Woodstock
Woodstock
Režie:
Michael WadleighHrají:
Joan Baez, Roger Daltrey, Arlo Guthrie, Janis Joplin, Jerry Garcia, Carlos Santana, Jimi Hendrix, Joe Cocker, Pete Townshend, Keith Moon, Harvey Mandel (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Rok 1969 byl plný zlomů. Člověk poprvé stanul na Měsíci. Proti všemu očekávání New York Mets vyhráli Světovou sérii a ve městě Bethel, ve státě New York, prožilo půl milionu lidí z různých vrstev společnosti tři neobyčejné dny, které změnily jednu generaci. Obrovský koncert měl jediný cíl: Mír a Hudbu. Lidé mu začali říkat Woodstock. (Magic Box)
(více)Recenze (147)
Sakra chtěl bych být na tomhle místě. Jediný film, který vás přinutí chtít být starší a co je ještě horší, žít v Americe. ()
Trip, alhokol, hnědá kyselina sem hnědá kyselina tam, hromada lidí, ale jako dokument to stojí za prd! věřím, že atmosféra tam byla skvělá, ale tohle je prostě o ničem! ()
Někdo tam na začátku říkal, že hudba je komunikace a opravdu to, že nastala sexuální/hipísácká revoluce šlo asi líp sdělit hudbou než slovy. Spousta lidí, báječná atmosféra, upozornění organizátorů, že tu koluje nepříliš kvalitní LSD ("ale je to na vás"), maník který se dostal na pódium a bluesmanovi uprostřed vystoupení vylovil z kapsy cigára a nechal si od něj připálit, všichni jsme jedna velká rodina - MAKE LOVE, NOT WAR a po provalení plotů je tento festival pro všechny zadarmo... ()
Jsem velký fánoušek rockové muziky a především takové, která zněla z podia ve Woodstocku, ale tenhle "dokument" je pouze záznamem koncenrtu a až na výjimečné scény se nesnaží nic říct o atmosféře koncentru, nesnaží se mít vlastní názor a zprostředkovat nějaký pohled. Podle mně takhle vysoké hodnocení patří Woodstocku jako takovému, ne tomuto filmu. ()
Co dělá tento film, tím čím je, je to, jak dobře (pravděpodobně) dokázal zachytit atmosféru téhle události. Atmosféra z toho čiší. Bál jsem se však, že se mi brzo okouká, ale stalo se tomu až tak půl hodiny před koncem (Director's cutu), takže to celkem jde. Je to dlouhý, ale jednou za život to asi stojí za to vidět. Asi je i super si to pustit v zimě, v vokurkové době letních festivalů. ()
Dokonalá dovolená mě bohužel minula tak o 4 dekády :( ()
Skoro ako na Pohode... ()
Bezpochyb obrovský moment nejen v historii hudby ale především kultury jako takové. A byť tu hudbu, životní styl ani hippies nemusíte mít rádi, jedno se tomu upřít nedá. Ta uvolněnost a autenticita z toho totiž sálá ba přímo stříká. No a pak je tu vidět ten obrosvký rozkol mezi dvěma generacemi, který s přehledem předčí i dnešní mnohem rychlejší dobu. Válkou ovlivněná generace a její děti vyrůstající v zcela jiných podmínkách hledající svoje místo ve světě. (viděna DC verze) ()
Woodstock 1969 byl vyvrcholením jedné éry na jejíž špičce stál Jimi Hendrix....Napsal o něm i nedokončenou črtu: 500 000 pozdravů přezářilo dějiny a bláto. Omývali jsme se a opíjeli božskými slzami radosti. Pro tentokrát... nikomu pravda nezůstala tajemstvím. ()
zažít WOODSTOCK a zemřít :-) ()
rok 2012 ale stejně mohu říct - přežil jsem woodstock a to se cení ()
August 1969, vo Vietname zúri vojnový konflikt, ktorý neskôr poznačí americkú spoločnosť už naveky. Vtom istom čase a o niekoľko tisíc kilometrov ďalej, neďaleko dovtedy malého a nenápadného mestečka Bethel v štáte New York, sa začínajú schádzať tisícky mladých ľudí, ktorí žiadajú spoločenskú zmenu. Pre seba, pre Spojené štáty, pre celý svet. Začína sa festival Woodstock. Ešte pred oficiálnym začiatkom 15. augusta však na miesto prichádza režisér Michael Wadleigh so svojím štábom, netušiac, že zábery, ktoré v nasledujúcich dňoch nakrútia, sa stanú doslova legendárnymi. Tri dni mieru a hudby, motto festivalu Woodstock, rezonuje v mysliach a srdciach ľudí aj po rokoch. Nielen tých, ktorí mali možnosť sa ho osobne zúčastniť, ale aj tých, ktorí dokážu pocítiť energiu hudby a voľnomyšlienkárstva, značne vybočujúcu z pesimizmu vietnamskej a studenej vojny šesťdesiatych rokov. Tvorcovia v tomto dokumente zachytávajú začiatok festivalu, jeho koniec a všetko medzitým. Radosti aj starosti. A ako môže divák vidieť, oboch bolo veru požehnane. Problémy s prelomením plotu, prílev ľudí bez lístka do areálu, neskoršie zrušenie vstupného či problémy s dažďom. Nič z toho však negatívnym spôsobom dianie na festivale neovplyvnilo. Ako možno vidieť, hudba, láska, mier a mäkké drogy boli to najdôležitejšie. A spôsob, akým sa to režisérovi Michaelovi Wadleighovi, no hlavne kameramanovi Davidovi Myersovi podarilo zachytiť, je naozaj obdivuhodný a veľmi hodnotný. Ale to isté možno povedať aj o strihu, na ktorom sa, mimochodom, podieľal aj Martin Scorsese, či finálnej úprave. Pestrosť záberov, ktoré mnohokrát bežia simultánne pri sebe v dvoj či viac expozícii, prenáša diváka k Woodstocku tak blízko ako sa len dá. Rozhovory s návštevníkmi, hudobníkmi či miestnymi obyvateľmi tento pocit ešte viac znásobujú. Nenápadnú, no skvelú dobovú paralelu medzi vojnou a mierom v dokumente predstavuje zamestnanec firmy "Port-O-San", čistiaci záchody, ktorý hovorí o tom, že jeden z jeho synov je takisto na festivale, zatiaľ čo ten druhý lieta s helikoptérou vo Vietname. Výrazným mínusom celého dokumentu je však dĺžka stopáže. Je síce pochopiteľné, že tvorcovia chcú divákovi odovzdať z tohto festivalu čo najviac, ale vyše tri hodiny sú na dokument naozaj veľa. Ponúkali by sa rôzne alternatívy ako dokument skrátiť alebo rozdeliť na viacero častí, ale s tým už teraz asi nič nenarobíme. Woodstock ale okrem spomínanej prehnanej dĺžky nemá nič, čo by mu mohol divák výraznejším spôsobom vytknúť. Žánrovo sa jedná o naozaj kvalitný dokumentárny kúsok so skvelou kamerou, okorenený o viaceré hudobné vystúpenia jednotlivých interpretov. Takže každý, kto má niečo cez tri hodiny k dobru a chcel by pocítiť nefalšovanú svojskú atmosféru šesťdesiatych rokov v rytme rocku a folku, mal by siahnuť po tomto Oscarom ocenenom dokumente z roku 1970. ()
Pokud chcete opravdu důkladně nasát atmosféru Woodstocku a dozvědět se o něm co nejvíc, těžko můžete najít lepší materiál, než tento dokument. ()
Povedzme si ale otvorene: keby sa jednalo o muziku, ktorá sa mi nepáči, určite by to nemalo také dobré hodnotenie. Je to možné, že mládež voľakedy počúvala takú dobrú hudbu ? ()
Co v roce 1971 dotáhl můj nejlepší kámoš pásek na 19 palcové špulce, s nahranou muzikou, jakou jsme dosud neslyšel, poslouchám Jethro Tull, Yes, spoustu bigbítu ze 60´ a 70´, osmdesátky jsem přeskočil, abych se dostal soudobější muzice. Film Woodstock jsem viděl prvně někdy začátkem osmdesátých let a poté jsem se snažil ještě několikrát. Musím konstatovat, že jsem u něj vždy usnul. Nejsem na sáhodlouhá sóla a improvizace toho druhu, které se hrály v té době. Jako dokument je to jistě vynikající, ale je to zdlouhavé a nezáživné. Zde uvádění TYA a jejich I'am Gonna Home, to je vrchol nudy. Kdo zná ze studia, musí potvrdit. No a zvukové experimenty Jimiho Hendrixe mi též k srdci nepřirostly. Mám velkou slabost pro tu dobu, hippies, svým způsobem, obdivuji dodnes, musela to být senzační doba, ale záznam woodstockého koncertu mě fakt nendachl. Mám ho na trojalbu na klasických asfaltkách, ale celý koncert jsem si nikdy vkuse neposlechl. ()
Prasečina největší! Ale ta muzika!!! ()
Jo, tak tohle je přesně ta nevázaná a nespoutaná doba, kterou můžu. A Český Woodstock na Starém bojišti ji taky zčásti dokáže připomenout... :-) ()
Litujete toho, že vám nebylo umožněno, buď generačně či díky železné oponě zažít jeden z největších, ale zajisté nejlegendárnější festival hudby, míru a lásky? Nemusíte, pokud si pustíte více jak 3 hodiny materiálu pořízeného Michaelem Wadleighem. Výpovědi organizátorů Michaela Langa a Artieho Kornfelda, lidí bydlících poblíž největšího stěhování hippies, farmáře, který po skončení na popud nenávisti sousedů k němu za pronajmutí louky musel prodat pozemky a odstěhovat se, až po samotné hudebníky a návštěvníky vás přímo vcucnou do Ameriky, do roku 1969, do Woodstocku, kde jsem i já pokaždé, když si toto bravurní dílo pustím! ()
Hudba parádní, atmosféra taky skvělá, ale film na odpočinutí po dlouhém dni to není. Odpadl jsem po necelých devadesáti minutách Director´s cut, a stačilo mi to bohatě. ()
Ano, jsou chvíle, kdy bych si moc, moc, moc, moc přál být mnohem starší a narodit se v úplně jiné zemi. Jestli byl tenhle mejdan taková pohoda jako to vypadá ve filmu, tak nezbývá než litovat, že tam člověk nemohl být. Parádní hudba, parádní film... A kdysi při TV uvedení moje první setkání s fenoménem hippies. ()