Arvéd

Zjevení na poli českého filmu. Metonymické propojení Protektorátu, 50. let a faustovského tématu. Těžký nedivácký film o Zlu. Spalovač mrtvol + Kladivo na čarodějnice + Lekce Faust = Arvéd. Geniální koncept. Vše je jen hra. Komunistické monstrprocesy. Karel Höger hajlující v Národním divadle. Vlasta Burian natáčející propagandistické skeče v protektorátním rozhlase. Oldřich Nový hrající v budovatelských agitkách. Herci a zpěváci podepisující Antichartu. Spolupráce s StB. Konfidenti Gestapa i Sicherheitsdienst. Právo útrpné. Inkviziční procesy. Protektorát. 50. léta. Normalizace. Věčný návrat téhož... (03.01.2023)

moc rád bych byl z těch, kteří dokáží Arvéda docenit, protože takhle osobitých a originálních kousků v našich končinách moc nevzniká. Jenže bohužel nejsem a Arvéd mě ve své egomaniakální kafkovské bizarnosti míjel větším a větším obloukem. Formálně mu není moc co vytknout, ale ač sem byl připraven na to, že nepůjde o standardní film, nakonec mě stejně zvládl překvapit a bohužel ne úplně příjemně...60% (01.01.2023)

Udělat z mýty opředeného příběhu homosexuálního satanisty dvouhodinovou nudu je skutečně umění, jenž si zaslouží půlnoční projekci na všech festivalech, na kterých se objeví. Nejen ortodoxní intelektuálové s nosem od koblihy budou do deseti minut chrápat. Životní výkon Kerna je bohužel spláchnutý do kanálu. (08.05.2023)

Už je to pár týdnů, co jsem viděl Arvéda přímo v kině a jak jsem chvíli přemýšlel nad hodnocením, nakonec ho zapomněl i ohodnotit. To spíše potvrzuje, že moc toho ve mně, byť jsem si přál opak, nezanechal... Točit další z mnoha českých filmů na téma komunistického režimu a přidávat navrch (až násilně) dnes tolik oblíbené queer motivy nevnímám v roce 2022 jako odvahu, než spíše snahu zavděčit se aktuálně žádaným trendům. Pojmout takový příběh jako silně mysteriózní záležitost je na domácí poměry sice originální, jenže na mě tohle pojetí nefungovalo a proměňovalo se přede mnou na plátně v stále více zmatený pokus o těžce uchopitelný mindfuck. Při tom ona průvodní faustovská myšlenka o zaprodání vlastní duše ďáblu, na pozadí prolnutí dvou totalitních ideologií během pár let, měla silný potenciál. Samotná atmosféra i stylizace mě v prvních minutách nadchly, byl jsem vtažen. Jenže problém nastal, když se ta mysteriózní atmosféra vůbec nerozvíjí, negraduje a zůstává celé ty dlouhé 2 hodiny naprosto stejná, takže za nějaký čas působí spíše monotónně a otravně, stejně jako výkon hlavního herce. Jistou kvalitu jsem ve filmu cítil, ale zhruba od půlky u sledování spíše trpěl a po závěrečných titulcích s přezpívaným šlágrem Oldřicha Nového, mi k předchozímu dění nebylo vůbec jasné, co mi tou podivnou hrou (asi nejen mezi postavami, ale i s divákem) chtěli tvůrci předat a sdělit. Na mě je to ve výsledku až příliš zmatené a nezapadající do sebe... [45%] (30.11.2022)

No do  psí pochvy, tohle sem neměl dělat. Nejhorší na tom je, že sem si to pustil na novej rok, tak jen doufám, že všecky ostatní filmy budou lepší. Tohle byla hrozná nuda namixovaná s nesnesitelnýmu kecy o kristu a satanovi. Vyšpekrovali to slaboučký herci v čele s Rašilovem. Já sem čekal, že mě film zavede mezi estébáky, nácky atd. Ale tohle mě zavedlo leda tak do prdele :o) (02.01.2023)