The Unconquered
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Miloš VacekHrají:
Ladislav Chudík, Gustav Heverle, Jaroslav Mareš, Jiří Sovák, Martin Růžek, František Vnouček, Jaromír Spal, Martin Ťapák, Svatopluk Beneš, Vladimír Krška (více)Obsahy(1)
V době, kdy nacistická vojska se chystají obsadit již okleštěnou československou republiku, se jedna malá vojenská posádka vzepře rozkazu, aby své stanoviště opustila. Nositeli odporu v tomto ideologicky kovaném dílku jsou samozřejmě komunisté. (oficiální text distributora)
Recenze (45)
Až na dvacetiminutovku někde uprostřed filmu ve který se nám dává jasně najevo, že jediný komunisti měli charakter a přečte se nám dopis od dělníčka Klementíčka to nebylo po propagandistické stránce až tak zlé. Navíc si myslím, že kluci, kteří byli v roce 1939 na našich hranicích s Německem si zaslouží film a ne jeden. Z toho co vím od tehdy žijících lidí, byla naše armáda připravena k obraně země a i když válka nemohla být vyhrána, bitva o vlastní čest ano, leč muž po kterým se zde dnes pojmenovávají ulice a náměstí jim tuto možnost vzal. Nechci působit jako nějaký "virtual hero fighter", který z bezpečí svýho domova vede od pc hrdinská kecy o cti, ale bylo to prostě ve mě celý film a muselo to ven. Z toho je patrné, že film na mě působil emotivně i když si myslím, že s ohledem na téma mohl daleko víc. Třeba s emocemi, které jsem měl u filmu Uloupená hranice se to nedá ani porovnávat. Akčnější část filmu s ohledem na ročník filmu není vůbec špatná a co se hererckých výkonů týče, tak ty sice ustupují před obsahem do pozadí, ale i tak výrazně vynikal Ladislav Chudík. Jsem rád, že podobný film vůbec existuje a já ho mohl díky CS filmu vidět. ()
Film velmi volně založený na skutečné události, která se stala v noci ze 14. na 15.3.1939 ve Frýdku-Místku u Czajankových kasáren. Ladění je pochopitelně dobové, charakterní obránci jsou samozřejmě převážně komunisté, v rádiu se poslouchá Moskva, prvorepublikoví důstojníci nejsou sice všichni zrádci, ale to nejlepší, co udělají, je, že s nechutí plní rozkaz neklást odpor nebo se zastřelí. Přesto bych jako největší problém viděl ne politické zabarvení (vzhledem k době a tématu to není zdaleka taková tragédie) jako v nevěrohodných, místy příliš patetických dialozích. Pokud se však střílí, vypadá film dobře, některé scény vypadají trochu jako předehra k přestřelce v pozdějším Sequensově Atentátu. Za mě tři hvězdy a mimochodem bych docela rád viděl film či seriál o skutečných osudech Karla Pavlíka, velitele kasáren. Ten krátce po obsazení protektorátu vytvořil skupinu, která pomáhala československým vojákům za hranice, pak se zapojil do odboje, byl později zrazen a v roce 1943 popraven. ()
Jiří Sequens, mistr atmosféry! Samozřejmě, ideologie v Neporažených je a já osobně se coby příznivce Edvarda Beneše nikdy neshodnu s tím, kdo ho šmahem označí za ustrašeného slabocha a dál nepřemýšlí. Jenže takových myšlenek a jiných momentů typu "dělný lid ovládne svět" či citování Klementa Gottwalda je v tomto filmu naštěstí minimum. Prim hraje, jak jsem naznačil úvodním výkřikem, atmosféra. A ta je vážně skvělá od úvodního záběru děl nad Prahou po úplný konec. Cítíte osamělost vojáků vydaných napospas nepříteli, cítíte jejich tíseň, strach i vztek, a je to zásluha režie, hudby a herců. Závěrečná půlhodina s Němci, kteří pomalu a v naprostém tichu postupují vpřed, vycházejí z dýmu a obkličují československou posádku čekající na nejvhodnější moment k prvnímu výstřelu, ta půlhodina rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v našem válečném filmu vzniklo. Napětím jsem nedýchal, a teď ani trochu nepřeháním. ()
Příliš dramatická hudba a příliš teatrální afektované projevy herců. Že by se vojáci vzepřeli rozkazu, ničili zbraně a ze žalu se opíjeli? Jen těžko uvěžit. Slabší trojka. ()
Herci jen pózují před kamerou, jako by stáli modelem nějakému kresliči plakátů. Proto jsem se nad osudy hrdinů nedokázala ani trochu dojmout a taky úvahy o tom, jak moc je děj historicky (ne)pravděpodobný, podle mě nemají smysl. ()
Pochopiteľne, že si museli komunisti uzurpovať kladných hrdinov aj v tomto snímku. Ale nie je to také hrozné ako v podobných ďaleko viacej propagandistických filmov. Príbeh popisuje dejinné udalosti z jari 1939, kedy musela československá armáda pustiť bez boja na naše územie nemeckých agresorov aj za cenu pripravenosti a odhodlania brániť svoju vlasť. Z tohto pohľadu boľševické učebnicové heslá a spomínanie Gottwalda sú nemiestne a preto nedám vyššie hodnotenie. Ak si odmyslím týchto zopár scén, určite ide veľmi dobre natočenú vojnovú drámu s vykreslenými charaktermi, kde je vlajkovou loďou Ladislav Chudík v úlohe oddaného veliteľa, ktorý síce chápe, ale nedokáže sa cez rebéliu svojich podriadených preniesť. ()
Silné emocemi, nevyrovnané scénářem, ideově poplatné komunismu. Škoda, tenhle příběh si zasloužil lepší vzpomínku. ()
Každý si hrdiny představuje a podporuje jinak. Někteří milují ty komiksové, další si rádi dávají na svůj profil ukrajinské vlaječky :D, jiní za !!!Svou Vlast!!! položí raději svůj život, jen aby měli svou hrdost a ochránili své rodiny, než aby zbaběle utíkali…Jeden z mnoha příběhů, které se nechali inspirovat skutečnými vlastenci a situací, která probíhala s pádem nacistických vojsk. Herecké výkony většiny zúčastněných jsou dobré, stejně tak i atmosféra. Je fakt, že jistý druh propagandy tehdejší doby (doby vzniku) nelze přehlédnout. ()
Před velkorysou expozicí z mobilizace bych uvítal, kdyby režisér věnoval větší prostor osobnostnímu vystižení jednotlivých postav (např. retrospektivními vstupy či /ještě raději/ živějšími interakcemi). Sice všechny zrovna ploše nepůsobí, ale důraz na to, jak spoluutvářejí dějiny, podpořený zjevnou komunistickou tendencí, z nich činí opravdu jen loutky ve velkém revolučním spektáklu. Historické vyprávění současně všechny upozaďuje a soustavně nasvěcuje jen vyloženě kladné nebo záporné příklady. Z toho těží především Gustav Hevrle, jako téměř vždy charismatický a sympatický, zatímco na to doplácí Jiří Sovák nebo mladý Josef Vinklář. Zato Jaroslav Mareš si se svou nečekaně charakterní rolí – přes relativně nevelký prostor – vystačil: obětoval vše pathosu a s odpovídajícím gestem také vydechl. Stejně jako Ladislav Chudík ovšem není ani on přesvědčivý. Již jeho dikce a intonace napovídá, že nemusí být takovým, jak se zdá. Zato Rudolf Deyl ml. vystihl nezištnost a odvahu přesvědčeného komunisty dokonale a divák nezapochybuje ani o ženských hrdinkách. ()
Vzhledem k datu výroby jsou Neporažení překvapivě prostí výraznější propagandy. Jistě - komunisté se tu objevují a je zde zvýrazněna jejich statečnost, ale nedá se říct, že by si ji přivlastňovali jenom pro sebe. Vznikl tak objektivní snímek o jedné posádce, která se odmítla vzdát postupujícím německým vojskům a bojovala dokud to bylo možné. Hereckému obsazení dominoval Ladislav Chudík jako rozpolcený důstojník, jemuž vojenská kázeň velí uposlechnutí nadřízených, ale svědomí a vlastenectví mu říká něco jiného. Pro mě překvapení. 70% ()
Válečná fantazie z naší nedávné historie. S místeckou přestřelkou ze dne 14. března 1939 to nemá mnoho společného. Odpor místecké posádky autory pouze inspiroval, v žádném případě se nejedná o nějakou rekonstrukci. Pokud ale je divák ochoten nebrat v potaz, že se jedná o vlastně smyšlený příběh, dočká se docela působivého dobového válečného filmu. Vedle toho, že je snímek dobře natočen, je ale třeba se ještě vyrovnat s ideologickou stránkou, která jej poněkud zatěžuje. Vykreslení trojlístku velících důstojníků jako slabocha, opilce a kolaboranta a značné zveličení role desátníka komunisty, s nímž se velitel posádky radí, co má dělat, to jsou příklady momentů, které filmu škodí. ()
Člověka zahalí smutek, když si po letech připomene krásný příběh odvahy a hrdinství, ze kterého cítí pokřivení rudou hnidou. Přesto je jádro vyprávění československých vojáků, v boji proti nacistické okupaci, vlastenecky čisté. ()
Z mého pohledu spíše průměrný film. Tak nějak mi nepřirostly k srdci postavy řadových pěšáků, ale docela sympatický mi byl Ladislav Chudík jako štábní kapitán Richter. Svatopluka Beneše je pro roli ožraly škoda. No a ideologie - mohlo to být i horší. Proč to, že se mi při zaslechnutí jména Klement Gottwald stavějí chlupy na zádech? Tři hvězdy, víc určitě ne. (371.) ()
Úsměvná pohádka, která měla podpořit poválečný mýtus o komunistech, kteří jako jediní byli ochotni v letech 1938- 39 bránit republiku. Příznačné pro celý film je to, jakým způsobem se chovají (a jak skončí) všichni nekomunisté, představovaní Růžkem, Benešem a Chudíkem (pořadí bráno dle stupně vykreslené odpudivosti). Hvězdička navíc za dialog: "On se zbláznil?" "Zbolševizoval." ()
Ceskoslovenska kinematografia vyplodila vojnovy film o istej udalosti tusim z Frydku Mistku /14. a 15. marec 1939 - alebo tak nejako/. Chvalim hlavne Chudika, Sovaka a Jarmilu Kurandovu. Sympaticke, mylovnikom cs kinematografie by toto nemalo ujst. 66 % ()
Válečné, heroické, patetické a komunistické jsou přívlastky, které určují ráz tohoto filmového díla. Ano, je zajisté pravdou, že se všichni nedokázali lehce srovnat se skutečnosti vystrašené kapitulace. A ne všechna předání vojenských objektů se uskutečnila mírumilovně. Ovšem je rouhačské, manipulativní a lživé tvrzení, že pouze a jen prostý a v komunistickém hnutí angažovaný člověk se dokázal postavit nebojácně a odhodlaně zvířecímu nebezpečí. Ostatní jsou slaboši, váhavci, zpátečníci a zrádci. Komunista znamená hrdina. Jeho hrdinství se zobrazuje ve velikášských gestech pózy. Nakonec, vyvstane otázka, jak se mnoho pozdějších komunistických funkcionářů mohlo aktivně zapojovat ve prospěch rozkvětu nacistické nadvlády? Pokud se dokážeme přenést přes manipulativní komunistickou propagandu a patetické komunistické hrdinství, zůstane nám vynikající kamera, podmanivá atmosféra i nesměle působivá psychologická hloubka. Hlavní postavou je nerozhodný štábní kapitán Richter (pozoruhodný Ladislav Chudík) se svou rozpolceností mezi vojenskou ctí a poslušností a odhodláním bránit svou rodnou zem. Tato rozpolcenost ho staví na vedlejší kolej všeho dění. A není cesty ven. Hrdinou příběhu je desátník Říha (zajímavý Gustav Heverle), komunista. A proto, pochopitelně, je on přirozený vůdce manifestace odporu, která musela mít velmi nepříznivý dopad na místní obyvatelstvo. Z dalších rolí: prostý vojín dělnického původu, odhodlaný a zamilovaný obránce Pepík (Jaroslav Mareš), další obyčejný člověk, zarputilý halasný obránce a vojín Jarda (Jiří Sovák), zoufalý pragmatik a obětní beránek s nálepkou zrady nadporučík Žáček (dobrý Martin Růžek), starostlivý hlídač vojenského skladu a otcovský rotmistr (sympatický František Vnouček), další prostý hrdinný obránce četař Hrabák (Jaromír Spal), slaboch, opilec a poručík Brandejs (Svatopluk Beneš), nešťastná místní obyvatelka Chválová (Jarmila Kurandová), do obrany aktivně zapojená Chválové dcera Lída (Jana Dítětová), její bezstarostnější sestra Anči (Naděžda Gajerová), místní komunista a hrdina Jura (Rudolf Deyl ml.), další prostí hrdinní obránci a vojíni Janko (Martin Ťapák) a Tonek (Vladimír Krška), či rozezlený německý major (Miloš Nedbal). Je to odporné filmové dílo, díky své nezakryté a pokrytecké komunistické propagandě. Naštěstí, technika filmařiny a některé herectví přináší alespoň malý dotyk uspokojení. ()
Hodně statické,hodně patetické ale ze života :-) ()
Odporná zhůvěřilost. Jiří Sequens byl skvělý režisér ale námět a scénář tohoto blábolu je blivně sračkoidní. Růžek je buržoazní důstojník, který pochopil situaci, je tedy zrádce. Ladislav Chudík je buržoazní důstojník a tak si radši provětrá mozek kulkou. Svatopluk Beneš je buržoazní důstojník a je to pochopitelně slaboch. Hrdinové jsou primitiv Sovák a pochopitelně komouš Deyl. Dejte zbraně dělníkům! To by to dopadlo. I v tomto příběhu to dopadá! Obětujeme pár civilistů, zabijeme řádově 5 fašistů, rozbijeme všechno na mraky, na rozkazy serem atd. A pak hrdinně padnem. Prostě příručka o tom jak se válčit nemá. Příběh o nezodpovědnosti... ()
Mísí se ve mě kladné a záporné pocity, po shlédnutí tohoto skutečně válečného filmu. Na jedné straně souhlasím s vykreslením naší povahy (hrdinové, pseudohrdinové a samozřejmě podvraťáci) a těší mě hrdinství a odhodlání, které v sobě naši předci měli (nebo aspoň chtěli mít). Na druhé straně se bohužel až moc projevuje komunistická supervize, která dojem hodně kazí. Výrazné jsou role Ladislava Chudíka (štábní velitel, jediný hrdina nekomunista), Martina Růžka (zrádce), Svatopluka Beneše ("opilec"), Josefa Vinkláře (básník) a v opačném gardu Jiřího Sováka, který svým trapným nadšením a přehrávaným hrdinstvím přivozoval spíše úsměv, než něco jiného. Bojové scény jsou v dobovém standardu, ale objektivně vzato, tento film by neměl být zapomenut! ()
Mareše, Deyla a ostatních komunistů mi bylo fakt líto... tolik bojovali za naši vlast, a přitom si neuvědomili, že by je za to Moskva rozhodně nepochválila, protože dělnická třída nemá krvácet v buržoazních národních válkách. Správný komunista se do odboje zapojí až po napadení SSSR, jak nám předvedla naše KSČ. Tím nechci říct, že se komunisti ve filmu projevovali hloupě, naopak, Deyl sice nejprve kulometem kosil co se dalo, ale pak si chytře uvědomil, že na druhé straně stojí taky dělníci, byť v jiných uniformách. Proto se pod průhlednou záminkou zavolání pomoci pomalu vytratil, ačkoli do té továrny mohl zavolat rovnou z kasáren, neboť jak další vývoj ukázal, telefon v pohodě fungoval. Zato Mareš zůstal zaslepený až do konce, navíc prokázal, že nikdy nechoval žádné zvíře, jinak by nemohl protivníkům nadávat do německých psů. Hodně mě pobavil začátek, kde jedním z těch, kdo nejvíc protestoval proti příkazu k opuštění opevnění po Mnichovské dohodě, byl Slovák. To už fakt autoři přehnali. ()