Smích se lepí na paty

Příběh o panu "neomylném", který svému nosu jednou vystaví pomník, nebyl vůbec špatný. Avšak rozhodnutí vypointovat příběh rozluštěním záhady vilných starců nabízí přinejmenším dvojí klíč k interpretaci hlavního hrdiny: buď ho jeho vlastní karamboly měly definitivně přesvědčit o nedostatečnosti lidí z jeho okolí (jež tak nikdy nebudou moci dosáhnout nebo se jenom přiblížit jeho "výjimečnosti", či ji snad aspoň pochopit), čímž by se maximálně odhalila jeho nulová sebereflexe a nesnesitelnost; nebo se tak měla naopak prokázat směšnost jeho konání, kterou si měl sám uvědomit, a stát se tak člověkem hodným slitování. (06.01.2015)

Lahůdkové herecké obsazení (pro mě snad nejoblíbenější Brodského role), krásné prostředí hor a lidsky obyčejný příběh jednoho milého samorosta... humor je tady spíše nahořklý, ale mám tenhle film prostě ráda. Chtěla bych posedět s hajným Čepkem a panem učitelem Kemrem před chaloupkou s nádherným výhledem u bašty připravené Bróďou, projít se po tomto svérázně upraveném obydlí, zatřepat s Bohdalkou a říct jí, ať není pizda, nakopat do koulí Heřmánka a přerazit mu hnáty... Zmínila jsem se už, že mám tenhle film prostě ráda?:-) Fakt nevím, co mi brání mu napálit plných 5 hvězd; až se mi smích bude lepit na paty příště, musím to zjistit. 85% (01.06.2012)

Ale ano. Kdo má rád písničky Petra Rezka a Hanky Zagorové, občas snese i nějaké ty Bakaláře, tomu se tenhle opus bude líbit. Možná jsem zbytečně alergický na filmovou řeč většiny filmů z 80. let, ale tohle bylo takové to naše. Člověčina z toho koukala, pan Kemr zahrál exota, nádherné Krkonoše. Nejlepší roli měli Pavel Nový et Co. - seděli a jedli guláše. To jsem jim záviděl. A také entuziasmus té paní poštovní, co pořád chtěla uhnat pana Brodského. Škoda večera. (03.06.2012)

(2x) ,,Poslední věc, kterou ve svém životě udělám, bude, že uplácám svému nosu pomník z jarního sněhu..." Hořce melancholická balada o stáří jednoho všeuměla na chalupě. Zdánlivě bezstarostně pohodový život hlavního hrdiny jde do občas trpkého kontrastu s moderním světem a mladou generací, vrcholícího v polovině filmu vážným přečinem ze strany mladých. Skutečně novou jiskrou pro Joska znamená až náhodné setkání se sympatickou ženskou, jenomže se smíchem se jaksi opět lepí na paty i smůla... Snímek, který mě dojal a vyvolal pocit lítosti i bez vyloženě citového vydírání. Provinění z minula se v dobré společnosti odpykat asi vždycky musí, ale nárok na lásku a štěstí, byť plně ze strany Anny-Heleny nevyužit, zůstává. Rozhodně nadprůměrný film, kde mě oslovil příběh, přírodní atmosféra, svéraznost hlavního hrdiny i Vlastimil Brodský s Petrem Čepkem v hlavních rolích. Také ojedinělý filmový návrat Jiřiny Bohdalové v době, kdy se dlouho věnovala výhradně televizním počinům a estrádám. Trochu místy nepříjemně na mne akorát působila elektronicky aranžovaná hudba Petra Skoumala, která asi nejspíš měla dotvářet smutek a kontrast k onomu modernímu světu 80. let. (85%) (Československá filmová výzva) // V paměti mi tento film částečně splýval s jiným snímkem z konce 80. let, rovněž s Brodským v hodně podobné roli, Utopím si ho sám, který dostal ode mne před třemi lety hodnocení nejvyšší. Zde zatím nechávám původních 4*, možná přehodnotím po opětovném zhlédnutí onoho příbuzního filmu. (05.02.2019)

Melancholickou náladou je protkán tento klidný příběh stárnoucího kutila a samotáře, který touží po společnosti na své zastrčené chaloupce v podhůří Krkonoš. Vlastimil Brodský předvádí standardně nadstandardní skvělou práci při ztvárnění naivní role Jozky Platejze a sekunduje mu při tom plejáda nezapomenutelných skvělých herců. Nejlepší kus tu ale zahrála, překvapivě, Jiřinka Bohdalová, která naprosto přesvědčivě vdechla život své prohnané postavě. Obědy pro dřevařskou partu, rozmluvy nad viržinky Borodiové a věčné peripetie se ženami, to vše zosobňuje hořkosladký klenot. Ač smutný, přece veselý je tenhle film s nádechem nostalgie a tragické skutečnosti lidského bytí a nebytí. Rozhodně patří k české klasice, kterou je třeba vidět. 80% (29.11.2015)