Blade Runner

„If only you could see what I've seen with your eyes..“ Nadpozemská hudba Vangelise doprovází Marlowa 21.století Harrisona Forda na bolestné, metaforami protkané cestě za sebepoznáním. Na výhradně velká plátna patřící a různými interpretacemi živený Scottův kult je volně inspirován novelou Dicka "Do Androids Dream of Electric Sheep?", nicméně našel jsem si v něm i magický svět zítřků Raye Bradburyho a to nejen v názvu budovy, na jejíž střeše film prostřednictvím replikanta s nejzákladnější touhou žít (úchvatný Hauer) vyvrcholí. Bezesporu jeden z milníků filmového science fiction, který by měl před vypuštěním holubice k nebi vidět každý fanoušek tohoto žánru místo Neapole. Už jen proto, že člověk nikdy neví, jestli nenajde na chodbě přede dveřmi origami jednorožce.. (02.07.2009)

I po více než dvaceti letech stále mladá, svěží a novátorsky vyhlížející sci-fi, která neztratila nic ze své působivosti. Scottovo vizuální vidění, podpořené Vangelisovou hudbou, však plně přebíjí obsah, který je ve své podstatě až příliš jednoduchý a za filozofii bych jej rozhodně neoznačil, stejně tak jako nespatřuji moc oduševnělé romantiky ve vztahu Deckarda s Rachael – mnohem více na mě zapůsobil démonický Roy Batty jehož proslovy o zážitku ze žití ve strachu a slzách v dešti ve mně rezonovaly po zbytek filmu. Filmový kult pro fajnšmekry, pro mě nevšední zážitek po dvouleté odmlce, která propříště už tak dlouhá zřejmě nebude. (03.01.2007)

Úžasná atmosféra, skvělé zpracování, díky němuž bych filmu odhadoval tak čtvrtinové stáří, vynikající herci, několik velmi silných scén, ale zároveň strašná nuda. Takhle nějak vypadá to staré klišé, že forma překonala obsah. Blade Runner si mě nezískal, ani když jsem mu nedávno (2011) dal druhou šanci. (15.01.2009)

Před 20 ti lety jsem tento film viděl poprvé. Nic mi to neřeklo, proto jsem velmi rád sáhl po (letošní) Final Cut , abych zjistil, jak na tom opravdu jsem…. Scott odvádí dobrou filmařinu, o tom bez debat. Vše je podtrženo výtečnou kvalitou disku, remaster nemá chybu. Ale…. Vám se to nezdá strašně vláčný, roztahaný až nudný? PŘÍBĚH:*** klidný, snažící se navodit temnou atmosféru mne prostě neoslovil. Asi zpracováním, protože nechápu, co by mne na aneroidech a pátrání po nich nemělo bavit. Vangelisova hudba je perfektní a z hereckých výkonů mi v hlavě zůstane nejvíc replikant R.Hauer. Jen teď nevím, jestli je to vlastně hodně nebo málo./ HUMOR: ne./ AKCE:** není ji mnoho. Přestřelka s hadí ženou asi po 50ti minutách a pak rozhodně závěrečná pasáž, která má v sobě i napínavý náboj./ NAPĚTÍ:*** otázky, které vedou k odhalení replikantů jsou velice zajímavé. Celý snímek se snaží udržet si ,,svoji hladinu“ napětí, ale mě to nebere. Snad jen, když se H.Ford dá (konečně) do pátrání. Ale že to trvalo…. Asi to bohužel opravdu není pro mne. (01.03.2008)

"Žádný z Bohů biomechaniky na nebesích mi nepomůže." A mně zase nikdo nepomůže s pochopením legendy zvané Blade Runner. Už jsem se s Deckardem za těmi replikanty několikrát proběhl, snad jsem mu jich pár pomohl i zabít, ale pořád mi to připadá jako vizuálně zdařilá leč poměrně vláčná sci-fi. A já mám raději rychlý tempo podobný tomu, který při gymnastický bojový akrobacii vyvinula replikantka Pris. To byl pro mě určitě nejzábavnější moment filmu, ale taky mám rád výslech Rachael nebo dokonalýho naháče Roye v akci. Z toho plyne, že jsem možná taky replikant, takže raději opustím Zemi dřív, než mi nějakej zmatenej Deckard vystřelí čip z hlavy. (31.01.2018)