Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek haitského režiséra Raoula Pecka, který vyrostl v Kongu, zachycuje nelehkou cestu této středoafrické země k nezávislosti na Belgii a následné politické peripetie. Patrice Émery Lumumba (Eriq Ebouaney) byl prvním předsedou vlády Konžské demokratické republiky a spolu s několika dalšími lidmi, jako například Josephem Okitoem (Cheik Doukouré), se proslavil především bojem za nezávislost a sjednocení Konga, zrovnoprávění všech obyvatel a snahou o zklidnění situace v armádě. Kvůli řadě politických projevů, ve kterých otevřeně hovořil o dobových tabu a některým neuváženým krokům, se nakonec zamotal to spletité politiky natolik, že už pro něj nebylo cesty zpět. Tento muž se stal hrdinou celé postkoloniální Afriky a symbolem jednoty a nezávislosti. (Candice)

(více)

Recenze (4)

Lima 

všechny recenze uživatele

Skutečný příběh prvního ministerského předsedy tehdy ( v 60.letech) vzniknuvšího demokratického Konga. Politické drama, jakých jsem viděl mraky, nic převratného nepřináší. Ale alespoň si při jeho sledování člověk uvědomí, že v afrických státech vznik demokratického zřízení je téměř nemožné, díky provázanosti s bývalými kolonialistickými zeměmi a kmenové nesnášenlivosti. Té především. Co hodně v tomto filmu potěšilo, je vynikající, kultivované herectví neznámých černošských herců, včetně hlavního představitele. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Film je příklad jak historické drama může být politicky korektní ale celé nabalzamované. Příběh Konga a jeho boji za nezávislost od Belgické nadvlády je krvavý a divoký, ale Lumumba není prodchnut velkým duchem. Památka na Patrice Lumumbu si zaslouží více. Nyní se z Ebouaneyho stala hvězda a lidi si pouští film opět s tím že "to je on". Viděl jsem dnes na promítání v jednom pražském klubu pro mladé. ()

Deverant 

všechny recenze uživatele

Přístup k Lumubovi může být pro českého diváka komplikovaný, protože vyžaduje jistou obeznámenost s procesem dekolonizace Konga a s dobovou politikou v Africe obecně. Co o ní většina z nás ví? Nic. Tedy skoro to samé, co o té současné. Divák se tak může ztrácet ve jménech, souvislostech, mezinárodních vztazích. Pokud ale ví alespoň něco, pak Lumumba začne fungovat. Prázdná místa se zaplní, a přestane být matoucí způsob, jakým je film vyprávěn (tedy skoky mezi Bruselem a Afrikou, posuny v čase atd. - i když na tom se patrně podepsalo i to, že první sestřih měl údajně tři hodiny a byl zkrácen na standardnější stopáž). Nedá mi to nedotknout se v souvislosti s Lumumbou (velmi) stručně toho, jakým způsobem pracuje kinematografie s naší pamětí. Filmy předpokládají určitou encyklopedii (ecovsky řečeno), tedy soubor znalostí, které není třeba vysvětlovat. Ta může být skutečně historická ale také vizuální, zvuková, nebo třeba žánrová. Lumumba nijak nenabourává standartní postupy západní kinematografie, to co může být v rámci narativní struktury matoucí plyne spíš než z její nestandardnosti právě z naší neznalosti daných událostí. Pro ilustraci: kdyby se jednalo o zavraždění JFK, patrně by doplnění "chybějících míst" bylo o mnoho méně problematické - důvodem je to, že o JFK se na Západě mluví, o zločinech kolonizace a neokolonizace moc ne. ()

Reklama

Reklama