Way Leading to Happiness
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav PazderníkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiřina Švorcová, Bohumil Švarc st., Otakar Dadák, Věra Kalendová, Jaroslav Seník, Vladimír Hlavatý, Ella Nollová, Antonín Šůra, Jaroslav Lokša (více)Obsahy(2)
Vlasta Tomešová se vrací ze stavby mládeže do rodné vsi rozhodnuta stát se traktoristkou. Její otec jako jeden z mála nevstoupil do zemědělského družstva a dceřin plán odmítá. Tomeše ovlivňuje a bezohledně zneužívá nejbohatší sedlák ze vsi Fulín. Vlasta i za cenu konfliktu s otcem nastupuje do traktorové stanice. Garážmistr Karásek má námitky, protože i jeho vlastní žena se emancipuje. Vlastino přátelství s traktoristou Oldou přerůstá v láskyplný vztah. Vlasta se stává traktoristkou a má před sebou první důležitou orbu - právě u Fulína. Zlomyslný kolega Pepek jí však tajně vypustil naftu a Vlasta uvízne na poli. Fulín situaci využije a odmítne Tomešovi půjčit slíbený pár koní. Vlasta s pomocí přátel v prodloužené noční směně zorá otcova pole. Tomeš už pochopil Fulínovu zákeřnost a poté, co se smířil s dcerou, vstoupí do družstva. Vlasta přesvědčí družstevníky o nutnosti scelit malá políčka. Nakonec se všichni zúčastní slavnostního rozorání mezí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Švorcka jako politicky uvědomnělá traktoristka. No řekněte, lze z masochistického hlediska něčemu takovému odolat? ()
„Zlomila se mi páka od pluhu." Krásné to časy, kdy emancipované dívky snily o tom, že budou rozorávat meze traktorem a ve volných chvílích se s úsměvem od ucha k uchu procházely po stráni a zpívaly o mládí, krajině (a traktorech). Cesta ke štěstí a zrovnoprávnění vede přes STS. Ta je nadřazena soukromému prostoru, nenabízejícímu srovnatelnou satisfakci. Uklizená kuchyň boji za mír a socialismus nepomůže. Práce na poli ano. Osedlávání neselhávajících Zetorů (namísto bujných ořů) nahrazuje veškeré slasti, které by se mohly odehrávat v soukromí, jehož neexistence je zde přijímána za normu. Mladí milenci jsou ze svého intimního sbližování vyrušeni bdělým soudruhem a prakticky jim nezbývá, než coby největší odměnu a prostředek k uvolnění potlačené sexuality přijmout jízdu ve fetišizovaných traktorech („Tak si ho nahoď"), symbolech všeho nového a progresivního. Zpátečníky upřednostňující individuální zájmy před kolektivním a lpící na tradiční dělbě rolí (a práce) je třeba naočkovat pokrokovými myšlenkami, protože v socialismu, jak jej zobrazují podobné budovatelské kýče, nakonec nesejde na tom, zda jste muž nebo žena, ale jestli si myslíte totéž, co předseda družstva. 15% ()
Typická ukázka agitačního žánru, který prostupoval celou kulturu československého socrealismu. Sequens přejímá postavové i příběhové konstanty vesnického dramatu – střet mezi starým světem (světem statkářů a jejich vazalů) a světem novým (svět traktorové stanice) se přenáší na rovinu typizovaných hrdinů. Nadšená vesnická dívka Vlasta prošla ideologickou iniciací na stavbě mládeže a poselství nového řádu přináší do prostoru vsi, která se odmítá vzdát reliktu starých časů – mezí. Poměrně mě zklamalo provedení negativních postav, která narozdíl od literárních děl nemá v Cestě ke štěstí šťávu a zůstává pouze u prkenně žlučovitého statkáře Fulína. Tento nedostatek ovšem vybalancovává kolektiv traktorové stanice se vší sublimovanou erotikou, mechanizovaným vyjadřováním a předpisovým nadšením. Klíčovým motivem Cesty ke štěstí je traktor coby kontradikce koně (starého světa). Tank míru značky Zetor je pravým poslem nového řádu, iniciačním nástrojem i všudypřítomným společníkem člověka. Jeho lidé jsou ukázkovými modely "nového lidství" dle dobové estetické i ideologické normy. Vrcholnými ukázkami inkorporované ideologie jsou scény masového zpěvu a zejména Lomozem citovaná častuška, jejíž vyznění je takřka sakrální. Patos filmu je místy směšný (to všechny ty z dnešního pohledu roztomilé dvojsmysly s plněním normy), místy mrazivý (moment prohlédnutí Vlastina otce za zvuků traktoristicko-kultického chóru je takřka patologický). Za typickou rekvizitu je třeba považovat i komickou kreaci Rudolfa Deyla ml., jehož skladník Karásek ztělesňuje komický archetyp tolik typický pro český socrealismus (hartusivý dobrák). Z hlediska formálního je Cesta ke štěstí snímek příšerný, diletantský, mizerně vystavěný, disharmonický, odehraný v roztoužené naivitě Jiřky Švorcové a jejích soudruhů. Nicméně obsah je z dnešního pohledu tak obtěžkán semenem ideologie, že na diváka dýchne až cosi mystického, jako by sledoval iniciační rituál bizarní sekty. Jakožto člověk obeznámený s dobovým newspeakem i emblematickou řečí umění jsem se náramně bavil smyslem zjevným i zakódovaným. Působivé, nehodnotitelné. ()
Spíše k pláči, než k smíchu..... ()
"Už víte odkud vítr fouká?" "Fouka" Cha cha cha ... Bolela mě prdel od traktoru, ruce od volantu a huba od smíchu ... Tak jsem naposledy nasmál u Monty Pythonů a to bez urážky. Tenhle film je to nejblbější, nejstupidnější, co se dá vidět ... Vlasta všem ukáže co je STS Chvojkovice Brod, zorá meze, udobří se s otcem a najde pravou lásku v podobě na 150% makajícího Oldy ... Při jednotlivých scénách jasně poznáváte: scény od Sklepáků, herecké výkony od Cimrmanů, dialogy z České sody ... Narozdíl od nich je to myšleno vážně a to je na tom to nejkrásnější. Ne vůně motoru, pyžmo úderníků, úsměv Jiřinky, kukle pijícího - ech pikle kujícího statkáře, ale ta naděje v lepší zítřky s heslem "Málo mezí v JZD, více chleba v národě!" ()
"Ruměné jablíčko z jabloně padá / Krajino líbezná, jak tě mám ráda / Krajino líbezná, krajino mírná / Člověk se zadívá do nedozírna / Po modré obloze obláček plove / Všechno jak bývalo a přece nové / Zdaleka vibruje motoru chvění / Mládí tě domove k lepšímu mění / Krásně je na světě a já jsem mladá / Domove, domove, jak tě mám ráda / Domove, domove, jak tě mám ráda." ()
Škoda, že tento film tak brzy ztratí svoji specifickou "poetiku". Začátek mi připadal vtipný (tedy spíš směšný), svým způsobem i romantický ("z daleka vibruje motoru chvění"), nepochybně nese vzácné dobové svědectví, navíc i slibuje jakýsi děj. Pak se to ale děsně táhne, řeší se pořád dokola totéž a člověku nezbývá, než se modlit za ty pokrokové traktoristy, aby konečně mohli rozvorat meze a tahle cesta ke štěstí skončila. ()
Ty vo... Tohle tedy ne, dnes už opravdu ne! ()
Další z řady Levných knih - Filmy patří lidu. DVD jsem zaupil čistě ze studijních účelů. Cena tohoto snímku dnes tkví pouze v roli výstrahy. Padesátá léta byla šílená. Zatímco družstevníci dotírali na sedláky Fulíny a jiné aby vstupili do družstev a zbavili se často po staletí držené půdy, řada z našich nejlepších lidí už hnila v komunistických lágrech či čekala na popravu. Pro pobavení i poučení mas pod dohledem režimu vznikaly tyto politicko -agrární veselohry. Komediálnost byla založena na nástupu žen do ryze mužských profesí. Zde se jedná o traktorovou stanici. Tento námět nebyl užit poprvé, lze jej vidět i např. ve filmu Slovo dělá ženu z roku 1952 s Oldřichem Novým. Soudružka Švorcová zde již za mlada předvedla, že její barva je jen rudá. Vidět ji nadšenou v gumákách jak řídí Zetor či jak vypráví v klubovně jak na brigádě úderníci za zvuků píšťal z továrny položili koleje... mi asi navždy stačilo. Ke cti ji jen slouží to, že na rozdíl od jiných soudruhů co rychle převlékli kabáty, ona ten prápor se srpem a hvězdou hrdě třímala až do své smrti... Tohle je čistý - ODPAD. ()
No dobrý, to je zase něco pro Vás co? Jednoduše to zkritizovat, komunismus todle a komunismu tamdlencto... Dobrý odsuzuju politické zločiny 50tých let, ale mam rád filmy podobného ražení, protože jsem schopnej tu propagandu nevnímat, zkuste to taky občas, no a nebo radši né. Nechci zatěžovat Vaše americkou filmotékou změklé mozky. Tohle je film o poctivé společné práci, která je od lidí a pro lidi, ne pro nadnárodní společnosti, který by nejradši zaměstnávali lidi zadarmo. Odhodlaná pracovnice Vlasta i přes posměch a nedůvěru okolí, i vlastního otce, se rozhodne k vyplnění svého přání, které je jednoznačně se začlenit do traktoristického družstva. Nakonec vše dobře dopadne a Vlasta nejen že dokáže otci, že se jí křivdil, ale také dopomůže tomu, aby byl dostatek chleba pro všechny poctivě pracující. Tohle aplikovat dnes, tak by asi se hodně lidí nenajedlo. ()
Po filmařské stránce se snímku dá vytknout jen málo. Ubíhá slušně, příliš nenudí, ale také není nezamýšleně směšný. Po stránce ideologické je možná o dosti nebezpečnější, neboť se tu kupodivu příliš nesoudruhuje. Největším zlem filmu je ovšem propagace rozorávání mezí, na kteroužto praktiku dnes taky docela doplácíme. ()
Republiku si rozvracet nedáme! Třiadvacetiletá Jiřina Švorcová je jako nadšená začínající herečka a traktoristka naprosto autentická, stejně jako to násilné kolektivní združstevňování, agitování a jásání. Definitivní cesta k (ne)štěstí. ()
Přes mé hodnocení by tento film měla některá televize opakovat rok co rok. Je přece škoda aby mladší generace byly ošizeny o takovéto výdobytky socialismu! ()
Jiří Sequens vykročil levou, a to mu tak trochu zůstalo po celý život. Na druhou stranu, po tomhle filmu už to mohlo být jedině lepší.... ()
V temně rozjásaných začátcích padesátých let se jednalo o příkladný film, umělecké dílo, kterému se Jan Werich se svým "divně historickým" filmem nemohl vůbec rovnat. I Sequens si tímhle dílkem zadělal na slušnou kariéru, někdy je prostě možné vše. Pokud jde o film, tak výraz "všechno k pozvracení" asi líčí Traktoristku dostatečně. Věřím, že to Švorcová myslela vážně, jenže to takový vymaštěný výplotek neomlouvá. Ovšem jako mučící pomůcka bezvadné... ()
Pohádka o tom, kterak snaživá svazačka ke traktoru přišla, svého stopadesátiprocentního prince našla a s jejich pomocí zachránila socialistické hospodářství před zpátečnictvím a genderovou nevyvážeností. Peklo. ()
Písní Karla Kryla: "Můj kantor míval smělé přání vtlouct mi do hlavy / to, že všech mezí rozorání dobro připraví, / můj táta razil jiné teze větou jedinou: / že rozoráš-li všechny meze, ptáci zahynou. / Dneska už se smí, co se nesmělo, / dneska už se smí, to nám scházelo!" ()
Jiřka a její věrný traktor brázdí vesnické meze a rozdávají všem pracujícím radost.................no do prdele! :D ()
Jméno Jiřího Sequense, jakožto jednoho z nejservilnějších stoupenců komunistického režimu, není třeba dlouho představovat. Byť měl tento autor jako jeden z mála alespoň pár světlých chvilek v podobě Hříšných lidí města pražského, do povědomí diváků se zapsal především jako tvůrce ukázkových balastů oslavujících socialismus vždy a všude. Již svým debutem z roku 1951 s názvem „Cesta ke štěstí“ dal plně najevo, kudy se jeho tvorba bude ubírat. Film je zasazen do zemědělského prostředí a má nám ukázat, že rolníci, kteří svůj grunt odevzdali do správy JZD, jsou o mnoho kroků napřed než Ti, kteří (dnes již pochopitelně) hájili svůj majetek do posledních chvil. Zároveň nám snímek představuje budoucí komunistickou hereckou ikonu Jiřinu Švorcovou (jde o její druhou roli, první byla ve Steklého Temnu o rok dříve) v neodolatelné roli traktoristky. Je s podivem, že později v 70. letech některé režimní publikace tento Sequensův debut označují za nevyzrálý a málo propracovaný a dávají přednost v pořadí druhému Sequensově skvostu „Olověný chléb“ (1953). Po zhlédnutí filmu však je nad slunce jasné, že ona kvazipropracovanost je více než dostatečná, neboť dílo obsahuje veškerou debilitu, kterou do něj objektivně šlo zahrnout. ()
Jak řekl klasik...." A nebýt našich traktorů, kde je celá jejich metóda..."...já myslím, že není možné tento film hodnotit očima dnešní doby. Po druhé světové válce se ke všemu přistupovalo s nadšením, tak to prostě lidi cítili a bylo to správné. Nadšení a vytrvalost dnes mnoha lidem chybí. Film samozřejmě měl jasný záměr, na druhou stranu byl i vtipný a měl spád, tady musím vyzvednout vynikající roli pana Rudolfa Deyla ml. Když vidím, kolik lidí dává tomuto filmu odpad, opravdu nechápu z jakého důvodu. ()