• see_sawandrew
    ****

    Pokud čekáte vyčerpávající rozbor tohoto filmu, určitě se do čtení komentáře nepouštějte. V souvislosti se Schulhoffovými filmy vídám tolik rozsudků se slovem "normalizační", že se kolikrát nemohu ubránit smíchu. Je však spíše smutné, kolik lidí je schopno řadit mnohé filmy mezi normalizační splašky jenom na základě toho, že vznikly v období normalizace. U českých filmů to zamrzí mnohem více, jelikož v naší kinematografii se Brežněvův vliv odrážel vůbec nejméně (stačí zabrousit do jiných národních kinematografií východního bloku - prach a bída sedmdesátých let je na nich znát mnohem více). Snad je nevděčnost diváctva k filmům sedmdesátých let způsobena silným kontrastem s předcházejícími léty šedesátými, právem označovanými za zlaté období (nejen) české kinematografie. V šedesátých letech mladá generace absolventů FAMU po boku se starými lišáky rozbíjela tabu minulosti a vzpomínala na druhou světovou válku i následné komunistické utužování v padesátých letech. Po intervenci v osmašedesátém však museli filmaři začít vymýšlet něco jiného, protože nová vlna zašla pro komunistickou cenzuru až příliš daleko. Hlavní doménou filmů sedmdesátých let se proto staly konkrétní osudy lidí v přítomnosti, a také různě fantaskní pohledy na budoucnost nebo alternativní realitu (Lipský a Vorlíček s Macourkem dokázali v tomto tématu usednout na samotný trůn crazy komedie). Paradigma hodnot českých lidí a rodin bylo s kolísající vážností bravurně znázorněno například v kultovní dilogii Marie Poledňákové. Schulhoff se jako několik dalších režisérů rozhodl pustit do satiry s tématem mezilidských vztahů (jako odkaz na budoucnost můžeme v jeho filmech považovat už samotné názvy, pro něž je typický budoucí čas doplněný zdrobnělinou v pátém pádě). Pro všechny tyto filmy však platí společný jmenovatel - pod nesmírně vtipnou fasádou se TAKÉ nalézá velmi ostrá kritika společnosti. Netlačí se na pilu tolik jako o dekádu dříve a filmy si ze sociální a politické situace střílí mnohem nenápadněji, ale o to sofistikovaněji. Snaha kulantně oblbnout cenzuru se však negativně odrazila také u diváků, kteří po agresivní filmové tvorbě šedesátých let trochu zapomněli koukat pod povrch a spokojili se s žánrovým začleněním těchto filmů = komedie. Výjimkou nejsou ani Schulhoffovy filmy, které jsou sice zábavné a většinou vtipné, ale rozhodně nepojednávají o ctnostných vlastnostech lidí. Nepoučitelnost a nenapravitelnost je v podstatě vyjádřena už samotnými názvy jeho filmů. Podobným případem je také Zítra to roztočíme, drahoušku. Povrchní závist a marnivost českých "maloměšťáků" je zde zobrazena naprosto dokonale, nejen ze scénáře, který nikdy žádnou hlášku nenechá bez ironického významu, ale i z jemného neverbálního projevu našich herců (silná generace zůstává silnou i v jiných filmech než hvězdných). Film velmi ošklivě nastavuje zrcadlo početné části populace a také dnes zůstává velmi aktuální (stačí se podívat na libovolné diskuzní fórum, nebo si třeba zajít do supermarketu nebo na úřad). Ještě bych rád podotkl, že dělat nutné kompromisy ve svých filmech neznamená stát se anální subinkou cenzury - ono je to vždycky trochu složitější (vzpomeňme si na Nezvala). I proto je smutné, že nikoli nejlepší, ale přesto zajímavé filmy Petra Schulhoffa jsou často házeny na smetiště spolu se skutečnými ukázkami normalizačního poklesu, které mají na svědomí až příliš přizpůsobiví a netalentovaní režiséři, jako byl Steklý nebo Trapl. Vrcholem ironie pak je, že nejlepší české komedie byly natočeny právě v normalizačním období. Dnešní rádobymoderní veselohry jim nikdy nesahaly ani po kotníky, a to včetně opěvovaných Pelíšků. 75%(26.6.2012)

  • nash.
    **

    Čtyřka Kopecký, Janžurová, Peterka a Zázvorková nemá chybu stejně jako jejich sousedské žertíky ve starém pavlačovém domě, které jsou občas na hranici škodolibé dokonalosti. Bohužel selhala zpočátku slušně našlapnutá gradace, kterou zboural zásadní dějový zvrat. Přes veškerou snahu jmenované čtyřiky už se ji nepodařilo znovu nastartovat a stejně tak ani můj zájem.(4.6.2011)

  • agathon
    ****

    Žádné umění, to ne, to prrr. Ale podle mě naprosto skvělá zábava s nestárnoucími fóry, skvelými komediálními talenty snad ve všech rolích a nádavkem i ideologicky méně zhoubným půdorysem než filmy Hřebejk-Svěrák-Ondříček. Tohle si totiž dělá z maloměšťáků alespoň legraci a v té satiře se to (ať už záměrně nebo nezáměrně) strefuje i do politicko-společenského establishmentu. To současné taškařice o obyčejných lidičkách nedělají ani trochu. Ty už maloměšťácké samy od sebe jsou. Z toho mi bývá až nevolno, tady cítím, že si to na nic nehraje.(16.9.2007)

  • zdepapepa
    ****

    Hezká česká komedie, zajímalo by mě, jestli by fungovala i jinde. Závist, naschvály, ale vše jakž takž v mezích i po letech je vtipné. Mírný černý podtón v podobě nevěry je naštěstí brzy zašlapán a manželé spolu vydrží i do dalšího filmu. Pěkná situační komedie s příjemnou fyzickou komedií. Koncert pro ústředních 6 lidí. Co horory - tohle by mělo mít předmluvu v podobě - Natočeno podle skutečných událostí. A kdo je chytrý, nejen, že se pobaví, ale ještě si z toho odnese nějakou cennou lekci.(21.11.2014)

  • Marci
    *****

    Zvedám ze 4* na 5. Proč? Protože mě asi nikdy neomrzí se na tuto komedii s chutí podívat. To co předvádí čtveřice Zázvorková, Kopecký - Janžurová, Peterka, to se v současných inscenacích už tolik nevidí. Schulhoffovi se podařilo natočit takovou velmi dobrou satiru-karikaturu na téma maloměšťáctví zasazené do tehdejších dobových reálií, ale myslím, že nadčasovost tu zůstává.(22.10.2007)

  • - Krabica "americkej automatickej pračky", ktorú René Novák (Luděk Sobota) a pán Novák (Miloš Kopecký) niesli hore schodmi bola v skutočnosti krabica talianskej automatickej pračky ZANUSSI DL 1400T. Spoločnosť Zanussi bola neskôr v roku 1984 odkúpená švédskou spoločnosťou Electrolux. (PATWIST)

  • - K závěru filmu pan Novák (Miloš Kopecký) potvrdí své rozhodnutí zničit Bartáčkovy zkomolenou latinskou větou "Tercium non datur", jejíž překlad je "Třetí možnost není". (Ganglion)

  • - Luděk Sobota si vymínil, že bude moci improvizovat, jinak že roli nevezme. (cariada)