Ztracení chlapci

Ztracení hoši jsou asi to nejzábavnější, co jsem s upíří tématikou viděl, nemám podobně laděné filmy rád, a tak jsem k tomuto přistupoval s jistým odstupem. Osmdesátkový feeling, řada herců i neherců (i rádobyherců), hudba ve stylu starých disko hitů, celá řada nezapomenutelných hlášek, "strašidelné" scény pravidelně se střídající s těmi humornými.. musím říci, že se mi to nakonec docela líbilo. Žádné klišé, a když už, tak následující scénou zahrabané pod koberec, svižný děj a rychlé velkolepé finále. Asi si to už nikdy nepustím, ale zhlédnutí nelituju. Alespoň teď vím, že když si přečtu televizní program, nepotřebuji televizi :P (28.10.2008)

Pestrá garderoba, inferno na hlavách, nezaměnitelný hudební podkres, bikrosová kola, blbé kecy a…upíři. Roztomile hloupoučká kvintesence hororově-komediálních osmdesátek, která přinesla do filmového vampirismu sexy mládí a i po letech se může pochlubit, že má své Peterpanovské „ztracené chlapce“ v podobě povedených masek a humorných záblesků pohrávajících si s obsahem Van Helsingova loveckého manuálu (svěcená voda v stříkacích pistolkách). S šamponovou držkou Coreyho Haima to mám asi tak, že i kdybych byl krvelačný upír, nezaútočím špičáky na krkavici, ale pěstmi na nos, nicméně musím se přiznat, že když kamera prolétala mračny za chóru „Cry Little Sister“, rozhostil se na mé tváři spokojený nostalgický úsměv.. (03.10.2019)

What the hell. Od tolika (pravda, že převážně internetových) lidí jsem slyšela, že to je nejlepší film o upírech... No, pokud je pravda, že to byl první "velký" film, co udělal upíry mladé a "toužící po životě", tak si to nějakou poklonku zaslouží, ale jinak jsem asi moc mladá na to, abych na něm cokoliv ocenila. Ale samozřejmě poslední věta: kuchařův polibek. -"One thing about living in Santa Carla I never could stomach; all the damn vampires." (23.11.2022)

Problem tohohle filmu je, ze se Schumacher neumel rozhodnout, co ze to vlastne toci. Pominu fakt, ze prvni pulku se nic moc nedeje a na akci si clovek musi pockat az na zaver, kamen urazu je, ze sem nevedel, jestli mam bejt napnutej nebo se smat. Ze zacatku to jeste jakz takz funguje, sem tam nejaka napinava scena, sem tam naopak nakej vtipek nebo hlaska. Bohuzel ke konci uz je to proste tak smichany, ze se to tvari jakoze vazne a napinave, dokonce tu je par krvavejch scen, ale hlavne zasluhou silenejch hercu to vyzniva spis jak parodie. Herci totiz hrajou fakt dost bidne a nejvetsi pruser je Feldman, se svym jakoze drsnackym hlasem. Takze obcas jsem se bavil, obcas byl napnutej, ale rek bych, ze kolikrat presne opacne, nez to reziser zamejslel. Aspon, ze je film docela sviznej, zabavnej a hraje slusna hudba. (27.06.2009)

„Můj vlastní brácha je zkurvenej upír! Počkej, až to zjistí máma!“ I když to není na stejné kvalitativní úrovni jako Fright Night, nostalgie pracuje víc než dost. Klasický "teen horror" pro děti a o dětech, které se musí postavit proti bandě upírů, nezapře svůj původ z druhé dekády 80. let. Za takřka rodinnou zábavu může nejen jméno Richarda Donnera na postu produkce, ale především vtipný scénář a obsazení tehdy už profláklé dvojice Haim - Feldman (mnozí si vzpomenou například na příbuzný Monster Squad). No a uzavírají to nesmrtelné dobové hity v čele s Walk This Way. Jak vidno, na brutalitu může divák rovnou zapomenout, ale akce a masky v závěrečné půlhodince to dokážou aspoň trochu vynahradit. Za mě teda spokojenost. (17.05.2012)