Last and First Men
Obsahy(1)
V daleké budoucnosti se lidská rasa ocitá na hraně zániku. Z její bývalé slávy zbývají už jen osamělé a surreálné monumenty, které vysílají naléhavá poselství do prázdnoty vesmíru. Jediný, posmrtně dokončený film vlivného islandského skladatele Jóhanna Jóhannssona je originální audiovizuální hypnotickou sci-fi básní, ve které se reálné brutalistní betonové ornamenty mění ve zneklidňující objekty z daleké budoucnosti. Kontrastní černobílé záběry 70mm IMAX kamery Sturly Brandth Grøvlena ve spojení s majestátním minimalismem Jóhanssonovy hudby mění film v unikátní zážitek mimo povědomý čas a prostor. (Artcam Films)
(více)Recenze (57)
Brutalism from the outer space. Rekviem za humanitu, které kombinuje hypnagogický voice over Tildy Swinton, pomalé jízdy 70mm kamery a Jóhannův typicky nabíraný sound design, který začíná rezonovat někde v tlustém střevě, aby vám vzápětí ovládl veškeré receptory. Víc muzejní instalace než film. Ale taky víc film než většina filmů. ()
O lidech bez lidí. Jóhann Jóhannsson se dva roky po smrti dočkal celovečerního režijního debutu. Jeho klasicky gradující ambient se totiž spojil s černobílými, pomalu rozpohybovanými záběry na jugoslávské památníky druhé světové války. Připojte k tomu hlas Tildy Swinton, vyprávějící zhuštěnou verzi novely Olafa Stapledona z 30. let, a máte opravdu poctivý festivalový art. Načrtnutý filosofický příběh o vzkazu z budoucnosti je sám o sobě zajímavý, v kombinaci s Jóhanssonovou hudbou i skutečně poutavý, ale osobně jsem si nenašel cestu k vizuální stránce. Kontrastní záběry 16mm kamery jsou až příliš abstraktní, zaměnitelné a nezkoordinované s předkládanou litanií nad osudem lidstva, takže kýžený vzletný a zároveň zúzkostňující efekt se v dostatečné síle nedostavil. ()
Žalm za lidsky druh. Stapledonova úvaha (předčítá jako vždy děsivá Tilda Swinton) o naší budoucnosti je zkrácena díky Jóhannssonově podmanivé hudební složce na délku jednoho CD. Promítaný booklet z fotek uhrančivých bosenských památníků druhé světové války dotváří vzestupu a pádu lidské rasy vhodné pozadí. Silný zážitek. Rád bych ho někdy viděl v kině. Telepatická komunikace se stala tak nespolehlivou, že jsme se museli vrátit k archaické formě vokální symboliky. ()
Po hlášce, že jsme se museli vydat na pláně Neptunu, jsem to musel přestat brát vážně. Aneb umělci dělaj sci-fi, takhle to dopadne vždycky. Byl by to úžasný videoklip, kdyby trval deset minut. Ta děsivá jistota, že první minuta bude vypadat úplně stejně jako ta poslední, se samozřejmě naplnila. Nejvíc mi na tom vadily ty kecy vypravěčky. S obrazem absolutně nesouvisející, rádoby chytré, ale v jádru jen neskutečné bláboly beze smyslu, které nikam nevedou a nic neznamenají. Ty obrazy samotné jsou úchvatné, ale pořád stejné, není tam žádný vývoj. Střihač to mohl poskládat naprosto jakkoliv. Hudba je pochopitelně dobrá, však taky podobný film je na to jak dělaný a samostatně by na mě působila daleko lépe. Stejně jako ty jednotlivé obrazy. Když to mám ale hodnotit jako celek, tak jdou vlastně všechny tyto klady proti sobě a navzájem se vylučují. Navíc je úplně jasné, jakým způsobem to udělali. Našli pár monumentů, pár jich možná vytvořili ve zmenšené podobě, natočili to ze zajímavých úhlů a stran, hodili to do černobíla, aby to vypadalo dobře....a je to. Je to v podstatě sympaticky amatérská záležitost (krom hudby), kdyby si to nehrálo na něco víc. Nerozumím vůbec tomu, proč by tyto obrazy ukazující beton různých tvarů měly vzbuzovat pocity, že jsem v super vzdálené budoucnosti (jakože prý 2 miliardy let). ()
Ked uz a*t, tak poriadny. Nastastie mam tieto experimenty v oblube, takze som si to velmi uzil. Dlzka akurat, text ma hlbku a hudba vytvara uzasne atmosfery. Pohlcujuce audiovizualne dielo. Akurat sa neviem zbavit pocitu, ze vizualna stranka mohla byt trochu pestrejsia. 8/10 ()
Chladná, zasněná, teskná - a přece radost. ()
„Vám můžeme pomoci, vaši pomoc potřebujeme." Filmový filosofický esej o nás, hvězdách a vesmíru. Meditativní záležitost pro nespěchajícího a soustředěného diváka, který si ale i přes všechny ty myšlenky může při ní odpočinout. - Ač nesmrtelní, někteří zemřeli. - ()
Experimentální snímek 'Last and First Men' je velmi netradičním meditativním zážitkem, který je strukturován ze tří prostých složek: 1) abstraktní černobílé záběry jugoslávské brutalistní architektury; 2) prorocký žalm o konci lidské civilizace předčítaný Tildou Swinton; 3) nadpozemský hudební podkres ikonického islandského skladatele Jóhanna Jóhannssona, který celou tvůrčí agendu inicioval...... Jóhannsson želbohu roku 2018 zemřel, tudíž musela být tahle elegie dokončena až posmrtně. Je tedy s podivem, jestli sám předem věděl o svém skonu a tak se chtěl tímto jedinečným prostřednictvím, tedy humanistickými symfoniemi, symbolicky rozloučit s matičkou Zemí. Ať už je odpovědí ano či ne, budiž mu vesmír lehký. ()
Snímek Last and First Men je v prvé řadě exhibicí kameramanských schopností Sturly Brandtha Grøvlena (Chlast) a skladatelského umu Jóhanna Jóhannssona, teprv v druhé řadě je pak narativním dílem. Nic proti ničemu - během projekce jsem se cítil hypnoticky pohlcen audiovizuálem, ale že bych na to zpětně vzpomínal jako na komplexní divácký zážitek, to říct nemohu. Jsem v každém případě rád, že jsem si mohl tohle dílo užít v prostředí technicky vybaveného kinosálu, ona by totiž projekce doma z hlediska limitovaného obrazového a zvukového vybavení v tomto případě postrádala veškerý smysl. [KVIFF 2021] ()
I když Fuka ve své recenzi tvrdí, že ve filmu se neobjeví žádný člověk a zvíře, jednou filmem (?) proletí hejno ptáků. Možná je tam proto, aby bylo zřejmé, že se jedná sice o statické záběry, ale přesto záběry kamery, nikoliv fotoaparátu. Vizuálně mě tato rozhlasová hra minula. Poselství, které podmanivě čte Tilda, nikoliv. Jako film to stojí za pendrek, protože to film vlastně vůbec není. To zajímavé jsou Stapledonovy myšlenky. Pokud budu hodnotit audioknihu, je to na plný počet, pokud film, bude to žalostné, vizuální nuda, hudebně rozhodně žádný zázrak. ()
Vyše hodinu som si hovoril, že túto látku by som chcel vidieť ako regulérny hraný celovečerný film, prípadne seriál. Áno, je to hypnotické, atmosférické, vzbudzuje to fantáziu, ale v tomto prevedení a dĺžke je to skrátka ubíjajúce. Predstavte si, že by Rampa trvala tiež 70 minút. Ak takýmto spôsobom točiť podobnú látku, tak výrazne kratšie. Ono je to podobné, akoby vám niekto čítal knihu a vy by ste si k tomu pozerali ilustrácie k nej, ale tie by s dejom priamo nesúviseli. A je jedno, či je to Tilda Swinton, alebo ja neviem, Bohdan Túma. ()
FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 46: ISLAND: Můžou za to pandemická omezení v době vzestupu COVID-19, že se v roce 2020 roztrhl v rámci sci-fi žánru menší pytel s filmy ve stylu pouhé série vizuálních výjevů doprovázených jedním hlasem? Nedlouho po rumunském The Astronaut of God, jehož vizuální stránku tvořily z 90% vesmírné scenérie, vidím tento islandský počin, jehož tak 98% obrazové stránky pozůstává výhradně ze statických zoomovaných černobílých záběrů na různé stavby a tahle video-fotografická prezentace tu pak tvoří doplněk k něčemu zvukovému, co připomíná ospale přečtenou audioknihu přerušovanou ještě víc monotónními hudebními tóny. Případná atmosféra této podívané žel na mě nefungovala, vzhledem k tomu, že tu nedojde ani snad na jediný pokus o její vyvíjení. Prázdnem oddělované kousky příběhu, čtené k absolutně nesouvisejícím obrázkům, na mě případným poselstvím v tomhle podání rovněž nepůsobily. Dávám jednu hvězdičku za více pěkných záběrů a nějakou tu zaznělou myšlenku. Jinak mi u tohoto snímku včera večer došlo, že doba, kdy jsem oceňoval podobné experimentální filmy, už zřejmě skončila, pokud se u mě vůbec někdy plně konala. Z tohoto druhu artových filmů ve stylu dokumentární videoeseje o naší planetě určitě stokrát víc doporučím Reggiovo Koyaanisqatsi. [30%] ()
Konceptuální esej, která nedávno běžela v našich kinech- Johansson je vyhledávaný skladatel hollywoodských filmů a pohybuje se na hraně mezi zvukem, hudbou, filmem. Zde jeho hudba krásně souzní s emocemi a s obrazy. Co si pamatuji s přednášek čtyř předmětů sci-fi na Karlovce, autor sci-fi Stapleton ovlivnil mnoho sci-fi spisovatelů jako Aldisse, Lovecrafta, A.C.Clarka aj. Dokument evokuje různé představy, třeba tipovačku, jestli poslední lidé budou žít ve změněném klimatu a přemnožením, nebo zapracuje náš predátor, lidově nazvaný mikroby. ()
Vizuálně opojné ale brzy dost jednotvárné obrazové dílo od před časem zesnulého filmového skladatele Jóhanna Jóhannssona. ()
Hypnotický, meditativní, experimentální, pohlcující, taková je sedmdesátiminutová černobílá esej, v níž Tilda Swinton přináší zprávu z jiného světa. ()
Filozofický odkaz z budúcnosti v podaní úžasného hlasu Tildy Swinton. Posolstvo z prázdneho vesmíru nám ľuďom je drsný, nekompromisný a krutý. Ale potrebný. Horšie je to s obrazovou zložkou filmu, ktorý sa utápa s pomaličkých pohľadoch kamery na betónové pamätníky z druhej svetovej vojny. Síce sa dá chápať, ale pôsobí únavne a neatraktívne. Vedel by som si predstaviť prestrihy do nekonečných diaľav vesmíru alebo aj na iné pamätihodnosti z vojnových čias. ()
Umělecká pozéřina ideální na nabalování nerdy holek z FAMU, Vávrův brutalistický zlý sen, neotřelá experimentální hříčka nebo hloubavý transcendentní zážitek? Záleží na divákovi. Last and First Men je silně autorská artová záležitost, která se strašně těžko hodnotí. Že filmový svět předčasně ztratil jednoho z největších hudebních talentů jsem věděl dlouho, ale je zřejmé, že mohl Jóhann Jóhannsson ukázat skutečně velké věci i jako filmový režisér. Velká škoda. Jsem ale alespoň rád, že mě ještě před smrtí stihl vzít na tuhle povznášející cestu časem a prostorem za evolucí, vrcholem i pádem lidského druhu. Díky uhrančivé a imaginativní atmosféře tvořené hudbou a obrazem a tesknému monologu Tildy Swinton to stálo za to. ()
2nd Assistant Mixing Engineer: Henrik Johansson Havelka ()
Film ako médium, film ako umelecké dielo. Opojná audiovizuálna báseň - nevedel som čo od tohto popisu očakávať, ale nič výstižnejšie tento "dokument" nevystihuje. V preklade a pretavené do filmu to však znamená to, že Jóhann Jóhannsson tu po celý čas sníma rôzne kamenné a betónové monumenty nachádzajúce sa rôzne po svete a podmanivý hlas Tildy Swinton číta z knihy od Olafa Stapledona akýsi silne metaforický sci-fi príbeh z ďalekej budúcnosti o to ako sa vyvinie ľudská rasa a čo sa stane ak Slnko prestane podporovať život v našej slnečnej sústave, o tom že ľudský druh nie je večný (aj keď si to o sebe myslí) a nech sa snažíme ako chceme, nič nemá večné trvanie a všetko je pominuteľné. Ono je lepšie tento dokument vidieť, počuť, prežiť, precítiť, než o ňom rozprávať, i keď z rozprávania sa môže zdať podstatne zaujímavejší, než je jeho sledovanie. Miestami dokáže opojiť, miestami unudiť a vyrozprávaný príbeh, resp. báseň je skôr typickou alegóriou na súčasný stav ľudstva a Zeme a prosba o sebauvedomenie a zlepšenie s typickým posolstvom o zmene prístupu ku klíme a pod., než by samotný príbeh čítaný Tildou akokoľvek strhol, nebodaj sa v ňom odohrávali nejaké zvraty alebo vystupovali konkrétne postavy. Veľmi skoro sa tak film stane repetitívnym aj pri takejto skromnej 70 minútovej stopáži. Toto by bol skôr ideálny námet na 30 minútový kraťas. Chápem, že Jóhann Jóhannsson si týmto chcel splniť svoj celoživotný sen, ktorého finálneho uvedenia do kín sa bohužiaľ už nedožil, ale mal až príliš veľké ambície. CELKOVO: 6/10 ()
Možná jako audio... ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Čtyřiadvacátá dokumentární Ji.hlava bude!
Přípravy na 24. Ji.hlavu nepolevují. Naopak! Nabitý program nabídne první a zároveň poslední snímek islandského hudebního skladatele Jóhanna Jóhannssona, filmový portrét slavné performerky Mariny… (více)