New York, New York

Nezaujali ma ani postavy, ani hudba. A možno aj keby išlo o životopis a milostné patálie člena niektorej mojej obľúbenej kapely, tak by ma to nebavilo tiež. Scorsese je opäť perfekcionista a všetko prispôsobuje dobe, kedy sa film odohráva, respektíve spôsobu točenia charakteristického pre túto dobu. Takže keď kulisy, tak priznané kulisy. De Nirovi a Minnelli to spolu sekne, ale ešte viac som si ich užil v Kráľovi komédie. No ak keď je film, ktorý nie je mojou šálkou čaju, dlhý značne cez dve hodiny, tak ho pri ňom aj chytajú mdloby... (21.12.2020)

Spousta scén s De Nirem stojí za pozornost, na druhou stranu hodně scén s Lizou Minnelli bych nejraději vystříhal. Martin určitě zúročil své zkušenosti a natočil dílo, které je mimořádně ambiciózní. Muzikál mě obecně nikdy nešmakoval, tady se opravdu zpívá vlastně až na konci. Robertovi jistě nestálo mnoho námahy zahrát naprosto přesvědčivě sobecké hovado. (25.02.2013)

Můj nejoblíbenější film dvojice Scorsese - de Niro. Jeden z hlavních kladů filmu vidím v tom, že se de Niro naučil skvěle "hrát" hráče na saxofon, to se málokdy vidí, ve většině filmů jsou záběry herce hrajícího na nástroj opravdu k pláči. Klobouk dolů před de Nirovým výkonem!!! Člověk by nevěřil, že na to před tím nehrál. Film má spád, vtip, spoustu skvělé hudby, Lizu Minelli jako herečku sice moc nemusím, ale i ta je dobrá. Podle mě skvělý pohled do života jazzového muzikanta. (08.01.2007)

Film se skvělou atmosférou a ještě lepším hudebním doprovodem. O Lize Minnelli jsem si obrázek jako na herečku díky tomuto snímku bohužel neudělala, ale zpěvačka je to skvělá. Robert De Niro byl samozřejmě perfektní. Na jednu stranu lump a vtipálek k pomilovaní a na stranu druhou jsem ho někdy nemohla přes jeho nelogické chování vystát. Co ještě musím pochválit, tak kameru, protože to musel natáčet fotograf, jak to bylo geniálně natočené, alespoň to tak vypadalo. U mě trochu slabší čtyři hvězdičky... (08.11.2012)

To jsem nevěděl, že tuhle blbost natočil Scorsese. Ale co se dá dělat, chtěl jsem tomu dát šanci. Teď ale vím, že zbytečně a doufám, že Scorsese už nikdy po muzikálu nesáhne. Obdivovat musím De Nirovu hru na saxofon, která je vážně uvěřitelná... ale jeho postava sobeckýho psychouše safoxouše denirouše byla taková divná. Ale to asi měla. A teď k mému nejsilnějšímu zážitku. V sále se tančí, De Niro hledá babu na vojetí, slídí davem a pak najednou, viděno z dálky, strašnej vyhryz v davu! Ano, tvor nazvaný Liza Minnelli, naleze do své hlavní role a už se jí nezbavíme. Tancuje, zpívá a nelíbí se mi ani ten styl zpěvu, ani ty její tance, ani barva hlasu, ale hlavně, celá ona. Když zkombinuju její zjev a chování, dostanu kombinaci Zagorové, Hurvínka, kokršpaněla, Zelenkové, lenochoda Sida z Doby ledové, staré báby ve středním věku, Vincenta Schiavelliho a hnusu z popáleninovýho centra s parukou. Ty její vlasy byly kolikrát taky hrůza, jak kdyby byly vyrobený z psího ocasu a navlečený na drátěnou konstrukci. Jako hororová postava by prostě vyzněla líp. Ještě když se vrátím k hudbě, tak ty zpěvy stojí za prd a i ten chabej New York, New York (kterej jedinej má zapamatovatelnou melodii) nemá na verzi Franka Sinatry. Ale co se mi líbilo, tak ty jazzové a bluesové kousky (dokud se do toho nepřimíchal zpěv). Ze zpěvaček se mi jakž takž zamlouvala až ta černoška, na kterou se i dalo dívat, na rozdíl od těch bílejch mrch. No a konečně - bylo to celý hrozně dlouhý. Čím víc se blížil konec, tím to bylo delší, protože se tam najednou objevila hromada muzikálovejch a jinak trapnejch vystoupení, u kterejch jsem trpěl. Celé to je jak převzaté z broadwayských prken a ten děj je uplně o hovně. Už nemám víc chuť o tom psát. (03.05.2018)