Invaze lupičů těl

NFR 1994 (02.04.2004)

Plakátové.info: NOČNÍ MůRA, KTERÁ OHROZILA SVĚT!!!___Neskutečná intenzivní sci-fi pecka, která svým vyjadřovacím jazykem a absencí naivity předběhla dobu o jednu generaci. Kdybych měl jmenovat film, který nejlépe přibližuje paranoidní dobu McCarthyho éry, ve které hrál prim strach z plíživého komunismu, jmenoval bych dva: Clooneyho ´Dobrou noc a hodně štěstí´ a právě toto sci-fi, ve kterém si o edwoodovské nablblosti té doby můžete nechat jenom zdát. Zejména ve druhé půli děj fantasticky graduje a ten konec? Don Siegel měl koule nechat ho otevřený a bez happyendu, bohužel studio Allied Artists se zaleklo a výsledek vynucenými dotáčkami „změkčilo“. Přesto mě to neodrazuje dát maximální hodnocení, protože tohle sci-fi je v té brakové záplavě žánrově spřízněných filmů hotovým unikátem. Možná i proto, že se scénářem vypomáhal tehdy ještě neproslavený Sam Peckinpah. Kaufmanův remake z roku 1978 je nečekaně rovněž povedený. (13.12.2012)

Mezi sci-fi horrory z 50. letech výjimečný kousek, i když pořád je to v podstatě jenom slátanina o útoku z vesmíru, která dnešnímu divákovi přijde pěkně přešlá dobou. To by byla pravda, kdyby Invaze neměla výbornou atmosféru a několik opravdu zdrcujících scén, které jak správně podotýká Braddy, mají mnohem větší sílu než kdyby se v nich objevil tucet gumových vraždících monster z bažin. (11.02.2003)

Když jednou začnete pochybovat… Jako kdyby se deziluze filmů-noir přesunula z velkoměst na předměstí. Stejně jako poválečná americká společnost, preventivně strašená špiony z východu a atomovou bombou. Společnost konzumní a unifikovaná. První větší kritický úspěch Peckinpahova mentora Dona Siegela je až sadisticky zneklidňující tím, že nic nevysvětluje. Zachycení nálady ve společnosti nevyužívá k průhledné proti-komunistické agitaci. Nevinné, tehdejším Američanům jistě povědomé situace typu společného zahradního opékání, zasazuje do úmyslně nečitelného kontextu a nutí diváky, aby si sami zodpověděli, co je v nepořádku. Co je s nimi v nepořádku. Racionální vysvětlení, o které zprvu usilují postavy, je vyloučené. Zkuste vysvětlit strach. Kde jedince nevyléčí psycholog, tam společnosti nepomůže žádná instituce. Jedou v tom všichni, a kdo zkusí vybočit, bude za blázna. Na stísňující atmosféře se podílí kamera, pronikající do osobního prostoru postav, a využití lokací, jež minimalizují šanci na únik (koridory, zužující se ulice). Občasná naivita a polopatičnost dnes pobaví, ale není tak častá a výrazná, aby negativně ovlivnila úžasný spád filmu, tvořeného zhruba ze třetiny nepolevujícím útěkem před tím, v čem tehdy lidé žili. A vlastně – nejen tehdy. 85% Zajímavý komentář: Marigold (19.06.2016)

Výtečný invazní horor z padesátých let, kterému žádná z novějších verzí nesahá ani po kotníky. Znepokojivé, depresivní a skvěle natočené. Náznak happyendu mě narozdíl od pár kolegů nenaštval. Tak nějak jsem si ho dokonce i přál. (31.05.2011)

║Rozpočet $417,000║ V jednoduchosti je niekedy fakt krása, takmer celá atmosféra filmu postavená len na výkone hercov, ďalej na minime "účelových" trikov pozostavených len z tej trošku kreatívnejšej ručnej práce, sem tam naháňačky, akcia,... proste staré dobré časy. /80%/ (17.08.2009)

Tematizace poválečného traumatu a velké krize individuality. Ztělesnění paranoie z otevřeného a neurčitého světa, který nahrazuje náš známý prostor (průzkum vesmíru, Studená válka, fantomická hrozba "zvenčí"). Invaze lupičů těl představuje popkulturně jedlou metaforu o zániku humanity a neustávajícím úpadku civilizace, zároveň inkorporuje všudypřítomnou vidinu ohrožení z druhé strany, kterou nelze přesněji popsat (neboť je napůl utopickým konstruktem moci). Don Siegel natočil dobovými prostředky vynikající sci-fi thriller, bez přehnanosti a naturalismu pozdějších let. Ústrojně plynoucí film bez brutálních vsuvek a křiklavých efektů, který zejména ve finále dosahuje strhujících výšin. Síla obrazu i přehrávání hlavních představitelů, to vše umocněno až kýčovitě prvoplánovou hudbou. Dojem ohrožení a absence bezpečného útočiště to jen a jen zesiluje, narozdíl od pozdější Kaufmanovy verze s Donaldem Sutherlandem. Zatímco tam je "nebezpečí" jaksi nemotivované a anonymní, Sieglova klasika ho jasně pojmenovává. Navzdory tomu, že přichází z hvězd, dříme především v nás samých. V tom se tahle černobílá verze vymyká těm pozdějším. 90% (19.11.2007)

Film, u nějž jsem pocítil asi nejvíce strachu za celou svou diváckou kariéru. Bylo to samozřejmě také tím, že jsem to poprvé viděl v sedmi letech - dodnes ale pro mě zůstává jedním z nejspolehlivějších zdrojů příjemného mrazení. (01.08.2005)

Mistrovská filmařina. Některé záběry jsou vizuálně neuvěřitelně namakané a i ten celkový příběh mi přijde hustej. Jsem totiž ulítlej na různý zombie filmy a tohle k nim nemá moc daleko. Souboj jednotlivce s okolnímy lidmy ze kterých se všichni staly ufoni vylíhlí z lusků, takhle to možná zní směšně, ale ten film je fakt třída. Dost také oceňuji fakt nestárnutí, vůbec to není nudné a opravdu to nepůsobí staře. Podtrženo fakt bravurní režií a hodně dobrými hereckými výkony. Jediné co bych mohl vytknout je dost urychlený konec, chybělo mi tam takový to "dáme těm ufonskejm grázlům na prdel," ale to vůbec nevadí. Ještě jednou říkám majstrštyk. (28.06.2006)

Vynikající béčkový sci-fi snímek, jehož skvělou atmoséfru se už nikdy dalším tvůrcům nových adaptací nepodařilo napodobit. Jedno z mých nejoblíbenějších béček z období 50. let! Don Siegel byl GÉNIUS! (11.12.2002)

Základní myšlenka a pointa filmu je úžasná a v podstatě velmi důležitá. Dotýká se celé řady důležitých témat lidské existence a sociálních vztahů skupin - "my a oni", "emoce nebo pouhá existence?", "jsou emoce lidstvu na přítěž?", atd. V podstatě se týká i rasismu, studené války a celé je to krásně zaobalené na bázi mimozemského útoku, který je naprosto "neviditelný", tajný a chladný, že z něj jde větší strach a respekt více, než z otevřeného útoku ve Válce světů (1953)... Téma samotné se pak prolíná od nepochopeného ožívání mrtvých v Romerově Noci oživlých mrtvol (1968) a line se sci-fi/horrorovou tématikou světové kinematografie až po dnešek v podobě filmů jako je 28 týdnů poté (2007)nebo Já legenda (2007). Vždy se (ač se to nemusí na první pohled zdát) jedná o společné téma. Jednou příjde něco nebo někdo, co oddělí nás lidstvo od své prapůvodní existence a budeme se dělit na "my a oni" a ti "oni" nebo "ono" (např. nákaza) nakonec zachvátí pandemicky celý svět. Nakonec bude lidstvo vyhlazeno do posledního jedince, případně nahrazeno něčím jiným, co bude jen existovat a přežívat, ale nebude mít žádné emoce. Toto všechno si způsobíme a přivodíme buď sami právě svými negativními emocemi, jako může být například touha po věčném životě, zdraví, světovládě apod. Výborná myšlenka, kterou film excelentně zpracoval. Samotný děj a výkon herců se mi zdál do chvíle, než přišli na princip "náhrady" jdnotlivých jedinců, trochu nevýrazný a nudný. Jakmile se však přišlo na to, "jak to funguje" (což bohužel trvalo příliš dlouho), film se rozjel na plné obrátky a neustal do poslední vteřiny. Na svoji dobu však výborný a od druhé poloviny těžce mrazivý sci-fi ... (06.05.2009)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (06.11.2011)

Samozřejmě, původní verze je i po téměř šedesáti letech stále neotřesitelná klasika žánru, ale pro mě osobně ne tak mrazivá, jako Kaufmanův intenzivnější remake. Scéna líhně z "lusků" ale stále nadmíru působivá. (13.02.2014)

Dodnes působivý sci-fi thriller o mimozemské invazi. Politické jinotaje v něm bude asi už hledat jen málokdo, ale stále je to velmi svižná a napínavá podívaná. Jen úplně nechápu, proč se právě točí už třetí remake stejné látky... (23.02.2007)

Námět tak silný a stopáž tak rozumná, že i těch několik slabších momentů nemá šanci tento kult byť jen trochu pokazit. (13.03.2012)

Poté, co jsem viděl několik filmů od Eda Wooda, jsem už skoro zapomněl, že se tehdy točily i kvalitní a napínavé sci-fi, jako je právě toto. Škoda jen toho násilně přilepeného happy-endu. (16.07.2004)

(1001) Až budu mimoplanetární entita a rozhodnu se znormalizovat nějakou civilizaci, udělám to přesně takhle. I s těma luskama, respektive hlavně s těma luskama, a všude na ulicích budou bilboardy a na nich se budou promítat obrázky líhnutí. Paráda. A taky všem těm jedincům naimplantuju něco do hlavy, aby viděli jenom černobíle. (06.04.2010)

USA jsou považovány za zemi zaslíbenou science fiction a zlatá éra americké sci-fi literatury 30. a 40. let 20. století našla své pokračování ve filmovém průmyslu, kde se počátkem 50. let vyrojila řada béčkových filmů, co parazitovaly na dobové hysterii ohledně létajících talířů a mimozemského vpádu na matičku Zemi. Invaze lupičů těl představuje v rámci téhle produkce jeden z vrcholů žánru, i po letech zůstává tento film působivý a plně použitelný. Je to proto, že se Don Siegel nesoustředil na efekty a kulisy, které už po pár letech obvykle zastarají, ale na paranoiu hrdiny, který dřív než ostatní pochopí, že čelí smrtelnému ohrožení, ale neví, jak ho zastavit. Kamera je celou dobu soustředěná na hlavní postavu - zachycuje její vzrůstající nervozitu, strach, bolest a vyčerpání. Ten film je o zoufalství člověka, který ví, že ztrácí nejbližší. Siegelův snímek má dvě interpretace - ta první, častější, tvrdí, že snímek je obrazem paranoie období studené války a strachu z postupujícího komunismu s jeho uniformitou a masovostí. Menšina zastává názor, že Don Siegel jednoduše kritizoval úpadek tradičního amerického individualismu a vznik konformní společnosti, kde názor a hodnotový žebříček vytvářejí masová média a státní instituce. Osobně mám radši remake Philipa Kaufmana z roku 1977, který nemá tu béčkovou patinu 50. let a disponuje vyrovnanější a výraznější hereckou sestavou. Celkový dojem: 75 %. (11.09.2014)

I přes svůj věk působí snímek i dnes napínavě a v mnohých scénách se v divákovi daří vyvolat šokující pocit. Pár zvratů mi zde nicméně nesedlo a snímek v druhé polovině poleví v tempu, takže jej (ač s lítostí) nemohu označit za vynikající. (29.10.2007)

Amotsféra! Čo viac je treba na navodenie napätia a pocitu strachu? Dnešní horroroví amatéri by sa mohli učiť. 75%. (20.05.2015)