Víly z Inisherinu

Kdo viděl Bruggy, má dvojici Farrell/Gleeson od té doby nerozlučně spjatou a díky tomu bude v této poměrně pochmurné depresivní záležitosti hledat alespoň náznak černé komedie. McDonagh zvolil vhodné prostředí vzhledem ke konfrontaci mezi bývalými přáteli a skvěle pojal charaktery postav. Zmiňovaná dvojice je fenomenální a byla zábava hledat, kdo z těch dvou je vlastně větší magor. Co se zpočátku jeví jako taškařice z náhle nafouknutého ega se vyvine do těžko předvídatelných sitaucí. Vskutku řemeslně zmáknutá filmařina s propracovanou psychologií postav, ze které divák nebude duševně v pohodě. Ale i negativní emoce zapříčiněná melancholickou formou i obsahem je známka kvality. (22.12.2022)

Opět tragikomický absurdistán, i když tentokráte o poznání méně tarantinovský. McDonagh tenhle žánr zkrátka ovládá, a pokud se náhodou najde nějaký ten scénáristický nedostatek (WTF, vždyť ten film nemá konec!!!), výkony - již dříve prověřených herců s již dříve prověřenou chemií - to bez problémů jistí. Těžko vybrat nejlepší scénu, ale srdceryvné rozplakání se na voze je určitě horkým kandidátem. Edit: Podobně jako některé další filmy potřebuje i tenhle pár dnů dozrát aneb stále na něj myslím. Edit 2: Přidávám pátou hvězdu, neboť i po půl roce cítím úplně stejný smutek jako po odchodu z kina. (11.02.2023)

Nejméně vtipný a nejsmutnější i nejdepresivnější film Martina Mcdonagha. Irská ostrovní vesnička, všehovšudy tři domy a téma konce kamarádství dvou mužů, které vygraduje v něco víc, než by se mohlo zdát. Vynikající duo Gleeson/Farrell, nádherné prostředí a chytře napsané dialogy, vyvažují prakticky nulový děj a táhlejší tempo. (27.12.2022)

Druhá MekKhoblihova žvanivá interakce Kolína s Bryndalem už nedopadla tak slavně, jako když kluci tenkrát řádili v Bruggách. Irská občanská válka metonymizovaná do absurdní, pomalu zrající pitoreskní soutěže o největšího a nejzarputilejšího vesnického idiota v zapadlé irské ostrovní ovcošukárně je velmi okatou rádoby Beckeťárnou, možná dokonce méně otravnou, ovšem i tak se spíše jedná o absurdní materiál pro artové hnědopichy a divadelní snoby, kteří tolik milují hledání nestrávených zbytků v hovnech. Absurdní materiál, jehož poetické či černotumorné finesy plně docení snad jen řádně vyincestovaný a s drobným hospodářským zvířectvem léty pokřížený starousedlík keltských widlí a v němž se nepřeqapivě Kokota zase nedočkáte. Čili to tak nějak vcelku nudně, ovšem docela příjemně a rázovitě plyne, zejména díky naprosto skvělým kašparům a nepokrytému honění autora nad krásami Irska. A že je, kurva, nádherné, a nestydí se to ukázat! Pseudoyntelechtuální pětku tedy degraduji na homoseksuální čtyřku a tu na estetickou a výkonnostní objektivní trojku. (20.12.2022)

Když váš nejlepší přítel už nechce být přítel. Silně dialogová, vtipná, ale i tragická podívaná o rozpadu jednoho přátelství, komunity a člověka. Film který baví jak svým doslovným příběhem, který je plný zajímavých postav, vtipných i bolestivých situací a nepříjemných obratů v ději. Srdcem příběhu je Pádraic, který tu funguje jak nechtěné zatoulané štěně, se kterým nejde jinak než soucítit a bolí vás každá rána, kterou dostane. Do toho je to i kompozičně nádherně dané do kupy, čemuž pomáhá i nádherné Irsko. Bál jsem se že důvod konce přátelství bude banální, ale naopak je to mnohem zajímavější a neotřepanější než si dokážete představit a i díky tomu vás film bude bavit i hodiny až dny po zhlédnutí, kdy jen přemítáte nad tím vším a co to vlastně znamená. Je tu toho hodně o přátelství, sobectví, životě. různých úrovních intelektuality a dalších menších či větších tématech a to mě na tom nepřestává bavit! (01.02.2023)