Reklama

Reklama

Špinavé ulice

  • USA Mean Streets (více)
Trailer

Svoje hříchy neodčiníš v kostele, ale na ulici… Špinavé ulice, vykazující řadu autobiografických rysů a odehrávající se ve Scorseseho domovské čtvrti, patří ke stěžejním dílům tzv. Nového Hollywoodu, nesourodého ale vlivného hnutí převážně mladých amerických filmařů (ještě např. Coppola, Spielberg, Lucas, Altman, Ashby), kteří rozhodujícím způsobem přetvořili slavnou továrnu na sny ke svému obrazu. Hrdiny snímku jsou dva kamarádi, Charlie (Harvey Keitel) a Johnny Boy (Robert De Niro), předurčení svým zázemím k životu drobných podvodníků na ulicích Little Italy. Nic na tom nemůže změnit ani katolická výchova, ani případná snaha se nějakým způsobem z daného koloběhu vymanit. Film měl premiéru na začátku října 1973 v rámci Newyorského filmového festivalu a hlasitě upozornil nejen na příchod zaníceného a talentovaného tvůrce, ale i na oba hlavní herce. Ani velice pochvalné recenze tehdejších předních kritiků (zejména Pauline Kaelové) však nepomohly snímku, aby si mohl najít své diváky. Konvenční distribuční model studia Warner Brothers ho odsoudil k brzkému zapomnění. Přes některá výroční ocenění (Cena newyorských filmových kritiků za vedlejší výkon pro De Nira, nominace na Cenu Cechu amerických scenáristů pro Scorseseho a jeho častého spolupracovníka Mardika Martina) byl film náležitě doceněn až s časovým odstupem, zejména když Scorsese s Taxikářem vyhrál Zlatou palmu na MFF v Cannes. V roce 1997 byly Špinavé ulice zařazeny do Národního filmového registru při Knihovně kongresu. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (277)

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Nemůžu říct, že bych se nudila, to rozhodně ne, nakonec dívat se na Harveyho Keitela a Roberta De Niro je vždycky svátek, ale do Špinavých ulic jsem se vypravila s víc jak třicetiletým zpožděním a i když už tady je vidět, že v Martinu Scorsesem dříme talent, nemůžu jít proti času a dát je do stejné lajny s jeho pozdějšími peckami. Celé to na mě působilo jako zahřívací kolo k něčemu osudovému, na co se ale v tomto filmu vlastně nedostalo. TO mělo přijít až v těch dalších. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Docela prdel, tohle jsem si musel dát na dvakrát. Poprvé jsem si biják zapnul v sobotu v pět ráno, když jsem domu přišel zlitej jak doga a navolil jsem jazykovou mutaci Castellano, protože jak jsem byl nalitej, tak mě slovo "Castellano" přípomínalo slovo "česky" no a když pak začali mluvit španělsky tak jsem se jal mocně rozčilovat že ty dnešní český dabingy stojej za hovno, že už jim není ani rozumět. Naštěstí jsem brzo usnul no a odpoledne po úpravě svého organismu jsi si "ulice" dal naostro a musím říci, že mě to přišlo, jen jako jakási filmová rozvička Martina Scorseseho, moc se tam neřeší hloubka postav, co , proč , jak a to je fakt škoda. Taky jsem si hlídal špínu těch ulic ve čtvrti Little Italy a musím říci, že kdyby Márty natáčel u nás na Žižkově musel by svůj film pojmenovat Superšpinavé ulice. Například jsem tam neviděl nikoho kličkovat mezi hovnama, jako to musíme dělat v naší ulici. No nic, prostě jak píše uživatelka Kleopatra tenhle film není ve stejné lajně s pravými majstrštyky mistra Martyho. ()

Reklama

Douglas 

všechny recenze uživatele

U mladých tvůrců kolem Rogera Cormana se obtížně určují debutové snímky. Byl to ten, který režisér natočil jako první, měl k němu dopředu daný scénář, k dispozici béčkové herce a musel být divácky co nejatraktivnější? Nebo je to spíš první snímek, co vznikl po odchodu z cormanovské stáže? U Martina Scorseseho je to odhadnutelné ještě nesnadněji než třeba u Bogdanoviche nebo Coppoly, protože při natáčení debutu Berta z dobytčáku měl relativní svobodu. Ale pojďme hrát hru, že první byly Špinavé ulice... Jsou lepší a jsou scorseseovské se vším, co si pod tímto adjektivem představujeme. ___ Špinavé ulice jsou první z volné série filmů mapujících dějiny podsvětí – Špinavé ulice, Mafiáni, Casino, Gangy New Yorku a částečně i Skrytá identita. Sledujeme mladé kluky, kteří by se rádi stali gangstery, ale jsou příliš bezvýznamní, aby se jim to povedlo. Film zachycuje síť více či méně souvisejících událostí, vede několik dějových linií a mapuje vývoj trojice typů mezilidských vztahů (kamarádský, milostný, pracovní). Původně skutečně spíš nezávislé dějové linie točící se okolo jednoho prostředí a lidí, kteří se navzájem znají, se postupně spojují až do výborného závěru. ___ Na rozdíl od vizuálně spíš sterilní Berty z dobytčáku nesou už Špinavé ulice výrazné prvky promyšlené scorseseovské vizuality. Kuriózní úhly kamery ještě zintenzivňují extrémnost situací. Například když během rvačky hrdinů v biliárovém klubu kamera přejde do ptačí perspektivy, získáme na celou scénu úplně jiný pohled a zároveň získává snímek možnosti zvláštní „vertikální“ inscenace. Martin Scorsese do filmu kromě už „ozkoušeného“ kamaráda Harveyho Keitela (hrál už v jeho Kdo to klepe na mé dveře?) obsadil „neozkoušeného“ Roberta De Nira, který v roli mladého pouličního grázla naprosto zazářil. ___ Takže ačkoli to debut vlastně není, nebude určitě žádný hřích ho za něj jen tak mezi námi považovat. Právě Špinavé ulice jsou totiž první skutečná „scorseseovka“, po které navíc následovala dlouhá řada vynikajících filmů... Chtělo by to jejich retrospektivu. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Scorseseho umiernená zahrievačka pred veľkými vecami (Goodfellas, Casino). Tie sú opulentnejšie a vizuálne vycibrenejšie, ale Mean Streets za nimi rozhodne nezaostávajú v rozprávaní príbehu a charakterizácii postáv. Perfektný Keitel ako dobrácky a decentný gangster vo výuke, ktorý ochraňuje a zastáva sa kamaráda, nezodpovedného pošuka De Nira. Ten, v menšej roli než má ťahúň Keitel, podáva delikátne excentrický výkon. Poctivá, s láskou k špinavým newyorským uliciam a ich živelným obyvateľom natočená gangsterka. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Scorsese svou oslnivou filmografii po cvičení v rychlorežii u Cormana (Bertha z dobytčáku) rozjel pěkně zostra. Přítomna je v tomhle potemnělém buddy movie s příběhovými elementy Rocca a jeho bratrů většina jeho trademarků: rockové songy, zpomalené záběry (ač občas těžko určit, čím jsou motivované), znepokojivě klouzavá a dokumentaristicky (proná)sledovací kamera. Polo-improvizované herectví ve stylu filmů Johna Cassavetse nevytváří se zvoleným stylem žádné napětí (jako později v New York, New York), naopak jde výborně k duhu dramaturgicky nesevřenému příběhu, či spíše sérii příběhů, které musí jako deus ex machina „vyřešit“ až pan režisér osobně (v titulcích neuveden). Ze skupiny kámošů, kteří jsou při hájení svého území někdy až příliš agresivní, vyčnívá (i v jednotlivých záběrech, kde mu přísluší místo ve středu) Keitelův Charlie. Potřebu uplatňovat svou mužskou dominanci dokáže tlumit lépe než nevypočitatelný Johnny Boy a díky vážnější známosti zatím není bezezbytku oddán životu vysokých sázek a velkých ztrát. Napětí mezi šlechtěním milostného vztahu a profesním růstem Keitel vystihnul bez teatrálních gest, jen s občasnými, ale o to působivějšími výbuchy hněvu. Na povrchu se rozpolcenost Charlieho i ostatních postav, jejich těkání mezi postojem „jsem pánem světa“ a „já už budu hodný, mami“, projevuje odlišně sebevědomým chováním v baru, utopeném v pekelně rudém, na troufalosti přidávajícím světle, a na ulici, kde žijí své druhé, civilní životy a jsou očividně zranitelnější. Přesná studie charakterů a vztahů v rámci jedné uzavřené skupiny převládá nad uceleným příběhem, směřujícím z jednoho bodu do druhého. Tato absence záchytných narativních bodů může film pro někoho činit náročnějším na sledování. Velmi stylový zevnějšek, pod ním hrst závažnějších témat, stejně jako dříve i později autobiograficky vycházejících z toho, čím režisér tehdy žil, a výborní herci coby srozumitelní zprostředkovatelé složitých emocionálních stavů. Nikoli tedy jenom jakési rozehřívání před jakože velkými filmy, které následovaly, ale již Scorsese v prvotřídní formě. 80% Zajímavé komentáře: Douglas, Boogeyman, mm13, PALINO ()

Galerie (105)

Zajímavosti (22)

  • Názvy ulíc vyskytujúce sa vo filme sú skutočne používané v Little Italy v New Yorku. (vander19)
  • Film, který oslavuje město New York se z velké části natáčel v Los Angeles, včetně známé scény v kulečníkové herně. (don corleone)
  • Ve Velké Británii byl film považován za artový a vzhledem k omezené distribuci hrozilo, že "beze stopy zmizí". Majitel distribuční společnosti, na něhož film udělal značný dojem, rozprodal veškerý svůj majetek, aby mohl odkoupit britská práva k filmu. Roku 1976 se mu podařilo snímek dostat zpět do kin a dosáhnout jeho promítání dvacet pět týdnů v centru Londýna. (Rocky62)

Reklama

Reklama