Cyklo

S týmto turistickým sprievodcom z roku 1995 by som sa do Vietnamu nevybral. Nerobí mu totiž dobré meno. Bál by som sa nielen v úzkych uličkách, ale aj na námestiach, lebo nikdy neviete, kam až siaha moc gangov. Mafia ponúkne dvom súrodencom kvôli splateniu dlhu profesie náročné na psychiku, pri ktorých musia neustále meniť svoju morálku a kúsok po kúsku obetovať svoje svedomie. Kam až je človek schopný zájsť? Kde má svoj limit? Anh Hung Tran nemoralizuje, len pozoruje a necháva diváka vychutnávať si všetky jeho obsahové aj vizuálne skvosty. Tranovi sa podarilo dať do filmu mnoho, no chýbali mi tam bežné rodinné scény súrodencov, z ktorých by sa dalo ťažiť napätie a čierny humor, ktoré by boli už len čerešničkou na torte. Vo filme vychádzajú tiché scény bez hudby rovnako ako scény s hudbou. Creep od Radiohead pôsobí rovnako ako songy v Trainspottingu alebo Drive. Vo filme sa striedajú krásna lyrika, surová brutalita aj poetika násilia, aby efektívnejšie zobrazili pád do čierno-čiernej priepasti ničoty. Ak si hovoríte, že máte chuť na lyrický film z Vietnamu s paralelami, autentickým násilím a neustálym zaťažovaním psychiky postáv, toto je ten pravý. (15.09.2015)

Z odstupu doby, kdy filmografie Trana Anh Hung čítá již pět titulů, se jeho druhý snímek ukazuje v novém kontextu. Pokud můžeme z doposud vzniklých titulů vyvodit nějaké zobecnění, pak že Tranh pravidelně střídá až eskapistické okouzlující intimní portréty každodenního života a emocionálních výkyvů obyčejných postav s ponurými a destruktivními reflexemi soudobé společnosti a jejích temných stránek. Přírodními motivy a každodenními rituály protkaná "Vůně zelené papáje" tak souzní s "Na vertikále léta" a principielně i s "Norským dřevem", zatímco urbánní špína, existenční i existenciální marasmus "Rikši" nachází svou mocninu v postkoloniálním eposu "Přicházím s deštěm". V "Rikšovi" Tran předkládá obraz organizovaného zločinu v dobovém Ho Či Minově městě (Saigon), při čemž se zaměřuje na to, jak v daném prostředí berou za své osobnost a emoce jednotlivce. Základem vyprávění jsou dvojice, které se vzájemně doplňují jako dvě strany jedné mince. Hlavní hrdina, mladý rikša, jenž je proti své vůli vtažený do světa kriminality, de facto zosobňuje minulost citově sklíčeného mafiána ztvárněného Tonym Leungem, jenž zase značí hrozbu, kam až by mohlo působení na hraně zákona hrdinu dovést. Podobně hrdinova křehká a nevinná sestra má svůj protipól v šéfce gangu. Tran jakoby mimoděk naznačuje, že základem kariéry v organizovaném zločinu je oproštění se od emocí, ale že současně lidé ze své podstaty toho nejsou schopni. Počínaje šéfkou upínající se ke svému synovi přes likvidátora zpívajícího svým obětem ukolébavky po citlivého básníka delegovaného do role nelítostného pasáka a gaunera, všichni v sobě mají emoce, které ale v jejich prostředí představují slabost, jež jim může být osudná. Film se pak stává metaforickým i přímým svárem o duši hlavního hrdiny, který tomuto prostředí střídavě propadá i odolává. To vše Tran podává ve vizuálně strhujícím zpracování, které ale nesklouzává k prázdné manýře. Plovoucí kamera např. jakoby mimoděk od násilí či kriminálních praktik zahlédne tu z okna či přes hranu střechy, aby ukázala, že vše zobrazované se děje nikoli v nějakém fikčním světě, ale doslova hned vedle rušných ulic a každodenního života. (16.09.2013)

Pokud jdete do filmu s očekáváním přímé, dějově jasné kriminálky nebo dojemné sociální pohádky, tak se vám to zcela určitě líbit nebude. Cyclo je film velmi pomalý, ve kterém se moc nemluví a i z toho mála jsou polovina verše, na bezútěšné osudy svých postav pohlíží s nezúčastněným odstupem, je nacpaný metaforami v takové míře, že jsem si musela spoustu věcí domýšlet a jehož celkovou atmosféru tvoří vedle nenápadné hudby, především všudypřítomný hluk ulice a přilehlé špinavé městské brlohy. Ale je také obrazově nádherný, bída a brutalita se tu snoubí s lyrikou a na konci jsem zjistila, že mě i přes ten odosobněný přístup zasáhl bolestněji, než bych si pomyslela. Stejně tak pocit, že jsem právě zhlédla něco výjimečného. Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)

Chudoba a snaha o jej prekonanie je jeden zo základných elementov tohto filmu. Hrdinovia potrebujú peniaze aby živili svoju rodinu a aj seba. Jeden z nich je člen gangu, ďalší vlastní cyclo- taxi a potom je tu jeho sestra ktorá sa zase snaží ukojiť rôzne perverzné fetiše za peniaze. Táto trojica sa preplieta ulicami Saigonu a snaží sa nájsť nejaký oporný bod. Je samozrejme jasné že ho nenájdu, pretože spôsob akým sa snažia prísť k peniazom nie je práve najistejší a nesie zo sebou veľa nebezpečenstiev - dievča je znásilnené, vodcu gangu vyženie otec a on sám zabije človeka, čo ho doženie k tomu aby sa za živa upálil a čo sa týka vodiča cyklo taxíku, ten sa pomstí a z pocitu viny sa pokúsi o samovraždu. Anh Hung Tran opustil striedmy priestor panského domu a vybral sa do ulíc Saigonu. Vizuálne úchvatné zábery, ktoré sú veľmi zručne zostrihané sa striedajú s tými, ktoré rovnako ako v prípade Vône zelenej papáje plynú priestorom a umocňujú v jednozáberovkách výpovednú silu danej scény - napríklad vražda násilníka na streche domu. Film nie je ľahko uchopiteľný a je dôležité neustále sledovať čo sa na plátne deje. Len tak dokáže film vyvolať potrebný emocionálny presah. Vyhýba sa žánrovým klišé a od úvodu po záver si ide svojou vlastnou cestou. Rozhodne zaujímavý film, ktorý sa oplatí vidieť. (16.04.2011)

Spina, strach, nasilie, hnus...Anh Hung Tran nam Hanoj 90tych rokov vykresluje ako miesto, ktore na akekolvek stastie rezignovalo a holy zivot je novym nadstandartom. Na prechadzku tymto svetom skrytym pred pohladmi z vonku, berie dvoch nevinnych surodencov za ruku diabolsky gangster Tony Leung Chiu Wai...Jednoduchy pribeh o splacani dlhu gangu by v inych rukach skoncil ako thriller alebo melodrama popisujuca upadok na moralne dno, ale Anh Hung Tran na to (ako uz je zvykom) ide inak - nesudi, pozoruje, rozprava...Nemusite ho chapat, nemusite mu verit, ide o to byt tam....jedna rada na zaver - ak neviete kto je Kim Ki-duk, tak sa Cyclu vyhnite oblukom (03.07.2010)