Gekidžóban Made in Abyss: Fukaki tamašii no reimei

Nádherný film, který uzavírá 1. sérii tohoto zajímavého anime. Celé se to odehrává na základně, která strží vstup do 6. úrovně Abyssu. Aby se tam ale naši hrdinové dostali, musí bojovat velmi silným Bonedrewdem a poskytnou nejednu oběť. Vážně mě to chytlo a těším se na další sérii. "Musíš ho vyčerpat!" (23.03.2023)

Pro ty co ještě nepochopili na konci první série, že Propast je pěkně drsné místo a že tohle "dětské dobrodrůžo" se s nimi rozhodně nehodlá mazlit, tu přišel tento film. Hlavním poselstvím bych řekl, že je otázka: "Co všechno jsou objevitelé ochotní obětovat. Druhé? Sami sebe? Nebo jako hlavní zaporák - obojí? Musím říct, že nevím jestli mám tvůrce Bondrewda obdivovat nebo k němu cítit odpor, že dokázal vytvořit takový krásný příklad, jak moc dokáže někdo ztratit lidskost v touze po dosažení svého cíle. Osobně jsem to po konci filmu snad ještě dvě hodiny rozdýchával. Přestože nemůžu filmu upřít, že si drží kvalitu seriálu, jen... Možná to bylo až příliš dlouhé a příliš intenzivní na to abych mu mohl dát též plné hodnocení. (10.09.2021)

Made In Abyss v anime podobě má tři složky - dobrodužně objevitelskou (tu reprezentuje Riko), mysteriózní (zastupovanou Regem) a dramaticky-horrorovou (reprezentovanou Nanachi). Riko na konci první série víceméně našla sama sebe a v tomto navazujícím filmu je přesunuta do vedlejší role, a v souladu s tím se poněkud vytrácí dobrodružný aspekt příběhu. Procházení po fantaskních lokacích a konfrotací s nepředstavitelnými životními formami je tu méně, o to víc se příběh věnuje záhadám samotné Propasti a těch, co z ní vzešli, a také ukazuje, jak děsivé věci Propast udělá s těmi, co v jejím chřtánu stráví příliš dlouhý čas (a že fyzické i psychické změny, které to místo provedlo se záporákem tohoto příběhu, Bondrewdem, jsou tedy pořádně hrůzyplné). Je to parádně nakreslená a naanimovaná podívaná, ale pro silné žaludky, opět zde dochází na brutální utrpení dětských postav, a dojde i na bodyhorrorové výjevy z těch nejhorších nočních můr, zároveň je to však tou oslavou přátelství a touhy po poznání sebe samého i světa okolo krásné. Jen jsem měl díky přeflashbackovanému scénáři chvílemi problém se zorientovat, co a kdy se právě děje, a vůbec mi v tom nepomohly některé nevysvětlené události, které se prostě staly, nebyly objasněny, ale místo zvídavého přemýšlení, co za nimi vlastně stojí, jsem spíš zůstal čumět na absenci logiky v nich. V tomhle ohledu neplatí "čím větší maglajz, tím lepší anime", přesně dávkovaný poměr tajemna a jeho odkrývání z původní třináctidílné série fungoval lépe. (25.01.2021)

80% souhlas s komentářem od Jeoffreyho. Pěkně se mi tam líbilo to bolestivých okamžiků. Protože o tom tento film je. Je tam až moc okatě ukázáno, jak naši hlavní/vedlejší protagonisti trpí. Všichni tam trpí. Trpení super. Trpět!!! Ne fakt.... Film naprosto úžasný, animace úžasná, nemám co vytknout. Ale z hlediska příběhu je tam prostě až moc okatě to, jak "dívejte, DÍVEJTE jak TRPÍÍÍÍÍ"... A to jediné mě štvalo. Snaží se až moc šokovat. Není to přirozené. I tak ale Světelných 75 % (24.09.2020)

Čtenáři mangy se jistojistě nemohli dočkat uzavření první části cesty Riko a Rega Propastí, která byla už nastiněná na konci první sezóny. Už po vyprávění tajemné Ozen bylo zřejmé, že "Bílé píšťalky" jsou spíš takoví místní Sedm z "The Boys" než klaďasové z řad superhrdinů a na zlovolného Bondrewda se nešlo netěšit. Ona celá ta metafora a parelela Propasti, kam se vydávají nájezdníci naplňovat svou touho po bohatství, moci, dobrodružství či lásce, aby nakonec stáli před otázkou, kolik toho obětují, je protkána celou délkou snímkou v hodně bolestné rovině. Jediné světýlko štěstí byla postava kouzelné Prushky. Oproti seriálu mi hodně chybělo ono cestování dalšími a dalšími úrovněmi Propasti, a i když je Kevin Penkin skladatelské eso, které jsem si chtěl pořádně užít, jeho hudba se vyjímala právě víc během otevřenějších a melancholičtějších scenériích živého okolního světa než mezi zdmi pevnosti. Ale v tomhle ohledu nic nehaním: Audiovizuál od Kinemy Citrus je opět na snovém levelu (úvodní květnaté pole, souboje) a scénář s režií jsou precizní, jen mám rád o něco šťastnější scény a těch tu moc nenajdete :-) O to víc mě potěšily poslední minuty šibalky Ozen. Hodně jsem se rozhodoval mezi 4* a 5* - je to přesně mezi nima, ale svět a příběh Made in Abyss mám subjektivně hodně v lásce. Subarashi! (24.09.2020)