poster

Wandafuru raifu

  • Japonsko

    ワンダフルライフ

Drama / Poetický

Japonsko, 1998, 118 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jhershaw
    *****

    Když člověk zemře, putuje do takového velkého domu obklopeného přírodou. Tam je mu přidělen pracovník, jehož náplní práce je dotyčného zemřelého dovést k tomu, aby si ze svého života vybral jednu jedinou vzpomínku. Na to má tři dny. Poté se pracovníci pokusí vybrané vzpomínky natočit a tím zvěčnit.. a právě s touto jedinou vzpomínkou potom zemřelí odchází na věčnost. ____ Po všech těch fimech (co jsem v poslední době viděl), které sázejí nebo alespoň částečně spoléhají na vizuální stránku, je Wandafuru Raifu milým a křišťálově čistým osvěžením. Odehrává se především v tom domě, ten je zařízen velmi skromně a vypadá jako z (cca) 50. let. Žádné velkolepé scény, nečekané zvraty, superkoncentrace emocí... Film si plyne pomalu, svým vlastním tempem, přesto vtahuje člověka dovnitř, uklidňuje ho a obohacuje vnitřní pohodou. Takže vůbec nevadí, že se dá snadno odhadnout, jak se bude vše vyvíjet, a to téměř až k samotnému konci (ten, pravda, jsem ne zcela "uhádl"). K zajímavému a milému příběhu si přičtěte velmi dobré a především přirozené herce a jistou režii...a nemůže vyjít než výborný zážitek. 90%(16.3.2005)

  • !Borec!
    **

    Téma je to milé, poctivé, o patosu bez patosu. Mám nutkání tam tu melancholičnost hledat, ale ono nic, je to suché a to myslím, že nechci moc. Nepřeju si kvanta nasládlé hudby, hezká slova ani vroucná setkání. Chci jen cítit tu atmosféru a tady se mi to nedaří. K postavám nemám žádný vztah, jsou mi ukradené. To fakt mělo vyznít takhle antiemotivně? Jestli to byl účel, pak nechápu.(11.4.2010)

  • stub
    ****

    Extraoriginálně pojaté téma posmrtného života - jeho redukce na jednu vzpomínku opakující se v nekonečné smyčce je velmi přesným a čistým motivem, jenž vystihuje jednu z nejzákladnějších existenciálních otázek, tj. systémy hodnot. Pseudodokumentární styl plyne pomalu, rozjímavě a divákovi nic nevnucuje, naopak trpělivě čeká, až si on sám uprostřed proudu myšlenek a pocitů najde model, který odpovídá jemu samotnému (pokud má někdo s nalezením odpovídajícího archetypu problém, patrně bude podobný případ, jako Yusuke Iseya;). Atmosféra je až nevysvětlitelně přitažlivá, realismus a mystično se mísí ve velmi atypickém poměru, výsledné pocity jsou silné, zároveň však nejednoznačné a příjemně dráždivě matoucí. Přesně mezi *** a ****.(1.9.2010)

  • vincent
    *****

    Pripadá mi zvláštne, že pri dnešnom boome filmov z Ázie tento pozná len tak málo ľudí, pretože pre mňa je to jednoznačne to najlepšie, čo z krajiny vychádzajúceho slnka poznám. Podmanivý film pre všetkých, ktorí sa nikde neponáhľajú a chcú si užiť filmové umenie bez zvláštnych efektov. Myšlienka filmu je jednoduchá a zaujímavá. Vybrať si po smrti jedninú spomienku zo svojho života, ktorú si zo sebou zoberieme na večnosť. Zatiaľ čo niektorí v tom majú jasno, iní ostávajú blúdiť v dome. Jedni z nerozhodnosti, druhí z dôvodu, že si zo svojho života nemajú čo vybrať. A to všetko je natočené pomaly plynúcou kamerou v retro nádychu v uvoľnujúcej amtosfére, s príjemnými hercami. Filmu naozaj nie je čo vytknúť. PS: A akú spomienku by ste si po smrti vybrali vy? :)(1.2.2007)

  • Maemi
    ***

    Téma je výborné, ale bohužel to končí u zajímavé myšlenky. Mrzí mě, že Hirokazu Koreeda na to šel způsobem, který docela nešikovně balancuje mezi dokumentem a fiktivním filmem a jakoby se nedokázal rozhodnout, ke které straně se přiklonit. Vždy, když se objevilo něco zajímavého, co vypadalo slibně, hned to nedotažené zmizelo a nastoupilo něco, co bylo nevýrazné a ploché. Nepochybuji o tom, že by myšlenka šla zpracovat mnohem lépe, dokonce mi během sledování v hlavě běžel celý nový scénář. Do hloubky vypracovat charaktery postav a jejich životy, stejně tak jejich pobyt v onom domě, který pro ně byl po smrti přestupnou stanicí a přidat emoce. Osobně mi ve filmu neseděla skutečnost, že pracovníci a pracovnice v domě se snaží zvěčnit vzpomínky natočením filmu, jistě by se to obešlo i bez toho... Určitě ale stálo za to na film se podívat, protože nám nabízí další způsob, jakým se zamyslet nad životem.(18.2.2011)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace