Blade Runner

I po takových letech stále záhada. Sci-fi s noirovým nádechem, která se vyžívá v technické i vizuální ponurosti a bohužel i obrazové bizarnosti. Scott se bojí byť jen malinko rozmáchnout a ukázat nám víc ze světa budoucnosti a místo toho jen nechává pršet na Deckarda a vyprávět relativně obyčejný příběh. Replikantům chybí psychika a na konci pořád nevím, proč by mi jejich osudu a údělu mělo být líto. A chtěl bych také vidět Blade Runnerovo průměrné hodnocení, kdyby ho nenatočil právě Ridley Scott. Možná by i můj názor putoval níže, protože díky jeho příjemným vizuálům a hlavně výbornému cynickému Fordovi na podkladu úžasného soundtracku to nakonec nebylo takové zklamání, jak jsem se zprvu mračil. Tuny dešťových kapek, saxofonové melodie a Vangelisova pohádková hudba zůstávají v divákově mysli dlouho. (06.04.2007)

Snímek mě zaujal svoji temnou, ponurou atmosférou, vykreslením světa budoucnosti a také výborně zvolenou hudbou. Příběh nenudil, ale to bohužel jen do chvíle, kdy jedna z postav zachránila hlavnímu hrdinovi život. Pak se ve mně něco vzpříčilo, můj zájem o film poněkud opadl a následná romantická linie, stejně jako závěrečný souboj, mě už nechaly docela chladným. Možná, že je Blade Runner pro mnohé naprostou klasikou, kultem daného žánru, pro mě je to však jen průměrná záležitost na jedno použití. (01.10.2010)

Žánr filmové science-fiction ve své nejzralejší podobě. Scott dokázal spojit výtečnou trikovou stránku, kvalitní herce a hlavně charakteristicky intelektuální Dickův příběh do fascinující "noir" detektivky budoucnosti. Atmosféře náramně pomáhá Vangelisova hudba a také to, že spíše než akční rozvíjení zápletky film vyznává dialog a pomalý posun vpřed. Fikční svět kolem vás tak nabývá na plastičnosti a při dobré konstelaci vás pohltí a nadobro se otiskne v duši. A příběh o lidskosti/nelidskosti/umělosti nabývá na aktuálnosti, ne naopak. Zajímavé je i to, že film si diváky nezískal "sezónně", ale získává je napříč časem. Což je samozřejmě velká poklona jeho kvalitám. (27.01.2004)

Nadčasové dílo s depresivní atmosférou a dokonale zpracovaným prostředím. Ridleyho pohled na Los Angelse mě uchvátil. Asijská kultura na každém kroku. Opravdu se toho dočkáme? Někdo říká, že každý si z Blade Runnera může vzít to svoje. Podle mě je zde téma lásky a touhy žít vykresleno až moc dobře na to, aby si toho někdo nevšiml a psal, že je to o ničem. (04.04.2010)

Neuvěřitelné jak se z celkem solidního sci-fi snímku může odebráním zbytečných monologů, tu a tam malou změnou a poupravením závěrečných vteřin stát jeden z atmosféricky hypnotických klenotů světové kinematografie. A zřejmě ten vůbec nejvlivnější film vůbec, protože bez jakékoli nadsázky ovlivnil veškeré sci-fi po něm. Geniální pochmurná noir vize budoucnosti, která ve vás i dnes vzbudí otázky. Nemyslím teď nutně ty, zda tedy je či není Deckard replikantem; což se ostatně stejně liší verzi od verze a ona ambivalentnost je dána tím, že Hampton s Fordem k tomu vždy přistupovali, že jím je, zatímco Ridley jim natruc, že není. Spíše to pokládá otázky "věčného" charakteru, kde je hranice mezi životem a lidstvím a především zda na tom vůbec záleží, kdo je/není replikantem. Blade Runnera se tak řadí po bok Posledního pokušení Krista spíše než ostatních žánrových scifáren. Není to film pro každého (ano, je to p-o-m-a-l-é a málomluvné způsobem, kdy třeba Deckard v závěru dvacet minut vůbec nepromluví, byť nesleze z plátna), ale kdo si k němu cestu najde, tak tomu rozhodně nehrozí, že by se mu vzpomínky na tento skvost vytratily z paměti jako slzy v dešti... Původní kinoverze: 3/5, Režisérský sestřih 1992: 5/5, Final Cut 2007: 5/5 (17.01.2008)