Špinavé ulice

První z velkých filmů Martina Scorseseho a zároveň také první z řady jeho filmů věnovaných jeho životnímu tématu - v Americe domestikované italské mafii... Zajímavé je porovnat, jak velký kus cesty Scorsese urazil od svého rok starého předešlého filmu Bertha z dobytčáku - jsou to doslova dva různé filmové světy. Špinavé ulice se věrny dobovým intencím zaměřují na realistické postižení fenoménu fungování světa nelegálního obchodu, zločinu a mafie, je to však docela netypický gangsterský film. Třeba vůbec tu není zastoupen prvek strážců zákona - policisté se vyskytují pouze u scény rvačky v kulečníkovém baru, aby dokumentovali jednu ze základních Scorsesovských zákonitostí - město jako místo absolutní korupce, zločinu, násilí, metafora džungle. Všichni jsou tu poznamenaní životem v něm, všichni mají jedinou touhu - vyšplhat po sociálním žebříčku co nejvýše a dostat se z bahna , z ulice... Ulice jsou symbolem zákonů animality, práva silnějšího, místa, kde přežije jen ten nejodolnější, nejcyničtější, nejzkorumpovanější... Netypický je i milostný vztah mezi hlavní postavou Charliem a jeho sestrou Theresou, která trpí epileptickými záchvaty a které příznačně dokreslují její jinakost. Hodně zvláštní postavu tu ztvárnil Robert De Niro - sociopat a doslova magor, který má problémy nejen se svými dluhy, ale i s autoritami, sebekázní a byť jen sebeprimitivnějšími kulturními normami a jejich akceptováním. Martin Scorsese se snažil svůj film ozvláštnit i po formální stránce, velmi zajímavá práce s kamerou, hodně progresivní záběry, počátky tak charakteristického Mistrova režijního rukopisu. Tady začal být Scorsese Scorsesem... (23.01.2008)

S Martinem Scorsesem mám menší problém. Jeho starší filmy mě nebaví a jeho novější filmy naopak považuju za vrcholy filmové tvorby. Jsem dokonce takový ignorant, že jsem Taxikářovi a Rozzuřenému býkovi dal tři hvězdy a stejně tak dám i Špinavým ulicím. Tady v tom případě hlavně proto, že je to strašná nuda. I když nuda je dost drsné slovo, tady bych spíš řekl, že ten příběh samotný není natolik výrazný narozdíl od jiných mafiánských kriminálek, aby mě donutil ho sledovat a vnímat na sto procent. (22.01.2013)

První Scorseseho větší (i když ve skutečnosti dost malý) film, ve kterém poprvé spolupracuje se svým dvorním hercem Robertem De Nirem. Jelikož je z filmu cítit malý rozpočet nejedná se o takovou pecku jako byly jeho pecky z 90. let ale i zde jsou vidět jeho tradiční trademarky, které ho později proslavily. Malý ale povedený snímek, který v dnešní době zaujme předveším jako lekce z filmového dějepisu, ve kterém pozorujeme začátky jednoho z nejznámějších režiséru všech dob a herecké záčátky mladíků De Nira a Harveyho Keitela. (09.03.2010)

Naturalisticky špinavá rutina budižničemů, zevlounů, nemakačenků, floutků a wannabe mafiánů přepočítávajících každý dolar. Staví se čistě na situacích, živelnosti (mnohdy to působí jako improvizace), atmosféře a postavách, o děj tu nejde. Ostatně až na jakýs takýs oblouk kolem Johnyho dluhů tu ani žádný není. Sice s výhradami (samoúčelné zpomalovačky, papírem šustící vnitřní monology), ale solidně to obstojí i dnes samo o sobě a nikoli pouze jako „doplňující materiál pro zajímavost“, který by fungoval čistě v rovině předobrazu Taxikáře, Mafiánů či Casina. (20.11.2017)

Martin Scorsese je PÁN režisér, to všichni víme. Mean Streets si ovšem dlouho ke mě budovali cestu, něž jsem se rozhodl pro čtyři hvězdičky, hlavně za to mohl dobrý konec. De Niro šíleně nesympatická postava s dementním chováním na facku...měl sem na něho celou dobu šílené nervy. Harvey Keiter zahrál výborně. Jinak příběh takový nemastný neslaný a málo mafiánů. 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete. (21.01.2019)