Víly z Inisherinu

Velmi netradiční snímek o jednom velkém přátelství, které ale paradoxně skončí již na samotném začátku. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek The Banshees of Inisherin režiséra Martina McDonagha, který v rámci jeho tvorby vyznívá snad nejdepresivněji. Snímek nám i na velmi skromných základech nabídne hutný příběh plný osudových přesahů, který posouvá vpřed výtečné herecké duo v podání Colina Farrella a Brendana Gleesona. Jejich podání zemitých a rázných postaviček výtečně zapadá do schématu izolovaného ostrova, na němž se zná každý s každým a kde se drby šíří rychlostí blesku. Nesmím rovněž opomenout i precizní mix tragédie a černého humoru, což je kombinace, která zrovna v tomto případě funguje v tom nejlepším slova smyslu. Ve finále tedy dostaneme extrémně osobitou filmovou mozaiku, na níž zamrzí snad jen lehce natažená stopáž s několika hluchými místy. Avšak vyjma tohoto negativního atributu se jedná o poctivé řemeslo, které byste si rozhodně neměli nechat ujít. Skvělá práce! „If punching a policeman is a sin then we may as well pack up and go home.“ (15.12.2022)

Už jen kvůli skvělému, nezapomenutelnému Barrymu Keoghanovi stojí Víly za shlédnutí. Mě tohle zaujalo, bavilo, dotklo se mě to až nečekaně, však že by za to mohl Farrell sebrat Oscara, je podle mě blbost. Je fakt, že se herecky mimořádně překonal, že větší nasazení už z něho někdo někdy těžko vyrazí, pokud to ale srovnáme s výkony všelijakých Nicholsonů, Ledgerů nebo Rushů, nedejďáble Hanksů, Hoffmanů či vypitých Cageů, ůůúú, tady se jeden nad nominací rychle poškrábe rozpačitě za uchem. (30.01.2023)

Nabubřelá nuda. Sázka na minimalismus se tentokrát z mého pohledu nevyplatila, tenhle film je jak chudý příbuzný předchozí McDonaghovy tvorby. Charaktery mi nepřišly zajímavé, o jejich osudy jsem nejevil příliš zájem, takže onen avizovaný černohumorný a vyhrocený střet se u mě nesetkal se silnější katarzí. 6/10 (23.12.2022)

Můj nejoblíbenější McDonagh, je to vůbec možný? Zápletka mě hodně chytla a bavilo mě čekat, co se stane, jak a proč. Sice si nejsem 100% jistý, že ten film chápu, jak autor zamýšlel (vůbec ústřední myšlenka, že Farrellova postava je nějak "hloupá", nedává v rámci tohohle fikčního světa moc smysl a já nevím, jestli to je záměr, nebo ne), ale to nakonec vůbec nevadí. Bavilo mě s tím filmem být, bavilo mě si ho v hlavě přebírat. (04.01.2023)

McDonagh ani ve svém čtvrtém filmu nemá nějaký definitivní režijní styl a stále si nedokáže odpustit ty scénáristické šrapnely, které jsou sice skoro vždycky trefné a vtipné, ale trochu znemožňují plný ponor do toho líbezného mikrosvěta. Pořád je to ale jeden z nejzajímavějších scénářů za hodně dlouhou dobu. Láska, která je zde prokazována idiotsky tvrdohlavým postavám jasně napovídá, že všechny tři (Pádraic, Colm, Dominic) vlastně utváří jeden charakter, který je dost pravděpodobně autobiografický. Navíc Banshees hodně rezonovaly na moji osobní strunu a nerdím se přiznat, že většinu filmu jsem prosmrkal v první řadě. Coužno. (29.01.2023)