Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Jan KališHudba:
Wiliam BukovýHrají:
Marie Tomášová, Jiří Vala, Jiří Holý, Rudolf Hrušínský, Guy Decomble, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Václav Lohniský, Valtr Taub, Alena Karešová (více)Obsahy(1)
Český lodní lékař se tropickém ostrově náhodně setkává s krajany - emigranty. Pod jeho vlivem se sympatická mladá žena, která odešla do ciziny se svým starým nemocným otcem a sobeckým a bezcharakterním manželem, rozhodne k návratu do vlasti... Politicko - dobrodružný film výrazně podprůměrné kvality. (oficiální text distributora)
Recenze (26)
Smrt na cukrovém ostrově je stejně politicky odporný film jako Brynychův Smyk, přes tento ideologický balast je ale vcelku podařeným dobrodružným filmem. Náhodná rozhodně nebude ani výrazná žánrová podobnost s 27. a 28. dílem seriálu 30 případů majora Zemana, na jehož námětu se rovněž podílel Jiří Svetozár Kupka. Příběh se vyvíjí pomalu, jako v 30PMZ předcházelo závěrečnému akčnímu konci poměrně dlouhé "oťukávání" všech zúčastněných. Každý ze zúčastněných věděl, kdo je čí protivník, hlavní napětí pak spočívalo v tom zda se dcera novináře Pirnera Kateřina podvolí manželovi Kadlecovi nebo odjede s kladným hrdinou Trojanem. Jelikož je toto jeden ze dvou širokoúhlých filmů Jiřího Sequense v 60. letech, tak se přímo podbízí srovnání se stylovou stránkou toho druhého - Atentátu. Délka záběru se v průměru pohybuje na 13,2 sekundy, tedy o celé dvě sekundy výše než u o tři roky mladšího Atentátu, oproti tomu se mezi různými délkami záběrů objevují mnohem delší intervaly. Dlouhé záběry pak téměř do extrémů uvádí to, co bylo na Atentátu po stylové stránce prakticky nejzajímavější - přenášení pozornosti kamery z jedné postavy na druhou. V některých případech se ale záběry díky své délce stávají téměř statickými a dynamická pohyblivost záběrů, jak je divák zná z Atentátu se vytrácí. Oproti Atentátu zde mnohem častěji Sequens využívá při snímání dialogů metodu záběrů a protizáběrů, které tak ale tvoří naprostou většinu těch nejkratších záběrů a většina dramatických záběrů je delších než tyto dialogové. Naprostým překvapením byla vysoká hloubka ostrosti u barevného filmu. Barevný materiál dříve neposkytoval takové možnosti pro kompozici obrazu hloubky, kdy jsou ostré postavy jak v detailním záběru, tak i v dáli na pozadí obrazu. A už jen třešničkou na dortu byl Rudolf Hrušínský namaskovaný jako černoch se svítivě modrýma očima. ()
Když jsem tohle sledoval, vybavil se mi díl z Honzíka Zemanů - Rukojmí z Bella Vista. Ten díl se mi díky exotickým lokacím točeným na Kubě líbil asi co se týče dobrodružna nejvíc. Asi to bylo tím Sequensem, nebo nevím. Příběh sám je idiotský, emigranti prchnuvší z Československa v roce 1948 - tatík (Smolík) s dcerou (Tomášová) a zeťem (Holý) uvíznou kdesi v tropech na své cestě do Austrálie. Díky srdeční nemoci otce jsou tam již několikátým rokem a stále více se dostávají do vlivu německého obchodníka s třtinovým cukrem a mafiána (Štěpánek), který vládne celému ostrovu včetně zkorumpované policie včetně hotelu v němž jsou ubytováni. Lze předpokládat, že onen mafián byl bývalý esesák, byť to ve filmu nepadlo. Vše se ale změní, když na ostov dorazí mladý československý lékař (Vala), který se má zde nalodit na zámořskou česklovenskou loď. Ten rodině nabídne, že ji zajistí u kapitána návrat do ČSSR. Jenže na tom nemá zájem ani německý exportér cukru, který po mladé ženě pokukuje, ani její manžel, který na lékaře žárlí. A policie, ta jde na ruku místnímu mafiánovi... A tak zde máme celkem dobrodružný snímek točený opravdu v exotických lokacích a tentokráte to nebylo jenom jako, ale vážně se to točilo někde hodně daleko a bylo to sakra znát. Další skvělou věcí byla hudba ve filmu, která vás opravdu přenesla kamsi do tepla na pobřeží a v neposlední řadě i skvostné herecké obsazení - byť tedy scénář byl hrozný... Vrcholem všeho byl šéf policie Hrušínský v roli černocha ! :-). Zajímavá však byla i kamera a fakt, že film je celý barevný a na svoji dobu barvy ,,drží''. Takže oddělíme-li ideovou linii a zaměříme se čistě na filmařinu, je to nadprůměr své doby co se týče dobrodružných snímků. I tak se divím, že v roce 1961 měl ještě někdo potřebu točit v zahraničí film o emigrantech prchnuvších po převratu v roce 1948 na západ do zlého nepřívětivého světa... Jestli to mělo ukázat pracujícím jak tragicky takové útěky dopadaly a jak se ještě rádo přilézalo zpět do vlasti...tak tomu snad nemohl věřit ani ten nejpitomější dělník od krumpáče. Dávám tedy za 3000 rupií. * * * ()
Sequens odposlechl od Brynycha ten blbý nápad, že v českém filmu se nemluví česky a cizí řeč se pro jistotu netitulkuje. Příběh filmu je celkem chatrný, pointa nanicovatá a celkem nechápu, proč na něco takové sháněl Sequens tolik výborných herců. Jenže jejich výkony pozvedají nudný blábol na snesitelný film. Smolík jako sobecký zbabělec, Hrušínský jako černošský policista, Štěpánek jako slizký nabob, Holý jako věčně ožralý flákač a Lohninský jako super záporák úspěšně překonávají ústřední dvojici Tomášová, Vala. ()
Cha, na čs. socialistickou kinematografii pěkně světácký film. Jinak, dnes dost legračně působící pokus o špionážní film odehrávající se v atraktivní tropické destinaci. Ani širokoúhlý formát, barva a ne tak špatné akční scény nepřemohou celkovou trapnost, posílenou ideologickým nátěrem. Francouzská konverzace, která není překládána nějakými titulky, taky udržení pozornosti příliš nepomáhá. Prostě, tento čs. špionážní film je jako východoněmecká indiánka. Snaha napodobit velké vzory by tu byla, ale něco podstatného tu schází. Ale stačí film brát jako svéráznou komedii, pak to není tak špatné. Načerno naviksovaný R. Hrušínský mne nadobro odrovnal. ()
Samozřejmě, že záleží na úhlu pohledu. Já jsem ten úhel měla patrně velmi zúžený, protože mě ten film přišel strašně ubijející a tím pádem nudný. Byli dost těžké udržet bdělost a pozornost. Ano, Rudolf Hrušínský mě co by černoch docela překvapil. Musel si s maskéry pěkně užívat, když ho natírali na černo. Doufám, že to nebyl krém na boty nebo něco podobného. Domorodá hudba si mělo navodit jakousi atmosféru. Nicméně, byla pořádně šílená. Tohle poslouchat od rána do večera, tak asi zblázním. ()
Tohle se ale vůbec nepovedlo! Sequens natočil rádoby špionážní snímek z exotického prostředí a pokud neumíte francouzsky nebo německy, spoustu věcí si budete muset domýšlet. Nechápu, proč tyto cizojazyčné pasáže nebyly otitulkovány. Mimoto se ve filmu nic moc neděje a nuda nebere konce. Ani spousta zvučných hereckých jmen se moc nevytáhlo, spíše jen odříkávají text bez nějakých větších emocí (někteří herci jsou předabovaní a to hodně bije do uší). A Rudla Hrušínský jako černoch je spíše k smíchu. Co z toho, že je snímek natočen na širokoúhlý materiál a má pěkné barvy, když příběh je příšerně nudný a politická komoušská ideologie zbytečná. Nedivím se, že tento film zapadl a moc se o něm neví. Nejzajímavější je tak jen hudba Wiliama Bukovýho, která na začátku a na konci solidně odsýpá. ()
Menší bizár. 1) Ostrov Port Phillippe, kde se mluví francouzsky, platí rupiemi a 41letý Rudolf Hrušínský (policejní komisař Appawou) je tam za černocha. Hm... tak takový neznám... 2) Zlotřilí či zatrpklí poúnoroví emigranti tvoří protiklad reprezentantu socialistického Československa, usměvavému, zdvořilému, vzdělanému, elegantnímu a hrdému 35letému Jiřímu Valovi (lodní lékař Trojan)._____ 3) Zaznamenal jsem i jazzující černochy, přímé letecké spojení se Singapurem a 41letého Václava Lohniského (fotograf Hagen) v roli německého uprchlíka (tvůrci podsouvají výklad, že jde o bývalého fašistu). 4) Natáčelo se v Bulharsku a maličko taky v hlavním městě Guiney, Konakry. ()
Sympaticky film cs kinematografie, tentokrat zo 60. rokov. Chvalim hlavne herecke osadenstvo : Hrusinsky a Lohnisky /kultovy bezmenny mnich z Vavrovho Kladiva na Carodejnice/. Sranda, a dobre som spravil, ze som film pozeral hned po Vavrovom filme z rovnakeho roku menom Nocni Host. 66 % ()
Zarazilo mě, že vysílání na csfilmu nedalo žádné titulky pro ty domorodce, takže 1/3 filmu nevim co si tam šuškaj! Jinak velmi příjemná hudba a strašně mě to připomnělo (krajinou, ostrovem, domorodci...) Třicet případů majora Zemana - Rukojmí v Bella Vista. 30% ()
Zlí nebo zoufalí čeští emigranti, denervující příšerná hudba, Hrušínský v roli černocha, ach bože co víc si přát :-) ()
Zajímavá herecká sestava (hlavně ti záporáci), neobvyklé lokace, ale příšerná blbost a taky ti neustále se natřásající domorodci byli velmi otravní... Nebýt černého Rudolfa Hrušinského nemělo by tento film vůbec smysl sledovat. ()
Viděla jsem tedy otitulkovanou verzi, takže jsem měla oproti většině lidí možnost si film 'vychutnat' komplet. Plusem budiž exotická lokalita, barva a širokoúhlý formát. Hrušínský jako černoch je vážně vtipný a nepochopitelný prvek. ()
Čtyři hvězdy za stylovou hudbu Wiliama Bukového. ()
V 60 letech, tedy v období nové vlny, vzniklo několik málo dobrodružných snímků odehrávající se někde v orientu, ale tu správnou náladu vždy kazila nutná stranická ideologie, bez které to prostě nikdy nešlo. Režisér Jiří Sequens se režijním umění, hlavně v použití širokoúhlého formátu, a hlavně politicky nesmírně hodil, takže není překvapením, že s takovýmto dobrodružným žánrem v podstatě začal on. Nepřekvapující tak není ani téma celé této dobrodružné etudy a tím jsou českoslovenští emigranti a špionáž. Celé se to odehrává na jednom místě, což je nějaký ponurý hotel s lecjakou sebrankou. Dnes nad tím kroutíme očima, ale ve své době se to bralo hodně vážně. Hlavním cílem takového příběhu je prozření a touha se vrátit do Československa. O nic jiného tu v podstatě nejde. Zahrála si v tom plejáda známých tehdejších herců, z nichž asi nejvíce překvapí František Smolík. Za pozornost, obzvlášť v době současné s platným rasovým kodexem ve filmu, stojí Rudolf Hrušínský, který ve své skromné roli, který v ději spíše vypadá jako postava do počtu, hraje přímo černocha. Scénář je zpracován plně dle stranických stanov, takže co se týče charakterů československých migrantů a některých zahraničních postav v rámci svého poblouznění a něco o kontrarozvědce, žádné překvapení se nekoná. Výjimkou je pouze žena, která je myšlenkově centrem moralizačního dění, což vlivem jejího dějového vývoje je cílené. Svým způsobem se jedná o snímek v pojetí východního stranického bloku, takže plně ideologicky propagandistický ve zneužití ve své době populárních rodokapsových dobrodružných příběhů. Pro zajímavost stojí, že stejnou dějovou šablonu Sequens použil pro dějství pod názvem ´Rukojmí z Bella Vista´ (1979), což je sestřih do podoby filmu dvou dílů ze seriálu ´30 případů majora Zemana´ (1974-79). Proto třeba ten závěrečný útěk se střelbou pronásledovatele je po obsahové stránce totožný. Jen dějově jiný. ()
Československý film, jenž obsahuje do značné míry tehdejší tendenční politický schematismus, avšak přece jen v sobě nese jisté zajímavé prvky, jež stojí za zaznamenání. Sequensův dobrodružný snímek se odehrává na exotické Kubě a je kromě domorodých představitelů kvalitně obsazen českými herci. V podprůměrném scénáři se český lodní lékař Trojan v podání J. Valy seznamuje s rodinou emigrantů, jíž tvoří starý otec Pirner, mající problémy se srdcem (F. Smolík), jeho dcera Kateřina v podání M. Tomášové a její sobecký a bezcharakterní manžel Kadlec, jehož představoval jako vždy vynikající J. Holý. V dalších rolích jsme mohli sledovat mistra Z. Štěpánka v roli arogantního magnáta Gilbertiho, jenž zbohatl na vývozu cukru a jeho špicla, bývalého fotografa V. Lohniského. Tito pánové se mezi sebou dorozumívali německy, což naznačuje jejich podivnou minulost. V menší roli místního policejního komisaře se objevil R. Hrušínský, jehož tvář byla k divákově úžasu nabarvena na černo a působila tak velmi směšně. Během pomalého odkrývání charakterů jednotlivých postav a po smrti jejího otce nastane situace, kdy se musí M. Tomášová rozhodnout, zda setrvá na onom Cukrovém ostrově či odpluje s uvědomělým lékařem zpět do socialistické vlasti. K mému překvapení se na největším ostrově Velkých Antil používala mezi domorodci ke komunikaci francouzština, což by bez titulků, které naštěstí byly ve snímku obsaženy (nebývalo ve filmech z počátku 60.let vždy zvykem), byl pro diváka fatální problém, neboť by polovině dialogů nerozuměl. Dobrodružný snímek zaujal i zvučnou exotickou hudbou a netradičním prostředím, kterým byl dozajista inspirován jeden z dílů majora Zemana Rukojmí z Bella Vista. Nevýrazná dějová linie mi naopak připomínala Brynychovo o rok starší dílo Smyk, v němž se taktéž objevil J. Vala v hlavní roli. Po dlouhých úvahách nakonec hodnotím dvěma hvězdami, neboť se obávám, že ani přední čeští herci a exotické prostředí nezachránili rozpačitý pocit nad nezáživným scénářem. ()
Že prý dobrodružný film. Chá chá. Vždyť je to agitka jako prase a těch dobrodružných minut je tam dohromady tak pět, no dobře deset ať nežeru. Přesto udílím dvacítku hercům a prostředí. ()
Už to tady bylo zmíněno, ale i mě film Smrt na Cukrovém ostrově nejvíc připomínal epizodu seriálu Třicet případů majora Zemana Rukojmí z Bella Vista. Příběh je docela nudný a celé napětí stojí především na dialozích. Samozřejmě je zde představen majitel plantáže jako ta záporná postava a západní prostředí oplývá zkorumpovanou policií a mnohými prospěcháři. Vůbec je základní dějová linka docela zmatená a nebylo snadné pro mě udržet pozornost. Za zmínku stojí snad právě jen to rádoby exotické prostředí, které ale poskytlo Bulharsko a také účast zahraničních herců, byť asi úplně neznámých. Závěrem dodám, že Rudolfa Hrušínského, který měl představovat černocha, jsem poznal až po delší době a teprve pak mi došlo, že celý ten make-up asi nebyl úplně podařený... ()
"Odešel jsem za hranice ze zásadních důvodů a proto se nikdy nevrátím!" Sympatický lekár Vala čaká pár dní na fiktívnom tropickom ostrove na loď československej námornej plavby, čas v hoteli s permanentnou samba párty v bare si kráti hraním gulečníku a pomocou blížnym. Blížni sú krajania emigrovavší po štyridsiatom ôsmom, starý chorý zarputilý memoáre spisujúci antikomunista Smolík, jeho dcéra Tomášová, ktorá stihla od emigrácie dospieť a nepochytiť otcove názory, plus jej manžel Holý, žiarlivec, ožran a karbaník. Tí sú v moci miestneho biznismena Štěpánka, ktorý si robí zálusk na mladú, a má pod palcom blackfaceovaného skorumpovaného šéfpolicajta Hrušínskeho a na špinavú prácu je tu fotografovania a všetkého iného schopný Lohniský. Obsadenie veľmi dobré, akurát poslední dvaja sú predabovaní do francúzštiny a nemčiny a bez ich charakteristických hlasov to nie je úplne ono. Príbeh je dobrodružne podaná dobová agitka proti emigrácii, zdôrazňujúca pozitíva bezplatnej zdravotnej starostlivosti v socializme a výhody mierneho podnebného pásma pre rodilých stredoeurópanov. Dobrou atmosférou oplývajúci širokouhlý farebný film, exotické exteriéry aj interiéry poskytli Guinea a Bulharsko, s veľmi dobrou hudbou počas úvodných titulkov a v závere filmu. Pobavilo za štyri masky smrti. "Znáte ty chvíle, kdy muž stratí všechnu moc nad ženou?" "V mém věku se to stává často." "A jak to řešíte?" "Obléknu si uniformu." ()
Vladnouci, trosku podivna kalita. Vala si to tam evidetně užívá! maska vladne! Clovek by nikdy nemel nenavidet to co nezna... ()
Zvláštní film, který ve mně zanechal dost rozporuplné pocity. Pro mne zajímavý především jako možnost vidět poprvé v životě ještě mladého Jiřího Valu v barvě. Ideologická linka v podobě zkrachovalých emigrantů a německých mafiánů (možná bývalých fašistů, z toho jeden je vilný kapitalista) je ve snímku patrná, naštěstí není rozpitvávána přespříliš, takže ve výsledku jde o prostý příběh o mladé ženě uvězněné v tropech mezi otcem, umírajícím sobcem, a manželem, primitivním násilnickým a žárlivým opilcem, která se setká s pohledným československým lékařem, jenž se k ní chová slušně a nabízí jí jako jediné východisko z nesnesitelné situace návrat do vlasti, na níž si ona už nepamatuje, poněvadž ji opustila ještě jako dítě. Kdyby bylo politické pozadí vypuštěno, nebo klidně i zachováno, ale pojato po stránce herecké i scénáře objektivněji jako např. v Jarním povětří, kde i díky panu Högerovi nepůsobila ani jedna strana barigády negativně a měla prostě své důvody, byl by tu potenciál pro slušný psychologický film (zvlášť když má režisér k dispozici takové herce jako F. Smolíka). A to je vlastně hlavní pocit ze Smrti na Cukrovém ostrově: zoufale nevyužitý potenciál. Byl tu prostor pro daleko větší drama a i daleko větší romanci (to druhé tím spíše, že Vala s Tomášovou byli docela sladěný a sympatický pár v Domě na Ořechovce i v Policejní hodině). Místo toho se film trochu unyle vleče a působí poněkud neslaně, nemastně. I závěr filmu, byť zjevně happy end, vyznívá jaksi do ztracena. Přesto je tu řada dobrých herců (ač Hrušínského černošská identita je trochu komická a v záplavě skutečných černochů snad i zbytečná, ale budiž) a některé momenty filmu nejsou ani po stránce napětí špatné. Jako pozitivum lze hodnotit pokus o pro český film netradiční žánr zopakovaný v Rukojmí v Bella vista. Bohužel na rozdíl od něj nemá takový spád a zdejší krajina nenabízí tak uchvatné výhledy jako údolí Los Viňales. Na druhou stranu atmosféra je zde mnohem tísnivější a celkově o nic horší než v zahraničních filmech z podobného prostředí. To dusno a vedro divák opravdu cítí. To je tedy druhé pozitivum. Exotika také dobrá, některé záběry mi připomněly fotky Hanzelky a Zikmunda. Jako zajímavý lze hodnotit pokus o cizojazyčný film. Většina filmu je ve francouzštině, což mi nijak zvlášť nevadilo, byť jsem chytala poslechem asi polovinu a zbytek četla v titulcích. Zdá se ale, že někteří herci byli předabováni, což jim někdy, bohužel, ubírá na hereckém výrazu. To neplatí pro Valu, ten mluví francouzsky i německy ve filmu sám (ale nedostal moc prostoru něco hrát), Tomášová snad také promlouvá vlastním hlasem. Celkově bych tedy řekla, že chyba není ani tak na straně režie, jako spíše ve slabém scénáři, a snímek tak ve mně zanechal podobný dojem jako studentský film pokoušející se o nějaké nové pojetí tématu, režijní debut. ()