužících experimentovat s lidskými mozky, démonické upírky připomínající Vampirellu z Woodova Plánu 9, potrhlé stařeny pečující o lidožravou rostlinu a "frankensteinovského" komorníka. šílení vědci se předhánějí ve svých experimentech. jeden pracuje na implantaci lidského mozku do těla geneticky zmutovaného lidoopa, zatímco druhý by rád lidským mozkem nahradil hlavu svého naivně vyhlížejícího robota, ve srovnání se kterým vypadá i Robby the Robot jako vizionářský design. v omezené míře zde dochází k parodování výše popsaných elementů; po většinu času však fantastické žánry poskytují pouze prostředí, které filmaři plní typicky komediálním obsahem. ten svým charakterem působí jako omšelý dozvuk ke konci řady již téměř půl století starého žánru filmového slapsticku, přičemž křečovitý projev protagonistů Lea Gorceyho a Huntze Halla a zejména jejich přehnané pitvoření by musely působit příliš nuceně snad už za dob kariérních vrcholů Harryho Langdona a Harolda Lloyda. není to ani dobře zahrané, ani vtipné. humoru, založeném zejména na situační komice a "vtipných" přeřecích, schází jakákoliv originalita a ani nijak nepomáhá "demaskovat" neduhy a úskalí parodovaných žánrů. nabízí se porovnání s filmy podobných uskupení komiků (East Side Kids, Dead End Kids etc.), z nichž právem nejproslulejší jsou bratři Marxové, přičemž ze srovnání s posledně jmenovanými vycházejí chlapci z Bowery jako naprostí břídilové. jejich úspěch během televizních uvedení filmové řady v následujících dekádách jen potvrzuje vnitřní spřízněnost a snad i evoluční příbuznost s žánrem sitcomu a tudíž nejhorším brakem tehdejší i současné televizní produkce. (18.03.2016)