Režie:
Ludvík RážaScénář:
František PavlíčekKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Ladislav SimonHrají:
Luděk Munzar, Marie Brožová, Stanislav Fišer, Zdeněk Hodr, Otomar Korbelář, Vladimír Šmeral, Miriam Hynková, Věra Koktová, Hana Houbová, Zdeněk Martínek, Miloš Hlavica, Luděk Kopřiva, Jan Skopeček (více)Obsahy(1)
Královna se po smrti svého muže musí rozhodnout, komu svěří vládu v zemi. Má dva syny, dvojčata a chce dát vládu tomu rozvážnějšímu. Dá přednost svému oblíbenému synovi a druhý kralevic rozhořčen odchází do světa. Tam na radu svého mluvícího koně slouží na zámku jako němý Bajaja. I když si poradí s drakem, v souboji přemůže nepřátele tamního krále, a zamiluje se do princezny, neodhalí svou totožnost, dokud nepřijde ta pravá chvíle… Pohádka pro pamětníky je tentokrát klasická, podle Boženy Němcové. V raných šedesátých letech ji pro televizi adaptoval scenárista František Pavlíček ve spolupráci s režisérem Ludvíkem Rážou. Ten titulní roli svěřil Luďku Munzarovi. (Česká televize)
(více)Recenze (9)
Škoda, že pan Kopřiva nedostal více prostoru. Pro mne nic moc, draka není pořádně vidět, jen se tam občas mihne jakási hlava, což jsem konstatoval už jako dítě a nikdy se na tuhle pohádku znovu nedíval. Na rozdíl od novějšího zpracování, kde jsem se přihrnul k televizi vždy právě na souboj s drakem. Tohle zpracování mi chvílemi připomínalo spíše Shakespeara tou šroubovanou mluvou v některých pasážích. Přesto toto dílo úplně nezavrhuji. ()
Příjemným překvapením je pro mě tahle černobílá TV pohádka pro pamětníky.. Mladý a charismatický Luděk Munzar v hlavní roli působí ohromně sympaticky.. Je to moc hezky napsané, některé dialogy jsou vyloženě vtipné, jiné moudré a poučné, místy je to úsměvné, možná i trochu naivní.. Mně se to každopádně líbilo a drobnosti přehlédnu, nejsou podstatné.. ()
Tahle pohádka je především dlouhá. Víc než hodinu a půl v interiéru, to je pro děti neusledovatelné a i dospělí postrádají nějaké napětí, zpestření v záplavě dialogů a pomalu plynoucím ději (nesmyslnej souboj s neschopnejma příživnickejma rytířema na konci, to už je vyloženě nastavovaná kaše). Jsou zde dost jiné okolnosti než v novějším Bajajovi (např. neosiřel, navíc má i bratra, princezen je vícero, probíhá válka atp.). Chápu, že je o televizní film, ale i tak jsou nejvypjatější scény vyloženě odbyté (místo boje s drakem se díváme do tváře princeznám, místo bitvy sledujeme 2,5 minuty (!) záběr na tlukot paliček do bubnu). Na zážitku nepřidá ani fakt, že místo koně mluví jen umělá hlava, princezna vůbec není překvapená, když Bajaja sundá přilbu (čímž konečně odkryje svou identitu) a hlavně – ani tady na konci nedojde k polibku (dokonce se ani nedívají do očí, i to by asi bylo příliš pobuřující). P. S. Král je s tím svým "Co dělat?" vyloženě otravnej – co je to za krále, který si v jednom kuse neví rady? ()
Samotného mě překvapilo, že mě víc bavila tato verze než pozdější film ze sedmdesátých let. A to je přitom tato verze studiová a navíc jsou jasně patrné problémy jak se zvukem tak obrazem. Bajajův kůň mi zase připadl jako pocta rudé Číně, neboť šikmookého koně jsem ještě neviděl. Každopádně ani ne třicetiletý Luděk Munzar působil o něco charismatičtěji než Ivan Palúch. Také pohled na zbabělé prince byl zábavnější. Přeci jen nedovedu odhadnout kolikrát si Luděk Kopřiva zahrál břichatého prince. Je to sice verze o více než dvacet minut delší, ale rozhodně snesitelnější a víc se toho v ní odehrává. Z půlky je to trochu komedie. ()
Rozprávka pre pamätníkov, ktorá má vynikajúce herecké výkony a krásne princezny, ale otrasný obraz, čo je výsledkom doby. Škoda, že sa pre súčasné vysielanie ČT nepostarala o nejakú vylepšenú verziu a kľudne aj kolorovanú. Lebo inak ide naozaj o kvalitný počin. ()
Reklama