poster

Mogul Mauglí (festivalový název)

  • Velká Británie

    Mogul Mowgli

Drama

Velká Británie / USA, 2020, 90 min

Režie:

Bassam Tariq

Scénář:

Bassam Tariq, Riz Ahmed

Producenti:

Riz Ahmed, Thomas Benski

Scénografie:

Francesca Massariol

Kostýmy:

Grace Snell
(další profese)
  • gudaulin
    **

    Obsah sliboval jiný film, než který jsem nakonec viděl. Mogul Mauglí není filmem o hledání vlastních kořenů a není ani filmem o tvůrčí krizi. Je především filmem o osobní krizi vyplývající ze závažné nemoci, která nečekaně hlavního hrdinu vyřadí ze hry a naplňování jeho vysněných cílů. Svět raperů byl vždycky sebestředný - ještě víc, než je u jiných hudebních hvězdiček a superstar zvykem - a Bassam Tariq tuhle pravdu naplňuje mírou vrchovatou. Zed je zahořklý a vystrašený, a to se hodně podepisuje na atmosféře filmu. Námět sliboval obrovské možnosti popsání generačních konfliktů v přistěhovaleckých komunitách, kde je obrovský rozdíl mezi myšlením první a druhé generace přistěhovalců, kdy děti prochází mnohem větší krizí identity než jejich rodiče zavření do gheta vzpomínek a izolace vlastní komunity. Hodně možností sliboval i konflikt mezi cítěním dynamicky sílících menšin s majoritní společností, divák mohl být zasvěcený do nekonečných zuřivě vedených kulturních válek, které k nám vzdáleně doléhají ze západní Evropy a Severní Ameriky. To všechno se ale objevuje ve snímku jen v malé míře, spíš okrajově v halucinogenních scénách, které mimochodem vyznívají z celého dramatu nejsilněji. Chyběl mi tam i černý humor, který by s největší pravděpodobností doprovázel českou verzi příběhu. Bylo by zajímavé sledovat pákistánský klan se spoustou strýčků, tetiček a nepřeberného množství sestřenic a bratranců, svět, který nám je nekonečně vzdálený. Místo toho jsme svědky nimrání se Zeda ve vlastních bolestech. Ne, že bych mu nerozuměl, podobné degenerativní onemocnění se u mě v poněkud jiné formě rozvíjí už řadu let, ale přece jen mě to s přibývajícími minutami uspokojovalo méně a méně a v posledních 10 minutách, kdy by měl film gradovat a které bývají pro divácký dojem nejzásadnější, jsem s Tariqovým filmem ztratil kontakt. Takže za mě jsou to jen 2 hvězdičky, byť velmi silné. Po herecké stránce nemám připomínek, Rize Ahmeda považuju za pozoruhodný objev už od Jedné noci a i když jsme si tentokrát úplně Tariqem nesedli, rozhodně nepodceňuju ani jeho. Talentu prokázal ve své hrané prvotině dost. Celkový dojem: 45 %.(6.7.2020)

  • Slarque
    ****

    Pákistánsko-britská dvojice Bassam Tariq a Riz Ahmed stvořila příběh rapera hledajícího vlastní kořeny, protože ho k tomu přiměla zákeřná nemoc. Škoda, že se jim nepovedlo přidat pár dalších postav, protože tady si kromě Zedova otce divák těžko všimne jiných postav. A pak je hned linie s otcem mnohem silnější než zbytek filmu. Ten se jinak vyznačuje dravou audio-vizuální složkou, která se dá přežít i z pohledu diváka, kterému rap nic neříká (70%).(6.7.2020)

  • Stanislaus
    ****

    Mogul Mauglí je hereckým koncertem Rize Ahmeda, který vedle rapování zvládá i dramatické filmové role. Film se zaobírá několika tématy - od rodinných vztahů, přes hledání kořenů a vyrovnávání se s minulostí, až ke konfrontaci se zdravotními problémy - což se mu i vesměs daří. Příběh je účelně proložen snovými sekvencemi, díky nimž divák neví, co je skutečné, a co není, co je vzpomínka, a co pouze výplod fantazie. Nejvíce mě zaujala dějová linie Zed-otec, protože měla nejsilnější a nejemocionálnější náboj.(5.7.2020)