Psi, chcete žít věčně? aneb Peklo u Stalingradu

"Mŕtvemu vojakovi je jedno, kto vojnu vyhral alebo prehral..." Najväčší propagandistický hajzlík Goebles slávil víťazstvo v Stalingrade, ktoré ešte nebolo a nemohol tušiť, že ani nikdy nebude. Veľmi sa čudujem, že tak skvelý film musí človek hľadať, že ho nepretlačil medzi svoje najvydarenejšie kúsky aspoň vojnový žáner. Len veľmi ťažko budete hľadať na tému Stalingrad niečo lepšie. Vzhľadom k roku výroby, ale iste i z iných dôvodov je film čiernobiely, so slabšou kvalitou obrazu, čo naopak výborne hralo do karát tvorcom, ktorí tu zakomponovali množstvo dobových záberov, ktoré práve preto nepôsobia rušivo. Stalingrad bol ozajstným hrobom nemeckých vojakov, bolo by veľmi zaujímavé vedieť, ako by sa to vyvíjalo, keby neprišla tak skorá a tuhá zima. Hitler sa na svoju 6. armádu pekne vykašľal a to bol zlom i v zmýšľaní bežných vojakov. Armáda bez zbraní a jedla už nie je armádou. ProtiHitlerovskú náladu pekne vykreslil prejav Goringa, ktorí museli nasilu počúvať ranení v lazarete. Silne protivojnová je i scéna 30 minútového zákazu zbraní, kde jeden z Nemcov hraje na piáno. Asi najlepší film na tému Stalingrad v mnohom podobný novšiemu spracovaniu z roku 1993. 100%. (09.06.2013)

Překvapivý válečný film na svojí dobu, kdy 14 let po válce Německo okamžitě chtělo ukázat jak to u Stalingradu ve skutečnosti bylo a nešlo to jinak, než hlavně po psychické stránce, jelikož na technickou stránku v té době ještě ani filmový průmysl nebyl, i když Stezky slávy v té době ukázaly fakt, že možné je v jakékoliv době skutečně všecko. Každopádně tento film německého vojáka zobrazuje jako obyčejného člověka, ne nestvůru, což také tak ve skutečnosti bylo a nejdůležitější na tom hlavně je, že německý voják u Stalingradu rozhodně zažil perné chvíle a tady jsem je mohl hodně syrově vidět, což mě hodně potěšilo. Psychologie se tu zobrazuje podobně jako v dalším německém filmu Most, takže kvalitu určitě tento film ztrácet nebude, ba naopak, klidně bych mu dal i plný počet, jen mně na něm štvala jedna věc, a to je ta, že se tvůrci do Stalingradu zapletli s milostným románkem, který v takovémto filmu je skutečně naprosto zbytečný a dané věci určitě nepřidá. Když chci vidět válečný film z války, natočený chvíli poválce ukazující mi psychologii na entou, tak hlavně chci to, a nechci sedět v křesle a sledovat, jak tenhle si nahání tuhle přes most, kde už jsou rusáci a čekaj s puškama až někomu ustřelí palici. Každopádně i tak je to bod negativní, ale stále relativně malý. Celý film na tom totiž nestojí a i tak se na to určitě dobře bude vzpomínat. Na Stalingrad jsou Němci machři, sice to tam pohnojili, zaplaťpánbůh, ale zase o něm točí nejlepší filmy. (19.04.2009)

Velmi zdarily film o vychodni fronte z nemeckeho pohledu. Snimek donuti cloveka uvedomit si, ze Nemci, ac agresor, byli take jenom lidi. Poutava atmosfera s vynikajicim zaverem. Ocenuji i vsuvku s Rumuny, kteri se ve valecnych filmech moc neobjevuji. Jinak nesouhlasim s komentari typu " na tu DOBU dobry film " atd..., bud se film natocit umi nebo neumi a je jedno, jestli je natocen loni nebo v padesatych letech! (24.02.2009)

Jak viděli tvůrci Stalingrad a patrně nejslavnější bitvu druhé světové války? Po svém, jak jinak. Co se taky dá čekat od hraného filmu, který může jen vybrat jistý úhel pohledu na osudy hlavních hrdinů v dějišti velké bitvy? S využitím tehdejších filmových možností je film z jedné strany více věrohodný, neb se musel používat kompars a hodně dobových uniforem a kostýmů, což má ale divák obvykle na háku a sleduje hlavní tok příběhu, což je druhá, ta hlavní stránka filmu, a ta působí na lidi, diváky. A svým způsobem je to bizarní, neb film vyhrává u lidí, na které nejvíc zapůsobí a díky tomu ho pak hodnotí jako dobrý či špatný...A tak se vydělává na tom, jak kdo umí realitu přetvořit pro lidi, kteří na to chodí už jako na kulturu, ne jako na dějinný zápas... Ale vše je tak jak je, jinak to být ani nemůže, takže čemu se vlastně divit? A přece tehdy se koukalo na tyhle filmy ještě i z pohledu socialistické ideologie, a dneska už žádná ideologie nad námi nevisí, tedy pokud si ji nad sebe nepověsíme sami... (10.09.2011)

Typicky dobově akčně okoralé, přesto velice zajímavé, především díky příběhu, který se táhne přes všechny významné dobové historické události, které nakonec vedly k oněm hrozivým Stalingradským číslům. Veškeré menší historky, včetně klavírní scény, se prý skutečně udály a jednotlivé podrobnosti věrně kopírují historická fakta. To vše obestřeno v relativně ideologicky prosté, spíše dokumentární formě, což je sympatické… (11.02.2009)