Toto le héros
Toto der Held
Toto the Hero
Režie:
Jaco Van DormaelScénář:
Jaco Van DormaelKamera:
Walther Vanden EndeHudba:
Pierre van DormaelHrají:
Michel Bouquet, Mireille Perrier, Sandrine Blancke, Klaus Schindler, Pascal Duquenne, Nicolas Duvauchelle, Harry Cleven, Bouli Lanners, Bernard Yerlès (více)Obsahy(2)
Thomas a Alfred přišli na svět přibližně ve stejnou dobu. Během následného požáru v porodnici se sestry horečně snažily zachránit všechny novorozence. Thomas trpí utkvělou představou, že si zaslouží Alfredovo štěstí, který se narodil do bohaté rodiny. Všem tvrdí, že byli v tom zmatku při narození zaměněni. Veškerá smůla – od ztráty sestry až po neschopnost navázat vztah s Evelyne – by se místo jemu měla lepit na paty Alfredovi. Nyní již zestárlý Thomas spřádá plán pomsty svému celoživotnímu protivníkovi, muži, který mu ukradl celou existenci... (Cinemax)
(více)Recenze (36)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,228,153║Tržby Celosvetovo $1,228,153║ opäť zaujímavo prekombinovaný film z dielne režiséra ale ešte tam chýba troška nejaká ta doladenosť /55%/ ()
LFŠ Formálně naprosto precizní debut belgického režiséra Jaco van Dormaela, který nemůže zklamat žádného narativního hedonika, protože se zde styl (podhledy, frontální záběry a nadhledy dle hrdinova věku, barevné ladění) přizpůsobuje - nespolehlivému! - vyprávění. Jako v SUNSET BLVD., na které se upomíná i konkrétními dialogy, je nám vše vyprávěno mrtvolou (jenže hlediska se mění dle věku Tota). Rozvedení (leit)motivů (loďka) i témat volby a předurčenosti z krátkometrážního É PERICOLOSO SPORGERSI nijak nekomplikuje pochopení či orientaci v několika časových a prostorových rovinách, které jsou od sebe pečlivě odlišeny, a tak do nich mohou vstupovat snové vize. Film nesklouzává k sentimentalitě či patosu (přestože k tomu má závěr silný náběh), protože ty jsou vzápětí zlehčovány a i se znalostí předvídatelné pointy funguje velice dobře. 10/10 ()
Opravdu mistrovský kousek a celkem i po právu oceněný film Zlatou kamerou na MFF v Cannes roku 1991 za filmový debut. Film líčí osud chlapce Tota který žije už dnes po letech jako zahořklý obyvatel útulku pro přestárlé a vypráví v epizodách svůj příběh života. Jako dítě byl přesvědčen, že ho hned po jeho narození zaměnili s jiným chlapcem-a to sice z nějakým Alfredem. Tato smyšlená křivda ho pak pronásleduje po celý život, neboť on, Toto sám se musel spokojit s obyčejnou prostou existencí, zatímco Alfréd vedl pohodlný život v blahobytu. Alfred mu nakonec sebral všechno i Evelyn, Totovu jedinou a opravdovou velkou lásku. Na samém konci se ale Toto za dramatických okolností se starým Alfredem ,,vypořádá"...Více ale už ve filmu. Mimořádný filmový debut tohoto Belgického režiséra a film hodný shlédnutí. Tento film ani tak nevypráví lineární příběh, ale líčí sny, přání a určité spolčení-sdružení, které odpovídají dětskému vnímání světa. ()
Mám slabost pro některé francouzské filmy a i když mně ze začátku chvilku trvalo, než jsem správně zaostřila svůj zrak a zorientovala se, pak už to byla jen nádhera. Příběh o Totovi, neboli Thomasovi nespokojeného se svým osudem a s jeho celoživotní myšlenkou na pomstu, byl skvěle zpracovaný. Jaco van Dormael ví, jak nás udržet přilepené u obrazovky až do konce. Prolínání časových rovin, sny a jemné odlehčení s Boum nebylo vůbec rušivým elementem a i když jsem si myslela, že konec je předvídatelný, netušila jsem, že se tak trochu mýlím. Krásný film a já ho vřele doporučuju. 90% ()
Pěkně se na to kouká, ale nemůžu se zbavit pocitu, že je to mírně přeplácané a zbytečně komplikované. Konec byl už tak strašně na kupě, že film kvůli tomu moc nevyzní. Ale jako debut to funguje skvěle - to bezesporu. ()
Pěkný nápad s předvídatelným závěrem. Chvílemi ovšem film pro samé umění ztrácí tempo. ()
Zajímavě vyprávěný příběh, ve kterém se možná budete zpočátku hůř orientovat. Ale stačí se rozkoukat a uvidíte svět naivně dětskýma očima i pohledem starce, který již dávno rezignoval na promarněný život. ()
Toto je zase môj hrdina ! ()
Dormal už svojím debutom dal najavo, že bude svojským autorom a nie každému padne jeho poetika do nôty. Mne skôr práve nesadla tá poetika, naopak ma zaujala nechronologická štruktúra rozprávania. Čiže ani neviem, ako hodnotiť. Ale veľké plus film dostáva za to, že som tu spoznal belgickú dvojníčku Božidary Turzonovovej. Toto si síce myslí, že v živote nič nezažil, ale po celý svoj lifetime mal obsesiu jednou ženou a jedným mužom. Síce išlo o protichodné pocity, ale ako premárnený život, aj podľa toho, čo sme videli, by som to nevidel. 70% ()
Režisér dětsky hravého filmu, který se při uvedení neváhal vrhnout k zemi a málem zulíbat nohy oceňující sponzorské zástupkyni, lidsky dojal i rozmarně pobavil příběhem o (ne)šťastném Thomasovi, který vždycky dělal to, co dělat neměl, aby se nakonec stal tím, čím se stát nechtěl - prý jako Van Dormael. (Nechtěl režírovat, prý si přál natáčet zvířata). Bez patosu, který je ihned ironizován, milími vizemi a surrealistickými představami okouzlující, formálně a přitom náročně stavěný osobní snímek. Na LFŠ 09. Proč není tak známý, když je rychlý, překvapivý, naděje plný a triumfální s žertovnou písničkou a tancujícími tulipány? ()
Hmm, takže Celestin se nám narodil v pračce a tragedie se odehrála, protože Bůh byl zrovna líný a vrtal se v nose. :o) Místy jsem vůbec neměl pocit, žebych sledoval od Jaca Van Dormaela debut, nýbrž pozdější film na režisérovu další tvorbu již odkazující – zpětně mám pocit, že se JVD po Totovi rozhodl ty vybrané vedlejší motivy více samostatně rozvíjet. Každopádně jak se mi Osmý den (z něhož jakoby zde přímo vypadla celá jedna scéna cestování v autě s postiženým společníkem v podání stejného herce) místy protivil coby sentimentální doják plný klišé a Zbrusu Nový zákon zase mi navzdory originálnímu fantasy námětu připadal formálně přeplácaný a přehnaně vážný, tak tady mohu poprvé říct, že mě některý z Van Dormaelových filmů skutečně nadprůměrně oslovil. Sice mi trochu vadily příliš intimní scény mezi sourozenci v dětském věku, tematicky jde vůbec o bizarní záležitost a celý film opět jednou Van Dormael výrazně postavil na formě... ale přesto, jak jsem cítil v první půlce menší zmatek, postupně na mě ona forma s mnoha neobyčejnými nápady (za všechny zmíním fantaskní scénu ve stylu černobílé gangsterky a brzy poté mini orchestr v zadné části náklaďáku), výtečnou hudební dramaturgií a nezvyklým mysteriózním vyprávěním fascinovala a zavanula na mě nádhernou atmosférou. Bizarní i poetické, jednou s vnímáním světa očima dítěte, jindy s tou samou postavu coby již rafinovaným starcem ve stopách svého osudu, ve ztvárnění krásně zádumčivého Michela Bouqueta. Vše s hodně zdařilým vyústěním... ♫ A jedem! Bum! :) [75%] ()
Zaujímavý Dormaelov debut o výmene dvoch bábätiek, zámene totožností, s menami Thomas a Alfréd, chlapci o tom vedia, jeden z nich, Alfréd, sa vyhráža Thomasovi, aby držal jazyk za zubami. Na začiatku vidím mŕtvolu, ktorá na podobný princíp, ako v Sunset Boulevard, vyrozpráva svoj príbeh vo fascinujúcich f-l-a-s-h-b-a-c-k-o-c-h, spôsobom, aký bude pripomínať ďalšiu režisérovu tvorbu, t.j - vizuálna stránka s brilantným scenárom + všetko, čo k tomu patrí, t.j - herecké výkony, hudba, kamera, strih... I napriek pozitívnym reakciám ku všetkým neskorším filmovým počinom - Jaca van Dormaela, sa nemôžem zbaviť pocitu, že jeho debut na mňa pôsobí trochu zvláštnym spôsobom, rozťahane, komplikovane, vadilo mi napríklad, i-n-c-e-s-t medzi súrodencami, aj keď očividne neboli pokrvní, mohol si tiež odpustiť niektoré scény, ktoré sa sem nehodili, nepoviem, ktoré, každý nech si ich objaví sám... Viac - menej, určite sa jedná o debut, ktorý dokáže s prehľadom pohltiť nezainteresovaného diváka... ()
Jaký svět je hezčí, něž ten co je viděn dětskýma očima? Po shlédnutí Toto Hrdiny jsem přišla na to, odkud pro mě již legendární Mr. Nobody pochází. Tolik podobných rysů (sourozenecká láska, život pohledem dítěte, vnímání rodičovství, perfektní zvuk a vynikající hudba). Geniální příběh s nepředvídatelný závěrem. Jaco van Dormael vážně umí a to zatím v každém svém filmu. ()
Zajímavý námět utopený v příšerném zpracování. No hlavně, že ukážeme rozjetou kočičku, že "umělče" Dormaele. Od tohoto pána jsem nic převratného po hanebném Mr. Nobodym nečekal, strukturou snímku se to dokonce jeho nejnovějšímu počinu velmi podobá, takže nakonec vlastně můžu říci, že se mi Toto i celkem líbil, ale i tak se přes tři hvězdy nedostanu. Stále se jedná jen o rádoby euro umění, matlající jeden blud na druhý, ze kterého na konci NĚCO vznikne :) ()
Tendle film reprezentuje přesně to, co nesnášim: špatnej artovej snímek, kterej sklízí kupu cen, v době, kdy vznikne, ale po třiceti letech po něm ani pes neštěkne. ()
Zajímavě odvyprávěný příběh s překvapivě silným a nakonec i nečekaným koncem, který rozhodně stojí za pozornost i díky povedeným hereckým výkonům a zvláštní atmosféře, kterou je celý snímek protknut. Dormael to měl zkrátka v ruce vždy. 75 % ()
Zde Dormaelovi narativní hra ještě vyšla - zde vytvořený uzavřený svět velmi svérázného hrdiny ve třech životních a jednom poživotním období nabízí zajímavé konfrontace, absurdnost i nostalgicko melancholické pocity a suverénním splétáním vede k zajímavé a nečekané pointě. Dokonce se zde ještě dá mluvit o dodržovaném stylu. Dle mého Mr. Nobody už jen využívá zde osvědčené motivy, váže na ně motivy osvědčené odjinud a mění se v prázdnou bublinu. U Tota jsem i přes jasnou efektnost a zřetelnou konstrukci tento pocit neměl, každá scéna byla naplněná něčím oslovujícím a osvobozujícím a navíc výborně zvládnutá pocta klasickým noirovkám prodchnutá dětským vnímáním světa je skutečně postmoderní lahůdka. ()
ocenenia : MFF Cannes 1991 - Zlatá Kamera (najlepší filmový debut) ()
Hodne priemerne, ako zamenadeti v porodnici to moze byt, len cele to posobi nedotiahnutym dojmom, dialogy slabe : 50 % ()
Forma skvělá, obsah slabý a nedotažený. A přitom ten námět je sám o sobě hodně zajímavý, ale Dormael ho podal tak, že je celkem rychle jasné, jakým směrem se to asi bude ubírat (i když je to vyprávěné retrospektivně) a co z toho vlastně vypadne, takže je celý ten koncept až moc předvídatelný a bez čehokoli navíc. Vlastně ani o Thomasově životě se tolik nedozvíme - nebo aspoň pro mě to bylo málo, abych s ním dokázal soucítit a nějak chápat, proč si myslí, že má život na nic. Je to napsané spíš povrchně, než aby to šlo pořádně do hloubky. Všechny tyhle nedostatky scénáře se pak snaží vynahrazovat právě forma, která je skutečně působivá, nápaditá a do jisté míry i propracovaná, ale to nejlepší předvádí na začátku a na konci, prostředek je takový nijaký. A jestli jsem dobře pochopil - to ten film fakt obhajuje incestní vztahy? Třeba to je jen můj pocit, ale ti dva se k sobě prostě měli až moc... Celkově to tak pro mě je zajímavá kuriozita, kterou jsem rád viděl a která určitě má něco do sebe, ale svůj potenciál využívá jen na půl a snaží se co nejvíc tvářit, že to vlastně bohatě stačí. Mě ne. 3* ()