Střípky ženy

Vanessin výkon patří bezpochyby mezi ty nejsugestivnější, které jsem v posledních letech viděla. Úvodní sekvence (teprve po ní se zobrazí název snímku) obsahuje jen velmi málo střihu a je tak působivá, že ji rozhodně nedoporučuji nastávajícím maminkám. Vanessa dosud nerodila, o to je její výkon obdivuhodnější a ocenění bych jí rozhodně moc přála. Jak už zmínili jiní přede mnou, zbývající hodina a půl už nedosahuje kvality úvodu, pokračuje jako standardní rodinné drama, které ve svém závěru snad až příliš filosofuje. Ale skoro bych se vsadila, že "porodní úvod" se bude promítat na filmových školách. Skoro 4*. (03.04.2021)

Porod je jednou z nejpřirozenějších věcí na světě, ale zároveň i velmi citlivým tématem. A samotný fyziologický proces samozřejmě velmi náročný a nevyzpytatelný. Nikdy nikdo nemůže předem, tak jako v celé medicíně, vyloučit možné komplikace. Nevím, zda měl výsledek vyvolat diskusi nebo si v Netflixu prostě řekli, že tady už dlouho nebyl nějaký dramatický kus (na který akademici slyší) o tom, kterak to takhle v partnerství/manželství (ne)funguje, nicméně uspokojí tak z poloviny. Coby silný jsem ho vnímal v tom, že tragická událost je klíčem k rozmotání nejistot vlastního života. Hlavní hrdinka mnohé „pochopí“ a kvůli dané události přehodnotí své budoucí příští. Vanessa Kirby je skvělá (naopak LaBeouf místy přehrává), i když je těžké s její postavou soucítit, když si sama zvolila domácí porod. A asi je zbytečné se tady rozepisovat o tom, kdo by měl nést odpovědnost, a jakou roli hraje společnost, která se pak „ze svého“ stará o při porodu přidušeného novorozence až do konce jeho (nelehkého) života. Ale věřím, že v mnoha domácnostech se po vypnutí filmu nějaká ta diskuse vedla. A i to je dobře. Maďarský režisér Kornél Mundruczó rozhodně není žádným ořezávátkem, hned několik svých filmů měl už v některé ze soutěžních sekcí festivalu v Cannes, nicméně s gradací jsem měl trochu problém. Tři až čtyři hvězdy. (18.01.2021)

Problematika domácích porodů je určitě věc, která stála za zfilmování. První půlhodina filmu byla opravdu velmi silná. Film se s vámi nijak nemaže a rovnou z fleku vám ukáže ten největší naturalismus. Nejsem sice schopen jako muž posoudit, do jaké míry je to autentické a jak moc Vanessa Kirby přehrává (místy to totiž působí jako exorcistická scéna z Vymítače ďábla). Nelze ale upřít, že první půlhodina je skvěle natočená a klidně by velmi uspěla jako krátkometrážní film. Možná to pro mnohé diváky bude za hranicí únosnosti. Zbývající hodina a půl se věnuje tomu, co se stalo po nešťastném porodu. Manžel, manželka a její matka mají na věc různé názory a divák se s některými ztotožní a s jinými ne. Asi o žádné z postav nelze říct, jestli její chování je správné nebo ne. Ale právě tento rozpor v otázce neúspěšného dětského porodu a co dál (zda se soudit, pohřbít dítě, nebo jej dát do školy k výzkumu) v divákovi vyvolává pocit o tom víc a víc přemýšlet. Po hereckých výkonech filmu nelze nic upřít (hlavně skvělému výkonu Vanessy Kirby). Snad mi jen trochu mrzelo, že se filmu nedařilo držet svižnější tempo celou dobu. Jinak je to výborný film, pro diváka který zrovna nehledá nějaké mainstreamové filmy. (14.04.2021)

První půl hodina mi dala pořádně zabrat. Ještě jsem nikdy neviděla tak vydařenou filmovou scénu porodu, která ukazuje všechno, co je na tom tak děsivé, bolestivé a zároveň krásné. Za tu první půl hodinu dávám jednu hvězdu navíc, jinak bych hodnotila třemi. Vanessa byla dokonalá. Musím ale říct, že mi často ve scénách připomínala Lady Gaga, mají docela podobné rysy. Shiu bych ani nepoznala, nevědět, že je to on a svou roli zvládl také na jedničku, mám moc ráda jeho styl hraní. Celkově je to herecky moc povedené. Místy je to občas zdlouhavější, ale naštěstí to vyvažují scény plné vypjatých emocí a vše je završené skvělou scénou u soudu. (06.02.2021)

Střípky ženy jsou pěkným záhulem na psychiku. Všechno to začíná v první půlhodině filmu, kdy se v průběhu komplikovaného domácího porodu začne otřásat i vztah ústředního manželského páru. Nechci nijak spoilerovat, ale spousta těch věcí se mě dotkla a zaujatě jsem film sledovala od začátku až do konce. Líbila se mi ta paralela umírajícího vztahu a pustnoucího bytu i ta záležitost s jablky. Naprosto jsem je chápala, oba. Pocitově mám blíž k jejímu vnímání. Malilinko mi to připomnělo film The Broken Circle Breakdown, který mě kdysi taky chytl za srdce. Nevím, jestli Střípky ženy budou oscarovým snímkem, ale mým srdečním určitě zůstanou. (17.04.2021)