• gudaulin
    ***

    Jsou filmy nadčasové a takové, na kterých v průběhu let zapracuje zub času. V druhé polovině 70. let poznamenaných normalizací a tabuizovanými tématy šlo o výrazný nadprůměr daný jednak spolehlivě fungujícím tématem kritiky "maloměšťáckých přežitků socialistického člověka", jednak dobře zvoleným hereckým obsazením. Ústřední čtveřice hašteřících se sousedů má určité kouzlo i v současnosi, stejně jako některé fórky a zlomyslnosti, kterými se manželské dvojice obšťastňují. I takový Luděk Sobota má jeden z mála hereckých partů, kde nepřehrává a jeho herectví je funkční. Jenže co naplat, z hlediska dnešních měřítek jde už o přežitou záležitost. Celkový dojem: 55 %.(29.11.2008)

  • rakovnik
    ****

    Herecký koncet čtyř hlavních postav mě vybízí opakovaně ke shlédnutí tohoto filmu. Jednoduchá zápletka, prostor pro spoustu vtipu, nenáročné podívání. Trošku pokulhává rovina řešení sporů na úřadech (jak to tehdy totalitně hezky fungovalo :-) ) a režisér měl mít šťastnější ruku pro výběr herců do rolí dětí - Sobota a Veškrnová jsou kvalitativně někde zcela mimo. Ale motorista Kopecký ve žluté kšiltovce je k sežrání.(6.3.2011)

  • Boogeyman
    ****

    Nestárnoucí rodinná taškařice, která nesmí chybět na českých obrazovkách minimálně dvakrát do roka. Další z kategorie filmů, jež přes svou notorickou známost sice nelezou na nervy, přesto je narozdíl od geniálních děl z dílny Svěrák-Smoljak-Menzel nevyhledávám. Přesto nelze než smeknout před výkony představitelů dvou hašteřících se ústředních párů.(4.11.2008)

  • pytlik...
    ***

    Já to šmírování a pronásledování sousedů nijak záporně nehodnotím. Za a) vzhledem k tomu, že život nemá žádný objektivní smysl, je jedno, jak ho člověk stráví, jestli tímhle způsobem nebo nějakým jiným, třeba všeobecně považovaným za lepší. A za b) je to přeci hezký pocit, když jeden ví, že na něj ten druhý neustále ve dne v noci myslí... pravda, sice myslí s nenávistí, ale myslí! Furt lepší než bejt přehlíženej, každýmu lhostejnej. Takže si jeden připadá tak trochu jak nějaká rocková hvězda, u nich si fanynky lepěj na stěny jejich portréty a decentně po nich vzdychají, u toho jednoho si zase sousedi lepěj na stěnu uši a hrnečky a nedecentně řvou, takže v podstatě to samý.(24.9.2015)

  • see_sawandrew
    ****

    Pokud čekáte vyčerpávající rozbor tohoto filmu, určitě se do čtení komentáře nepouštějte. V souvislosti se Schulhoffovými filmy vídám tolik rozsudků se slovem "normalizační", že se kolikrát nemohu ubránit smíchu. Je však spíše smutné, kolik lidí je schopno řadit mnohé filmy mezi normalizační splašky jenom na základě toho, že vznikly v období normalizace. U českých filmů to zamrzí mnohem více, jelikož v naší kinematografii se Brežněvův vliv odrážel vůbec nejméně (stačí zabrousit do jiných národních kinematografií východního bloku - prach a bída sedmdesátých let je na nich znát mnohem více). Snad je nevděčnost diváctva k filmům sedmdesátých let způsobena silným kontrastem s předcházejícími léty šedesátými, právem označovanými za zlaté období (nejen) české kinematografie. V šedesátých letech mladá generace absolventů FAMU po boku se starými lišáky rozbíjela tabu minulosti a vzpomínala na druhou světovou válku i následné komunistické utužování v padesátých letech. Po intervenci v osmašedesátém však museli filmaři začít vymýšlet něco jiného, protože nová vlna zašla pro komunistickou cenzuru až příliš daleko. Hlavní doménou filmů sedmdesátých let se proto staly konkrétní osudy lidí v přítomnosti, a také různě fantaskní pohledy na budoucnost nebo alternativní realitu (Lipský a Vorlíček s Macourkem dokázali v tomto tématu usednout na samotný trůn crazy komedie). Paradigma hodnot českých lidí a rodin bylo s kolísající vážností bravurně znázorněno například v kultovní dilogii Marie Poledňákové. Schulhoff se jako několik dalších režisérů rozhodl pustit do satiry s tématem mezilidských vztahů (jako odkaz na budoucnost můžeme v jeho filmech považovat už samotné názvy, pro něž je typický budoucí čas doplněný zdrobnělinou v pátém pádě). Pro všechny tyto filmy však platí společný jmenovatel - pod nesmírně vtipnou fasádou se TAKÉ nalézá velmi ostrá kritika společnosti. Netlačí se na pilu tolik jako o dekádu dříve a filmy si ze sociální a politické situace střílí mnohem nenápadněji, ale o to sofistikovaněji. Snaha kulantně oblbnout cenzuru se však negativně odrazila také u diváků, kteří po agresivní filmové tvorbě šedesátých let trochu zapomněli koukat pod povrch a spokojili se s žánrovým začleněním těchto filmů = komedie. Výjimkou nejsou ani Schulhoffovy filmy, které jsou sice zábavné a většinou vtipné, ale rozhodně nepojednávají o ctnostných vlastnostech lidí. Nepoučitelnost a nenapravitelnost je v podstatě vyjádřena už samotnými názvy jeho filmů. Podobným případem je také Zítra to roztočíme, drahoušku. Povrchní závist a marnivost českých "maloměšťáků" je zde zobrazena naprosto dokonale, nejen ze scénáře, který nikdy žádnou hlášku nenechá bez ironického významu, ale i z jemného neverbálního projevu našich herců (silná generace zůstává silnou i v jiných filmech než hvězdných). Film velmi ošklivě nastavuje zrcadlo početné části populace a také dnes zůstává velmi aktuální (stačí se podívat na libovolné diskuzní fórum, nebo si třeba zajít do supermarketu nebo na úřad). Ještě bych rád podotkl, že dělat nutné kompromisy ve svých filmech neznamená stát se anální subinkou cenzury - ono je to vždycky trochu složitější (vzpomeňme si na Nezvala). I proto je smutné, že nikoli nejlepší, ale přesto zajímavé filmy Petra Schulhoffa jsou často házeny na smetiště spolu se skutečnými ukázkami normalizačního poklesu, které mají na svědomí až příliš přizpůsobiví a netalentovaní režiséři, jako byl Steklý nebo Trapl. Vrcholem ironie pak je, že nejlepší české komedie byly natočeny právě v normalizačním období. Dnešní rádobymoderní veselohry jim nikdy nesahaly ani po kotníky, a to včetně opěvovaných Pelíšků. 75%(26.6.2012)

  • - Krabica "americkej automatickej pračky", ktorú René Novák (Luděk Sobota) a pán Novák (Miloš Kopecký) niesli hore schodmi bola v skutočnosti krabica talianskej automatickej pračky ZANUSSI DL 1400T. Spoločnosť Zanussi bola neskôr v roku 1984 odkúpená švédskou spoločnosťou Electrolux. (PATWIST)

  • - V záběru, kdy se Evžen Novák (Miloš Kopecký) ptá pracovnice komparzního rejstříku (Stella Májová) na hraní v komparzu, visí na zdi za Milošem Kopeckým plakát k filmu Karla Kachyni Robinsonka (1974). (krib)

  • - Luděk Sobota si vymínil, že bude moci improvizovat, jinak že roli nevezme. (cariada)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace