Léto v Kreuzbergu

Hrá tu vychytená Jella Haase aj pomerne známa Lena Klenke. Preto ma prekvapilo, že ich hereckým výkonom tromfla "šedivá myš" Lena Urzendowsky, ktorá hrala doteraz hlavne menšie role. L. U. bola veľmi presvedčivá, naopak J. H. slabá ako čajíček, na čo si už u nej zvykám. Obsahovo ide o priemernú LGBT drámu o dospievaní, čo sa vlečie ako slimák, ale má 2 -3 dobré pasáže. Festival inakosti 2020/online (20.10.2020)

Věčné téma strastiplného dospívání pojala Leonie Krippendorff nanejvýš civilně. Nešokuje drogovými excesy ani laciným voyerismem, lidskou sexualitu zobrazuje spíš poeticky, s půvabem. Ano, tančí se tu pod duhovou vlajkou, ano jde tu (krom jiného) o milostné vzplanutí mezi dvěma dívkami, film ale není angažovanou lesbickou romancí ve smyslu prázdné LGBT agitace. Jde o výsostně lidský příběh o vzteku, nejistotě a zmatcích, které odnepaměti charakterizují příslušnost ke komunitě náctiletých. A taky o tom, jak je to všechno snesitelnější, když k sobě najdete spřízněnou duši, které se můžete zplna otevřít. A samozřejmě i o tom, jak strašně to bolí, když o někoho takového přijdete. (07.03.2021)

"Milý deníčku, berlínské léto 2018 bylo horké. Opravdu horké." Klasická coming-of-age story doplněná o roztomilý dívčí coming out. Pro našince může být osvěžující pohled do obyčejné německé třídy puberťáků, která je tolik jiná, než ta naše (co do etnické pestrosti), a přitom tak stejná (co do pocitů a nejistot). (02.09.2023)

Dívčí romantika v dalším filmu, který by měl být o dospívajících pro dospívající. Těm se snaží zavděčit moderními blbůstkami, jako záběry na výšku ve formátu mobilního telefonu. Jakoby tím odpoutával pozornost od obvyklého faktu, že hereckým představitelkám je zjevně o cca 5 až 10 let více. Když už se film jmenuje Kokon, tak by mě to asi nemělo překvapovat, ale těch housenek už bylo až moc. A samozřejmě nesmí chybět matka alkoholička, zív! Takže snaha o křehkost a civilnost napůl vychází vniveč. (05.06.2022)

Naštěstí se Léto v K. nesnaží být ani druhý Život Adele, čehož jsem se dopředu trochu bála, ani se z toho nestala dívčí verze Dej mi své jméno, byť tyto dva filmy spolu v mnohém korelují. Snímek o zmatcích, strastech, neobratnostech i tetelivých chvěních pubertálního přerodu má vlastní jedinečné charisma, pro které rozhodně stojí za vidění. Na druhou stranu mi v mnohém přišel zbytečně doslovný (už ty housenky a motýli) a klišovitý (už ta neprokreslená tezovitá matka alkoholička nebo postavy všech chlapců, ale i kamarádek) a bez potřebné hloubky i dechberoucnosti, kterou oba výše zmíněné snímky disponovaly v nekonečné míře. V tomhle ohledu je škoda, že s nimi nemůže soupeřit. (Mezipatra, Světozor) *~ (09.11.2021)