Vinobraní

Bočan zaštítil svůj pokus o ztvárnění generační výměny na prahu normalizace odzbrojující tváří Josefa Kemra. Ta také jediná v celé té polozhroucené stavbičce rozmarně vybraných společenskokritických epizod zpřítomňuje život – život chybujícího, zodpovědného, milujícího, odepírajícího si i přesycujícího se… Vše ostatní kolem míjí, ne však plynule a zvolna a mučivě dusivě, jak tomu ve skutečnosti bývá, ale nevyváženě, právě tak nahodile, jak se ty pokyny vyřinuly z dýchavičného scénáře. Dokládá to již zvuková rovina filmu: Bočan se ji pokusil co nejúčelněji využít, ale v těch nejvypjatějších scénách, kdy se nová doba konfrontuje s tou předcházející novou dobou, až ohlušuje, jak nic nezní, jen vše – to minulé i přítomné – řve. Sama pointa filmu je pak více než vražedná – jako by si nebyl režisér nebyl dost jistý, že všechno dojetí z diváků ještě nevyždímal, a tak sahá po lopatě. Normalizace... (23.12.2019)

"Málo čerstvého česneku je v této jihomoravské jitrničce", tak bych charakterizoval chuť tohoto filmového snímku ze smutného období nesmyslné likvidace chovu koní v Jednotných zemědělských družstvech na jižní Moravě. Snaha režiséra vyjádřit všechny možné obecné problémy tehdejšího venkova v 94 minutách dovedla finální výsledek do podivné nesourodé směsi krátkých dějů zbavených jakéhokoliv náznaku životního optimismu. Spisovatel Jan Kostrhun, dle jehož předlohy byl tento film natočen, pravděpodobně pro tentokrát překročil svůj stín a popsal problémy socialistického venkova 70. tých let sice více pesimisticky než by bylo zdrávo, ale zato bez zbytečných oslav naší "vyspělé socialistické společnosti", tak jak mu to občas z pera ujelo. Nedejte se mýlit názvem filmu. O vínu a vinobraní je ve filmu velmi málo, zato konfliktů v mladé rodině, úniků malého chlapce k dědovi, konfliktů a smiřování dvou starých dědků si užijete dost. Nemyslím, že Hynek Bočan dokázal tímto snímkem dobře vyjádřit obsah a poselství knižní předlohy tak, aby bylo divákem přijato s otevřenou náručí. Bylo by jistě zajímavé znát názor samotného autora předlohy... (11.09.2010)

Proč někdo tohle vůbec točí? Stojí jim za to čas na tyhle "odnikud nikam" filmy? Jako chápu režiséra, že se musí nějak živit, tak natočí scénář, co mu dají. Proč ale někdo píše takový scénář? To prostě jako týpek sedí za psacím strojem a říká si: "Tak tam mám dědu, co se stará o vnuka, protože se jeho rodiče rozvádí, tak dáme tomu trochu psychodrámu, tak třeba před koncem tam bude pohřeb a děda Kemr vezme vnuka poprvé do školy místo jeho matky... jo a třeba slíbí vnukovi, že pro něho po škole příjde, ale Jožka Kemrů už nepříjde, protože to s koňem a vozem rozfofruje s kopce, narazí do stromu a umře. A kluk před školou čeká a vejrá... a pak tam někdo předčasně pokácí majku... a pak klučina pustí všechny holuby... a pak... já nevím, konec... už mě nic nenapadá, ale lidi půjdou z kina spokojení." (15.06.2014)

Macháček s Kemrem jsou chvíli nejlepší kamarádi, pak se zase nemohou vystát. Kemrovi hrozny sežrali špačci a nemá do čeho píchnout. Nabídne tedy pomoc Macháčkovi. Ten ho vyžene, ani mu nepoděkuje a ještě mu vynadá. Kemr odchází naštvaně pryč, otočí se a vytáhne koštýř. Macháček: jé koštýř, vždyť já ho nedávno rozbil a nový né a né sehnat. Kemr mu ho ale před očima rozláme vejpůl. Na vteřinu jsem zbystřil a přál si: dej mu ten koštýř - zvítězíš. Nepochopil jsem tu zapálenou konzumaci rumu u vinařů. 60 % (20.10.2020)

Marně jsem hledala ve filmu nějakou poetiku a nějakou hloubku, která by mě donutila přemýšlet nad tím, co vlastně sleduju. Ani jedno jsem tam nenašla. Pan Kemr se vždycky zatvářil tak moudře, jako by z něho měla promluvit staletí, ale nic takového se nestalo. Všechno plynulo moc poklidně, až mě to prostě přestalo zajímat. raději jsem šla připravovat večeři. To bylo daleko zajímavější. (26.09.2012)