Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Když její manžel bezdůvodně spáchal sebevraždu, začal ji hluboce trápit pocit viny. Poté, co Yumiko (Makiko Esumi) žije několik let o samotě, se znovu vdá a začne opět hledat štěstí. Když se však vrací do svého rodného města, začne ji pronásledovat záplava starých vzpomínek... (WillBlake)

Recenze (10)

stub 

všechny recenze uživatele

Dějově jde o krátkou povídku roztaženou na dvě hodiny, s poměrně zřejmou paradoxní pointou. Podstatné je zde budování atmosféry, Koreeda se u diváka snaží probudit pravou hemisféru. Obrovský je důraz na vizuální stránku - záběry jsou tak nádherné, že jim člověk promine i jejich mnohdy šílenou délku. Měkký a jakoby lehce nedoostřený obraz mě ze začátku sral, posléze jsem jím však byl doslova zhypnotizován. Jsem nadmíru spokojen, ale silnější je podle mě režisérovo aktuální (a zde hloupě podhodnocené): http://www.csfd.cz/film/266140-nafukovaci-panna/ ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Veľký životný úsek hlavnej hrdinky vo vizuálne podmanivom až meditatívnom štýle. Koreeda si vypomáha dlhými zábermi, aby utužil pocit samoty. Krásne prostredie japonského vidieka a snaha o zobrazenie všedných okamihov funguje dokonale. Drámu nachádza na miestach, kde sa nič nedeje. Významy sú prekryte bezchybnou formou. Hudba ladne dopĺňa emotívny motív. Detaily tu takmer neexistujú. Emotívnosť snímku je ale na veľmi vysokej úrovni. Všednosť povýšená na umenie. Páči sa mi ako film skrátka existuje. Nepoučuje. Dýcha z neho étericky silná myšlienka prázdnoty duše a srdca. Krásne a takmer dokonalé. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Kore'eda má tři filmařské polohy - buď točí hluboce propracovaná psychologická rodinná dramata typu Nehybné chůze nebo Nikdo to neví, nebo pocitové filmy, na které se divák musí naladit, aby vše vnitřně pochopil. A Maboroši no hikari patří rozhodně do té druhé kategorie. Dějově vlastně velmi jednoduché, bez žádné větší pointy a postava Yumiko není propracovaná klasickým způsobem, takže se tak ani nedá "chápat", ale její nitro zde v plné kráse odhalují střídmé dialogy, velké celky, tiché "osamocené" záběry s jednou mlčící nebo cosi pozorující postavou v popředí, hudba ozývající se pro naznačení vnitřního posunu... a vše tvoří cestu za smířením a pochopením (resp. přijetím) nepochopitelného, která je v závěru překvapivě silná. Není to film pro každého, naladit se na jeho pomalou (až skoro slow-cinema) atmosféru není lehké a sám nemůžu říct, že by mě to nadchlo na sto procent, ale určitě se mi to líbilo a hlavně jsem z toho cítil přesně to, co Kore'eda chtěl. Z jeho filmografie je to náladou podobné Distance, ale tohle se mi líbilo víc. Distance je sice o smíření v určitých místech silněji, ale zatímco Maboroši no hikari má s atmosférou krásně ladící statické záběry, Distance většinou používá rozklepanou kameru, která výsledný dojem z tématu kazí. 4* ()

tompaulman 

všechny recenze uživatele

Pro filmy, kde jsou nezdravě dlouhé záběry, ve kterých se nic neděje, asi nikdy nebudu mít pochopení. A nejen záběry, ale ve filmu celkově se skoro nic neděje. Kamera vše zabírá z dálky, jako kdyby vám režisér nechtěl dát možnost se pořádně seznámit s postavama. To, že 95% záběrů je statických, na zábavě taky nepřidá. Na tohle dílo si za rok už nejspíš nevzpomenu, ale vzhledem k tomu, jak mě nadchly Koreedovy novější filmy, to určitě není poslední, co jsem si od něj pustil. ()

GTS_PUNK 

všechny recenze uživatele

Debutový celovečerný film japonského režiséra Hirokazua Kore-edu z roku 1995 rozpovedá príbeh o žene Yumiko (Makiko Esumi), ktorej manžel Ikuo (Tadanobu Asano) spácha samovraždu. Yumiko následne odchádza z Osaky na vidiek, kde vyrastala, aby našla nový zmysel života. Hoci môže príbeh pri takomto opise vyznievať ťaživo, v skutočnosti je necelá "dvojhodinovka" vcelku jednoduchým kúskom, ktorý sa príliš nepúšťa do hlbokých osobnostných či filozofických úvah, aké by možno divák mohol očakávať. Samozrejme, snímka sa im úplne nevyhýba, ale nehrajú v nej prím, skôr ju iba dopĺňajú. To, na čom Kore-edova debutová "dlhá metráž" stavia, je najmä vizuálna stránka. V príbehu, ktorý plynie svojím vlastným tempom, tak diváka postupne viac zaujmú statické zábery v spojení s jemným, ale presným a účelným strihom. Nehybné, statické obrazy zároveň nechávajú vyniknúť výpravu, ktorá pôsobí takmer ak nie priamo komorným, tak minimálne minimalistickým (úsporným) dojmom, čo k príbehu veľmi dobre pasuje. Rovnako dobre doň pasuje, respektíve ho dopĺňa zvolený hudobný sprievod. Maboroshi no hikari je filmom nielen o Yumiko alebo jej manželovi, ale o ľuďoch všeobecne. Kore-eda však atmosférou a akýmsi odstupom, ktorý si so sebou snímka nesie, diváka príliš blízko k ľuďom nepúšťa a dovoľuje mu ich pozorovať akoby z určitej vzdialenosti. Možno aj práve preto divák nemá úplnú možnosť nahliadnuť do vnútorného sveta Yumiku a viac-menej vidí iba to, čo všetci ostatní (mysliac tým postavy okolo Yumiko vo filme). Dielo zaujímavé najmä vďaka vizuálnej stránke. ()

Tanner 

všechny recenze uživatele

Je to tak, Maboroshi no hikari je především o atmosféře, budované až impresionisticky působícími záběry statické a odtažité kamery. Skoro žádné detaily na tváře, minimum dialogů i hudby. Na první pohled jde možná o náročnější a méně přístupný film, ale nechá-li ho divák na sebe opravdu působit, ona intenziní 'imprese' se dostaví. ()

Roudy 

všechny recenze uživatele

Dlouho jsem se na tenhle film těšil, možná proto scénáristicky a prací s tempem nedostál mým očekáváním. Vizuálně a hudbou se mi film neskutečně libí. Chápu, že právě vizuální stránka hraje hlavní prim při vyprávění, skrze dlouhé záběry se máme ponořit do hlubokého smutku hrdinky. Ani tak se mi film nevyryl pod kůži, chyběl mi větší vhled do nitra hrdinky. Film je opravdu krásný a stojí za pozornost, ale na to o čem chce vyprávět je bohužel příliš odtažitý. ()

muti 

všechny recenze uživatele

vo filme sa v podstate nic nedeje, viem ti ho zhrnut jednou vetou - zena strati muza, znovu sa vyda, po case sa vracia domov a znovu rozmysla preco skocil pod vlak, nik nevie. the end. to je pribeh tak na hodinu max, nie na 110min. skoro som parktat pri nom zaspal, aspon rozuzlenie som cakal, alebo ze skoci aj ona, ale nic sa nestalo, akoby bez konca, Tannerova impresia sa v mojom pripade nekonala. uzivatel stub dokaze odpustit (sialenu dlzku zaberov), ale ja nie :) ()

Reklama

Reklama