Počítání mrtvých

Soundtrack Elmer Bernstein: 1. T.B. Sheets ,2. Janie Jones - The Clash ,3. You Can't Put Your Arms Around A Memory - Johnny Thunders ,4. What's The Frequency, Kenneth? - R.E.M. ,5. I'm So Bored With The U.S.A. - The Clash ,6. Red, Red Wine ,7. Nowhere To Run - Martha Reeves & The Vandellas ,8. Too Many Fish In The Sea - The Marvelettes ,9. Rang Tang Ding Dong (I Am A Japanese Sandman) - The Cellos ,10. Rivers Of Babylon - The Melodians ,11. Combination Of The Two - Big Brother & The Holding Company ,12. Bell Boy - The Who , (07.05.2011)

Tenhle film má jedno velké kouzlo jmenující se New York v noci. Podobnou atmosféru vykreslil Scorsese již v After Hours. Díky onomu nočnímu života jsou si oba filmy podobnější než by se na první pohled mohlo zdát. Divák by chtěl takhle žít, ale zároveň se mu to příčí. Je zde skvěle vylíčena krása i nebezpečí New Yorku zároveň. Obdiv i respekt. Jinak je příběm filmu vyprávěn skvělými filmařskými prostředky, na druhou stranu jsem až tak úplně nepochopil pointu. Tzn. Scorsese 1, scénárista 3. (10.12.2009)

Ano, jako celek to moc nefunguje a nedrží to tak dobře pohromadě, ale Scorsese se vrátil do New Yorku, a to je fajn. Nicola Cage ukazuje, že chlápka pod vlivem drog zvládá nejlépe, některé scény jsou naprosto skvěle nasnímané, halucinace se propojují s realitou tak dokonale, až mezi nimi nerozeznáte. Bude vám připadat, že je celkem normální, že zvířecí torza jen tak visí na ulici. Výborné herecké výkony, kdy hlavně Tom Sizemore a Ving Rhames mě dostali. (11.11.2013)

Další Scorseseho příspěvek na téma New York. Noční ulice představující odvrácenou stránku života mají úžasnou poetiku. Jsou plné světel a ztracených duší okupujících jak bezvládná těla umírajících, tak bezvládná těla živá, nasáklá alkoholem či drogami. Utrápený Nicolas Cage jimi pomalu proplouvá, přemýšlí a hledá cestu za druhým dechem. Film však není žádnou nudnou meditací, naopak Cage má za parťáky snad až groteskní sadu charakterů, kteří naplňují životem jej i samotný film. Ač není Počítání mrtvých nijak velkolepý, či zásadní film, ve Scorseseho filmografii zaujímá nezastupitelné místo. 8/10 (31.03.2014)

Přijde mi, že Scorsese se snaží ve svých dílech zachytávat těžké emoce. Když sem viděl jeho poslední Killers of the Flower Moon, tak v závěru na mě film působil jako satisfakce, zadostiučinění a poukázání na fakt, že Amerika opravdu není zemí zaslíbenou, ale zemí kde má lež hluboce zakořeněno. U Počítání mrtvých mi přijde, že se ani tak nesnažil přiblížit práci záchranné služby, ale spíš zachytit psychologii té práce. Spasitelé, samozvaní ochránci spravedlnosti, alkoholici, lidi co chcou jen přežít službu a jít domů. Mohl bych klidně pokračovat dál. Za mě se mu různorodost lidí, co pracuje ve zdravotnictví podařilo vykreslit perfektně, protože tak to opravdu funguje. Frustrace, ulřímnost zabalená do černého humoru (sestra na recepci). Čím dýl mám od shlédnutí, tím víc ve mě film rezonuje. Komentář dost možná přepracuju. Tenhle film se mi trefil do vkusu. P.S. Zdravotnické postupy ve filmu jsou o něco lepší, než v jiných filmech, bohužel si to Scorsese neuhlídal a pořád je tam potřeba sklouzávat do teatrálnosti. Přitom by to zabralo jen dalších pár sekund. (05.04.2024)