Kolik slov stačí lásce?

První povídka nevýrazná se středně otráveným a znuděným Valou. To vzal asi jenom jako výplňovku na jeden večer. Silně nalíčená Brejchová. Druhý den už pomalu nevím, o čem to bylo. Šestsettrojka jezdí po noční Praze pouze se zapnutými obrysovými světly?  Druhá povídka s totálně nepravděpodobným dějem. Potěší snad jen Chadimová v roli letušky. Třetí povídka těžký průměr s němým divným mimem. Občas náznak pokusu o vtip. Zednářská symbolika: 7:23 – zeměkoule v logu ČTK. To ještě byla kulatá. Teď už maj v logu šišozemi. A po několika vteřinách další zeměkoule, tentokrát v logu ČKD.  Pilot dopravního letadla (Mareš): „Za chvilku tu naší mičudu obletíme za hodinu.“  „Bydlím v Jagelonské, 3. patro, číslo dveří 18.“ 32:33 – bohyně Kálí. Kopecký: „Potom tři děti. Ve třiceti konec.“ Hezká úvodní melodie. (19.08.2022)

Nenáročný trochu poeticky ztvárněný cyklus tří povídek, kde se prolínají některé postavy. Osobně mne zaujal nejvíce první a poslední, druhý mi tak zajímavý nepřišel, navíc by dnes byl označen za rasistický. Potěší hodně záběrů z dobové Prahy 60. let a hudba prolínající se celou trilogií. Hodnocení: 55 % (16.01.2021)

Odpočinkový povídkový snímek o běžných starostech a strastech obyčejných lidí. Příběhy, které by se i mohly klidně stát. A tak nějak ukazuje neuspěchanou dobu, která by se dnes naopak už stát nemohla. Povídky doprovází příjemná hudba své doby, která umocňuje atmosféru. Každá povídka je jiná a přesto mají něco společného. Pohled na život takový, jaký je. Dokonce jsou si v určitých detailech navzájem propojené, ale ty tu prozrazovat nebudu. Z historického hlediska jsou tu vynikající záběry Prahy. Vznikla tak zároveň ukázka, jak naše hlavní město vypadalo v 60. letech 20. století. A to rozhodně stojí za zhlédnutí. (21.11.2013)

Tak nám do ČSSR (pre mladých: Československej socialistickej republiky) dorazil civilizmus. Akoby scenáristom bol  skutočný Walt Whitman „šlehnutý“ Stanislavom Kostkom Neumannom.  Len s maličkým meškaním. Ten film som videl za „socíku“ viackrát, vždy v nedeľu vo Filme pre pamätníkov (názov relácie). Na mňa, ako na chalana zo stredne veľkého okresného mesta prirodzene urobila dojem jazda taxikára po Václavskom námestí, kde svietia neóny ako niekde v LA. Veľmi sa mi to páčilo. Prostredie letištnej lobby  s nablýskaným kávovarom, z ktorého majster Menšík  dostáva kávu, pôsobilo ako z iného sveta.    Najväčší dojem na mňa učinila poviedka s majstrom Brodským  a malým čiernym dievčatkom, ktoré mu prirastie k srdcu (pani Karla Chadimová v úlohe letušky bol príjemný bonus, presne tak som si vysnené letušky predstavoval). Celé prostredie pôsobilo skutočne exoticky, najmä na chlapca, ktorý túžil cestovať po svete (trebárs „len“ ako montér fabriky v našom meste). Na konci poviedky som bol ako mladý dosť smutný, hoci teraz  si myslím,  že záverečná rozluka  bolo to najlepšie, čo mohlo oboch postretnúť. Už len vzhľadom na temperamentnosť a hyperaktivitu černošských detí, pochybujem, že by také dieťa osoba hraná majstrom Brodským zvládala.  Jemný rasizmus poviedky (dnes by ju woke aktivisti zarazili) mi v tej dobe unikala. Poslednú poviedku som príliš nepobral. Pokladal som ju skôr za pantomímu ako činohru. Odporúčam  nostalgikom  alebo mladým, ktorý  by chceli vidieť, ako sa v Prahe kedysi žilo (i keď sa to týkalo len pomerne  úzkeho okruhu ľudí exkluzívnych povolaní). (09.01.2024)

Cernobily povidkovy radobypoeticky film, ovsem jaksi besobsazny... Pokud potrebujete pouze zabit cas, je to idealni. Znami herci, pekne herecky... jednoduche a predvidatelne scenky. Taxikar Mensik a jeho prihody, opatrovatel cernossky petilety holky Brodsky, Hlavacova jako obletovana modelka-naivka...3- (05.04.2015)