Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Život zaměstnanců ústecké chemičky se odvíjí v zaběhnutých stereotypech. Áda Vinš dostává po desetiletém manželství od své Joži každou neděli kuře a každou sobotu sex. Neděli doplní kanasta s manželi Nejtrovými. Ádův podřízený, třicetiletý provozář Standa, dře denně po práci na přestavbě domku. Každou sobotu se na svobodárně pomiluje se svojí Bohunkou a v neděli je na stavbě. Jako vejce vejci se podobají i dny pracovní. Mění se jen roční období. Jednu jarní sobotu je všechno jinak. Áda čeká u auta na Jožu, která nakupuje. Nudí se, a osloví proto hezkou Bohunku. Dívka přijme jeho nabídku na výlet do přírody. Ve srovnání s přízemním Standou má zkušený Áda romantické řeči i chování a Bohunka jeho "kouzlu" podlehne. Milenci se nastěhují do chaty, kterou Ádovi půjčil Joska Nejtr. Sám Joska situaci využije k utěšování osamělé Joži. Nešťastný Standa vymýšlí různé pasti a triky, kterými by zničil svůdce své Bohunky. Jenomže vztah Ády a Bohunky spěje k zániku sám o sobě. Na chatě je vlhko a zima a dívka vaří denně jediné co umí - guláš z buřtů. Áda je rád, když si jí Standa z chaty odvede. Za čas je vše ve starých kolejích. Joža dostala na usmířenou zlatý náramek. Standa s Bohunkou, teď už manželé, přijímají návštěvu jiné mladé dvojice, aby si zahráli kanastu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (69)

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Tahle komedie je ve své podstatě vlastně hrozně smutná - neskutečně trefně odráží dobu a tehdejší smýšlení lidí, stereotyp a zvláštní hodnoty, kterých si lidé tehdy vážili a jak žili. U některých scén jsem vybuchovala smíchy (periskop z roury od kamen, kyselina požírající stoličku, Landovský a Somr jedoucí z hospody), u některých se usmívala (ujíždějící tramvaj, středeční milování u šéfa doma), ale konec už moc vtipný nebyl. Můžeme jenom doufat, že se nám ten stereotyp vyhne a že zůstal v roce 89 spolu s komunisty. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Vynikající adaptace románu Vladimíra Párala. Tradiční Páralův manželský a milenecký vzorec, tradiční místo bohapusté severočeské chemičky, maloměšťácké hodnoty i způsob života, zkoumání života i jeho banality a především analýza vztahů - to postižení partnerského stereotypu je asi nejcennější devizou Soukromé vichřice. Bočan toho dociluje opakováním sekvencí určitých scén a stejně jako Páral v literární předloze pomocí jazyka - cyklickým opakováním určitých slov a vět. Film i kniha najednu stranou slouží jako hodně nepříjemná sonda do šedi a marasmu komunistického Československa uprostřed bezčasí 60. let, na druhou stranu má ale svůj silný nadčasový rozměr právě postižením stereotypu manželského i partnerského života a exponováním jednotlivých lidských typů (muž v manažerské pozici v krizi středního věku, postava Bohunky, kterou bychom dnes mohli označit módním termínem ,,zlatokopka" atd.). Osobně se rád dívám na staré české filmy mimo jiné i kvůli tomu, že je v nich zachycena realita dané doby, to jak vypadala města, vesnice, lidé, vozový park, infrastruktura a to mi právě černobílý film Hynka Bočana splňuje bezezbytku - navíc fakt, že jde vlastně o reflexi právě se rodícího konzumní společnosti, jejíž zárodky můžeme v chování postav pozorovat, takový prematerialismus před svou zlatou érou v normalizačních 70. letech. PS: Živelnost i zemitost herectví Pavla Landovského je opravdu fascinující... ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Vladimír Páral byl uznávaný spisovatel svojí éry a expert na rozpitvávání lidské sexuality a mezilidských vztahů. Na jeho knihy se stály každý čtvrtek velké fronty a vedle Hrabala to byl asi nejlepší legálně vycházející autor. Na filmové zpracování svých knih měl ale celkem smůlu, většinou - možná za to mohla i normalizační dvacetiletka - z toho vycházely veskrze průměrné adaptace. Možná je to i dobou vzniku, v době rozkvětu kultury v 2. polovině 60. let, ale tenhle film je to nejlepší, co na základě jeho předlohy vzniklo. Jízlivý, zesměšňující, provokativní smínek o tom, jak to chodí mezi muži a ženami. Taky na pár gagů dojde, to když se Pavel Landovský chystá zprovodit ze světa svého rivala, ale jinak je ten film nikoliv k prvoplánovému smíchu, ale spíš k zamyšlení. Celkový dojem: 80 %. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Je to taková banální zápletka na téma milostnej trojúhelník, ale zachraňujou to herecký výkony a pár zábavnejch scének. Zejména bych vyzdvihnul Landovskýho. Ten je dokonalej a ukrad celej film pro sebe. Somr s Myslíklovou jako manželé otrávený každodennim stereotypem jsou taky výborný a debutující Kolářová celkem ujde. Akorát chvílema strašně huhňá a vůbec jí neni rozumět, co řiká. Ale ona zamlada huhňala snad ve všech filmech... Lepší 3 hvězdičky. ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Landovský hraje dělníka, který krade v práci jak straka, aby si měl z čeho postavit dům, a kterému šéf, krmený doma buřtgulášem a poezií, přebere ženskou. Chatu, kam spolu odjedou, sleduje Landovský periskopem z roury od kamen a připravuje pomstu, například atentát "dřevěná stolička ve vaně s kyselinou sírovou ubývá - když se na ni stoupne" nebo "namydlené schody" atd. Je to opravdu velmi vtipné a spousta věcí, které jako vtip ani nebyly zamýšleny, stačila do vtipu léty uzrát. Zoufalá doba, jen si řikám, jestli nám za pár let bude připadat ta dnešní a filmy o ní taky tak, ehm, srandovní. ()

Galerie (33)

Zajímavosti (9)

  • Filmová chata u jezu na Želivce byla atrapa. Měla pouze stěny směrem ke kameře. Barrandovští pracovníci ji věrohodně naaranžovali tak, že působí ve filmu romanticky u vody pod skálou. (rakovnik)
  • Natáčení probíhalo v Ústí nad Labem a v Petrovicích u Humpolce. (dyfur)
  • Bočan točil právě scénu v čínské restauraci s Kolářovou, Somrem a Václavem Neckářem, o němž je ve filmu řeč. A režisér tehdy při práci náhodně potkal Bohdalovou s Menzelem před zmíněnou restaurací. Nabídl proto pohotově oběma oběd zadarmo, když se v jednom záběru s Neckářem objeví. Oni souhlasili a epizodní role zahráli. (rakovnik)

Reklama

Reklama