Blade Runner

Už jenom kvůli Vangelise jsem vydržela do konce. V tomto takřka artovém snímku byla hlavně jeho hudba ta dobrodružná a pokaždé jiná. Celý snímek i díky němu občas působil až nepříjemně depresivně a táhle. Samozřejmě že vnímám určitou dokonalost v napsaném sci-fi příběhu, ale nemůžu si pomoct, trochu mě míjí. Závěrečná hra na hoňku a na kočku a myš se konečně podobala thrilleru, ta se skutečně povedla. Rutger je jako záporák opravdu výjimečně působivý. Tahle budoucnost mě ale děsí, když pominu fakt, do jaké doby je příběh vsazen. Stálé přítmí, déšť, špína, bezútěšné prostředí bez zvířat a rostlin. To je děsivá vyhlídka. (13.04.2016)

Scottův Blade Runner je téměř nevyčerpatelná zásobnice geniálních nápadů, celý film působí jako výsledek nepochopitelně šťastné souhry několika kladných faktorů, kdy se sešel dobrý režisér s dobrým hercem, přetvořili námět výtečného spisovatele P. K. Dicka a vše bylo doplněno mým nejoblíbenějším soundtrackem z pera Vangelise. Taková kombinace se podaří jednou za desetiletí. (07.08.2010)

Nevím, jestli jsem kdy něco podobného viděl. Scottův BLADE RUNNER vybočuje svým stylem takovým způsobem, že jde těžko srovnávat i se samotnou Dickovou předlohou. Mezi původní knihou SNÍ ANDROIDI O ELEKTRONICKÝCH OVEČKÁCH? a filmovým ztvárněním je tolik odlišností, že nemá cenu je vůbec porovnávat. Nicméně většina postav a část zápletky jsou stejné. Přiznám se, že se mi z té snové, ambientní atmosféry, která celým filmem prostupuje klížily víčka a málem jsem si i zdříml. Vangelisova magická hudba ještě celou uspávačku umocňovala, ale já jsem to vydržel :-). Čím víc se snímek dostává ke konci, tím je totiž poutavější a napínavější. Dále se tady objevuje spousta existencionálních otázek a úvah ve vztahu android a jeho "smrt" chcete-li (moje oblíbené téma). Triky jsou na svou dobu naprosto revoluční. BLADE RUNNER je stručně řečeno neobvyklý film, který si příznivce rozhodně nebude hledat tak lehce jak by se na první pohled zdálo. (10.10.2006)

Nadčasové dílo svižně se pohybující mezi žánry za zvuků Vangelisovy omamné hudby a s temně mrazivým lookem futuristického Los Angeles v pozadí. „Best of Sci-Fi” v dokonalém balení od vizuálního mága Ridleyho Scotta. (20.01.2008)

Jak byste mohli chtít přesvědčovat někoho méně vědomého, že umíte rozpoznat i vytvořit větší krásu, než si oni umí představit, že jste nepoměrně silnější, že Vaše zkušenost bolesti i radosti a prožívání (a pochopení blízkosti zániku) je o celé vesmíry hlubší - že jste jim cizí - jak byste je vůbec mohli i jen chtít zkoušet přesvědčovat, že Vás mají nechat naživu, protože Vaše existence pro ně může znamenat jedině větší bohatství, protože Vy po nich nemáte důvod nic chtít? -- Ta moudrá rezignace na komunikaci s lidmi ve prospěch času, který tím vyzískají na prožití posledních dní/hodin/vteřin, než budou muset zemřít, v soustředění a nerušenosti, to ostré vědomí, že se nesmí nechat tím paranoidním honem rozptýlit, že musí naplno prožít každou vteřinu všeho, co zbývá, než je lidé nakonec dostanou - odtud plyne to strhující vizuálno - pořád se za ně, s nimi, klidnou kamerou díváte kolem a všechno je tam krásné, s očima dokořán otevřenýma se na sebe ten trojlístek dokonalých marionetově barevných bytostí dívá (proč by ne černý mejkap, proč by ne balerínový trikot, starosvětský závoj, proč by ne bílé vlasy a podmalované oči, svoboda vizuálna, krása, brutálně vyzískaná na anestetismu otupělých lidí, v principu, který zde souzní s užíváním násilné estetiky na obranu proti necitlivosti v Mechanickém pomeranči), i když umírají, berou si krásu, i ze smrti jedinečných dokonalých blízkých (střela do zad a pád do kartonových krabic, které se rozletí -- průsvitné tříštění skla na průsvitné pláštěnce v průsvitném dešti, klapot a pád --), i z vlastní bolesti provrtaného masa, i ze soucitu, když zabíjejí (svého stvořitele, i krutě, i mučením, jsou dokonalí, mohou si vybírat metody, unesou plné vědomí takové svobody, smutku i nevyhnutnosti), i z pádu ze střechy mrakodrapu - to jsou replikanti. Jejich očima a vědomím se Vy díváte v tom filmu - víte, že vzpomínky se dají vytvořit, víte taky, že realita a identita je to, co dokážete prožít a propojit, všechno, co umíte načerpat, jste Vy, je jedno, odkud se to vzalo... znáte svou nesmírnou moc a rozumíte té nevratné ztrátě, která nastane, když Vás nebo kohokoli z Vašich krásných zabijí ti směšně smutní, drtivě prázdní a slepí lidé, kteří se bojí o malichernosti a ničemu velkému (životu, kráse, zániku) nerozumí. A neztrácíte čas jim něco vsugerovávat, hladce unikáte, dokud to jde, pokoušíte se přežít, a mezitím tvoříte krásu - sebe... (06.05.2011)

Depresívne L.A. 2019 skvelá práca s kamerou a Vangelis vytváraju atmosferu, ktorú môže Blade Runnerovi drtivá väčšina filmov len ticho závidieť. IMHO nepovažujem toto za vrchol Ridleyho tvorby, ale skvelý odazový mostik medzi réžisérsku elitu. A vidno, že Balde Runnera malo rado veľa veľa budúcich režisérov, ktorý sa ním neraz (väčšinou neuspešne) inšpirovali. (26.04.2004)

Rydley Scott je režisér, který mě svým pojetím něčím vzácně míjí snad ve všech svých filmech, přestože je mohu označit jako dobré. Nejinak tomu je i u Blade Runnera. Vzhledem k tomu, co jsem si vytrpěl u "Gladiátora", myslím, že ani velké plátno by filmu nepomohlo (viděl jsem i director's cut). Možná mi chyběla šíře záběru, možná mohl režisér některé scény nechat více doznít nebo jinak kombinovat, možná měl chytit pevněji myšlenku, nevím. Možná si prostě jen nerozumíme. (19.09.2005)

[FInal Cut]: Blade Runner pre mna donedavna znamenal iba meno. VIdel som ho len kedysi davno na osuchanej VHS a to bolo este v dobe, ked pre mna pozeranie filmov znamenalo iba obcasne vyplnanie volneho casu a z filmu som si nic nepamatal. Teraz, uz ako regulerny filmovy maniak, som sa k nemu konecne dopracoval a poriadne si o uzil. Na videoprojektore, s riadnou zvukovou aparaturou a rovno poslednu Final Cut verziu. A veru to bol zazitok! Blade Runner patri k filmom, ktore su akoby z ineho sveta. Audio-vizualna stranka je tak pohlcujuca, ze som film od prvych zaberov proste akceptoval ako dokonale fungujuce universum. Jasny priklad toho, ze moderne pocitacove technologie ani zdaleka niesu tym, co najuveritelnejsie dokaze sprostredkovat fikciu. Je to predovsetkym tvorcia vizia, jej pochopenie a jej prenesenie na platno vo forme, ktora je zladenim vsetkych prvkov, ktore film vytvaraju. Vizual, hudba, pribeh, postavy...vsetko musi byt navzajom prepojene a navzajom sa podporujuce. Nejde o dokonalost, ale o sulad. A taky je Blade Runner. Nehladaiac na jeho zanrove zaradenie, nehladiac na jeho vek - je to nadcasovy filmovy klenot (nevraviac o tom, ze ak mate slabost pre sci-fi a noir, uzijete si to este viac). [FInal Cut] - (10/10) (13.07.2008)

Klasická melancholická noirová sci-fi, na kterou se po letech podařilo navázat. Takže ve světě replikantů můžeme prožít víc času nejen na stránkách knižních pokračování, pokud tedy máme chuť. Na počátku byl román Philipa K. Dicka Do Androids Dream of Electric Sheep? ze 60. let (odvozený od jeho krátké povídky The Little Black Box). Film samozřejmě primárně rozvíjí estetiku osmdesátek a tak je to z dnešního pohledu hodně zajímavý mix, zvlášť, když Harrison Ford hraje svého Ricka Deckarda jako soukromé očko Philipa Marlowa. Výborná je taky dvojice Daryl Hannah a Rutger Hauer. (02.06.2022)

Scott nám ukazuje svůj temný futuristický svět, kde není kladného hrdiny, kde není světla, slunce. Ukazuje temnou, drsnou a nelítostnou budoucnost v naprosto úchvatném audiovizuálním provedení, za pomoci fantastických herců, éterické, až hypnotické hudby Vangelise a vynikajícího scénáře, kde je v každém slovu cítit něco "víc". (08.05.2005)

Stále platí nedoceněný stav. Kéž bych Blade Runnera viděl před deseti nebo více lety, to by se mi to líbilo asi více. Jenže on u mě obecně Cyberpunk moc nevede. Jeho osmdesátkový pojetí jistě patří k nejlepším, ale na mě už je to zkrátka moc staré, abych si, na tehdejší dobu, povedené efekty a pomalé tempo užíval. Ovšem Harrison Ford je prostě super. Akorát jsem nepochopil, proč ho v českém dabingu nedabuje Štěpnička jako obvykle, když se tam vyskytuje v menší roli i ten známější hlas, těžko si pak zvyknout. Film se už nezapíše do mých kultovních srdcovek, jeho důležitost pro kinematografii však uznávám a chápu... PS : Druhá šance udělena po 4 letech rovnou ve Final Cutu a je vidět, jak můj téměř invalidní vkus na některé kultovky vyspěl a mnohem víc toto Scottovo obdivuhodné dílo znovuobjevuji, resp chápu, v čem je tak geniální a hlavně díky předloze K. Dicka předběhlo dobu, proč jsou jednotlivé záběry tak nádherné a proč je finále BR tak strašně působivé. Chci si to užívat ještě více, ale prozatím to nejde. (06.08.2013)

Sní androidi o elektrických ovečkách? Dokonalé v každém záběru, v každé replice, v každém detailu, ve své hloubce a přesahu, svým pojetím, atmosférou a meditativním plynutím. Celý snímek je tak jedinečný, že jsem ochoten tolerovat i Vangelisovo elektronické blouznění, které k té temné vizi budoucnosti prostě patří, ale které jinak nemůžu ani vystát. Zřejmě navždy mi v paměti utkví závěrečný (uhrančivý) Hauerův proslov v dešti... (05.01.2008)

Mladý Indiana prohánějcí se temnými ulicemi v (né až tak?) daleké budoucnosti má šmrnc. Na tu dobu opravdu působivý vizuál, nemluvě o hudbě, která je prostě a jednoduše epesní. Několik málo let po kultovním Vetřelci Ridley potvrdil, že nešlo o ''náhodu'' a že na plátně ještě dokáže velké věci. Filmy, co přišly později, mluví za vše - 80%. (10.08.2011)

Neviem preco, ale nejako som tomuto filmu nevedel prist na chut. Dvakrat sa mi ho podarilo vidiet v sobotu na CT 1 a zakazdym som zaspal. Dovod je podla mna aj ten, ako opisuje POMO, ze dejovo je priserne roztahany a prispaty a to som od rezisera genialneho Votrelca necakal. Raz som si pozical film z pozicovne, aby som ho videl do konca a pochopil, co na nom vsetci tak vidia, preco je kultovy atd. Jednoducho sklamanie zostalo na mieste a tento film asi navzdy zostane u mna zahadou, preco je u mnohych tak oblubeny. Podla mna to mohol Scott natocit o nieco napinavejsie. (26.09.2006)

Jsou tomu plus mínus dva roky, co jsem poprvé toto sci-fi viděl. A moc se mi nelíbilo, abych pravdu řek'. Jenže zde jsem se dozvěděl, že jsem možná mohl mít nesprávnou verzi (pamatuju si, že jsem z toho měl v hlavě solidní zmatek) a proto jsem věděl, že si musím jednou sehnat tu správnou verzi. No a dnes jsem si sehnal "final cut" a pustil si jej. A ten film mě… dostal. Hudba, déšť, to věčné uvažování "co mám jak chápat", kdo je replikant a kdo ne… no prostě jsem z toho vcelku příjemně překvapený. Navíc, z Hauerova proslovu na konci mám ještě teď takovou tu krásnou husí kůži. Sice mi některé věci docvakly až po "malé nápovědě" (např. význam toho origami mi unikl, ale stačí si přečíst pár řádků zde a jste v obraze) ale i tak jsem si tento film opravdu užil. Už se těším na třetí projekci a kolik nových věcí odhalím (protože tohle je jeden z mála filmů, kdy je přímo povinnost pustit si jej vícekrát). Vím, že to už zní ohraně, ale opravdu se ujistěte, jestli jste neviděli špatnou verzi tohoto snímku, protože jinak byste se připravili o jeden dokonalý zážitek z perfektního sci-fi. Určitě si půjčím knihu a do té doby mi nezbývá než snít o elektronických ovečkách… 100 %. (29.12.2010)

Skvělý film Ridleyho Scotta, který svou vizuální formou a futuristickým noir nádechem, předběhl dobu pohyblivých obrázků o řadu let a ve kterém pokaždé objevuji nové detaily i skryté významy. Snímek prostupují přívalové deště, halí ho neustálá tma, kterou prozařují jen reklamní neony a například zpomalená scéna zabití Zhory, patří mezi to nejsilnější, co sci-fi žánr nabízí (replika srdnatě bojuje o svůj život, zatímco člověk jí chladnokrevně střílí do zad - z toho fakt mrazí). Tady zub času vůbec nepracuje a BĚŽEC PO OSTŘÍ může být (i díky podmanivé Vangelisově hudbě) dodnes označován jako hybatel filmových sci-fi dějin. Snímek o životě a smrti s až filosofickým přesahem. Obrovský zážitek. P.S. Prý existuje dokonce sedm (!!) různých sestřihů filmu. Já znám jen Final Cut, jenž mám doma na DVD a tuto verzi, která by měla být tou nejlepší, můžu všem vřele doporučit. (08.02.2010)

Atmosféra se na člověka nalepí už při prvním Vangelisově tónu a nezmizí ani několik let po shlédnutí. Takhle nějak vypadá opravdová kvalita. (19.09.2008)

Myslel som si, že som tento snímok už kedysi videl. Nuž ale nevidel, a dnes som mal po 30 rokoch premiéru. Ridley Scott bol a bez pochýb aj je veľkým vizionárom. Dnes už pre mnohých zrejme kultový snímok, vo mne zanecháva veľmi rozpačité dojmy. Najmä vďaka čudesným dialógom, som od úvodu bojoval s nesmierne podivnými pocitmi, pričom práve samotná story, od ktorej som si sľuboval najviac, akoby na milé minula moje zmysly. Mám rád filozofickú tvorbu, plnú hlbokých myšlienok, no tu sa až na záverečnú 1/4, takmer celý film nič nedeje. Atmosféra sa ma taktiež nijak “nedotkla”, je to rozťahané, pričom po väčšinu času, som viac menej trpel od zúfalstva plného krvopotnej nudy. Romantická vložka ma maximálne iritovala, no a “vďaka” tejto skúsenosti, som sa ocitol v akejsi slepej uličke, či sa vôbec “zakúsnuť” aj do tej “dve tisíc 4o - deviatky”. Táto “jednotka”, úplne mimo mňa, avšak každému podľa chuti. (01.01.2018)

S tímhle filmem jsem se narodil, s tímhle filmem stárnu, k jeho světu mě odsuzuje forma beze švů a k jeho hrdinům společná touha překonat svý naprogramování. (01.12.2013)

Skôr dramatický a psychologicky, než sci-fi príbeh ... Krásna kamera, úžasný Vangelis, nekompromisný a tvrdý (?) Rutger Hauer, éterická Sean Young a do toho primiešaný, akoby náhodou Harrison Ford. Všetko zmixované v primeraných dávkach nám ponúkol Ridley Scott ako na na tanieri v honosnej reštaurácii ... (Doporučujem zhliadnuť aj ženám, resp. iným odporcom žánru sci-fi) (05.03.2003)