Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (10)

  • Chata byla filmaři vystavena pod skalou u jezu Valchy u Petrovic. Landovský vzpomínal, že co chvíli se uvolnil ze skály nějaký balvan, a tak museli být filmaři stále ve střehu. (sator)
  • Bočan točil právě scénu v čínské restauraci s Kolářovou, Somrem a Václavem Neckářem, o němž je ve filmu řeč. A režisér tehdy při práci náhodně potkal Bohdalovou s Menzelem před zmíněnou restaurací. Nabídl proto pohotově oběma oběd zadarmo, když se v jednom záběru s Neckářem objeví. Oni souhlasili a epizodní role zahráli. (rakovnik)
  • Jelikož Daniela Kolářová ještě neměla s filmováním zkušenosti, myslela si původně, že všechno natočí v teple barrandovských ateliérů. Ve skutečnosti vstávala už ve čtyři ráno, aby včas dorazila před kameru do přírody či do ústeckých ulic. (rakovnik)
  • Daniela Kolářová později vzpomínala, že natáčení v romantickém prostředí u řeky nebylo žádný med. V jedné scéně vystupovala ještě jako studentka DAMU v plavkách. Vše mělo budit dojem léta. Jenže se natáčelo v brzkém jaru na Vysočině a mezi záběry sněžilo. Štáb režiséra Hynka Bočana musel proto čekat, až sníh roztaje a herečka bude moci před kameru v plavkách. Začínající Danielu Kolářovou to tehdy zaskočilo. (rakovnik)
  • Filmová chata u jezu na Želivce byla atrapa. Měla pouze stěny směrem ke kameře. Barrandovští pracovníci ji věrohodně naaranžovali tak, že působí ve filmu romanticky u vody pod skálou. (rakovnik)
  • Natáčení probíhalo v roce 1967 v Ústí nad Labem a v Petrovicích u Humpolce. (dyfur)
  • Sami sebe si v cameo rolích zahráli Václav Neckář, Jiří Menzel a Jiřina Bohdalová. (Kulmon)
  • Když bylo potřeba natočit zimní exteriéry, tak nebyl sníh. Vojáci jej navezli z okolních hor a rozházeli jej po ulicích. Po natočení scén byl odklizen. Poté bylo potřeba natočit jarní exteriéry, ale mezi tím sníh napadl, takže se musel naopak odklízet. (jenik71)

Reklama

Reklama