The Killers
The Killers
Režie:
Don SiegelScénář:
Gene L. CoonKamera:
Richard L. RawlingsHrají:
Lee Marvin, Angie Dickinson, John Cassavetes, Clu Gulager, Claude Akins, Norman Fell, Ronald Reagan, Virginia Christine, Seymour Cassel, Bert Stevens (více)Obsahy(1)
Dva profesionální zabijáci (Lee Marvin, Clu Gulager) dostávají zakázku. Jejich oběť, bývalý automobilový závodník (John Cassavetes), se nechá bez odporu zabít. Oba vrazi poté pátrají po miliónu dolarů, které závodník prý získal. Když prozkoumávají jeho život, zjistí, že se z určitých důvodů zapletl s gangstery. Zároveň se dozvědí, proč se nebránil smrti, a dostanou se na stopu svému zákazníkovi... (Karlos80)
(více)Recenze (27)
Don Siegel točil béčka ( případně levné filmy bez velkých hvězd ), ale proklatě zábavná béčka! Prošel si snad všemi žánry od sci-fi, přes válečné, kriminálky až po western. Minimálně dva jeho filmy jsou slavné kulťáky (Invaze lupičů těl, Dirty Harry ), ale první slovo, co vás v případě těchle snímků napadne, budou nejspíš "lusky" a "Clint Eastwood" ( nebo možná Magnum 44 :)), určitě ne jméno režiséra. Pokud bych si měl vybrat v našich končinách opravdu neznámého režiséra, o němž bych se toho rád hodně dozvěděl, vynechal bych provařeného béčkaře Cormana a vybral bych si béčkaře Dona Siegela. Zajímavý chlapík. Ale k filmu... -- Dva styloví zabijáci po podezřele snadném splnění "zakázky" pátrají po člověku, který si je objednal a proč se jejich oběť nesnažila zachránit, přestože věděla předem o nebezpečí. Na béčkový film důmyslně vystavěný scénář využívá flashbacků postav, které skládají střípky mozaiky do konečné podoby ( a la Občan Kane! ). Je to levné a lacinost je vidět i na technické stránce filmu, ale chladnokrevní zabijáci se s ničím neserou, jsou správně cyničtí až do úplného závěru ( ten potěší oko každého fandy podobných filmů ) a mají svůj styl ( další věc, která dělá z tohoto filmu pamětihodnou záležitost i přes jeho béčkovost ). Třeba Dirty Harry je určitě profesionálně na vyšší úrovni, ale v rámci béček nemůžu jít pod čtyři hvězdičky, protože tenhle kousek má své kouzlo. A taky je mi sympatické, jak Siegel umí "hodně zábavné muzziky za málo peněz". Nevzpomínám si na film staršího data, kde by hlavní nebo velké role hráli styloví chladnokrevní "hitmeni", nedivil bych se kdyby tento byl jeden z prvních...Marvin opět hraje to co po celá šedesátá léta ( viz komentář k Point Blank ). Zlé jazyky z IMDB dokonce tvrdí, že ač QT tento film nikde nezmiňuje, tak podobnost se stylovými zabijáky z PF je až nápadně podobná... ()
Po prvém shlédnutí (kdysi?) mě to opravdu nadchlo, bohužel, po druhém (včera 22.05.09) to prvotní kouzlo už nějak opadlo..Brutalita, cynismus apod. působili na člověka silně možná tenkrát před čtyřiceti lety, dnes působí film už trochu zastarale a směšně ale vyloženě špatný zase není...Co je však důležité dodat, tak že film byl vlastně původně povídkou od světoznámého spisovatele Ernesta Hemingwaye..Líbil se mě styl jakým byl film natočen (včetně těch různých dlouho-sáhlých flasbacků), i jeho barva, ve filmu vidíme spoustu nádherných sporťáků, zabiják Clu Culager byl skutečně velmi zajímavý, taková pravá ruka a prdelka Lee Marvina, pamatuji si že si pořád hrál se svýma černýma brýlema proti sluníčku a když je zrovna neměl na hlavě, nebo si je o něčí hlavu nečistil tak třeba v ruce a pořád dokola:-) Oba dva byli zcela rozdílné osobnosti a charaktery, frajeři ale to je právě navzájem spojovalo..Balkonová scéna v jejich podání byla hodně mrazivá! Zajímavá byla však i potvora Angie Dickinson (kdo by to do ní řekl?) a pozdější prezident USA Ronald Reagen se svou typickou patkou v roli gaunera. Zajímavé rozuzlení nakonec, bylo pak zcela nečekané, velmi zajímavé a poutavé.. ()
Don Siegel v THE KILLER celkem rafinovaně využívá metodu flashbacku, dobře tím rozehraje a zauzluje celou historku - bohužel scény flashbacku, hlavně toho prvního, trvajícího snad 30 minut jsou poněkud nudné a nejde mi to přes pusu, ale v jeden moment jsem začal usínat. V druhé půli to pak zase dostane obrátky a hlavně se na scénu zase vrátí vynikající Lee Marvin. Za mě 70%, kdyby ty flashbacky byly trochu dynamičtější, jen bych to přivítal, musím uznat však ze na nich celý film stojí. ()
Pěkné. Naprosto boží hitman Lee Marvin, velmi zajímavý John Cassavetes a krásná mrcha Angie Dickinson (spolu s jedním budoucím prezidentem) v klasicky spolehlivé, chlapské režii Dona Siegela v noiru, u kterého mě vyloženě mrzelo, že není černobílý. Mimochodem, snímek byl původně natočený pro televizi, ale kvůli přemíře násilí ho radši dali do kin. ()
Solidní kriminálka netradičně poskládaná z dlouhých flashbacků, u které mě ale bohužel zajímal víc ten rámec o dvou nájemných zabijácích pátrajících po zmizelém milionu z bankovní loupeže. Výborní Lee Marvin (ve své typické roli) a Clu Galager (jako jeho vysmátý mladší kolega) i John Cassavetes, Dickinson je taky dobrá femme fatale, jen ten koženej Regan by měl zkusit místo herectví něco jinýho. Třeba prezidentování. ()
Remake dokonalých Siodmakových Killers z roku 1946 se uvede neuvěřitelně cool nástupem zabijáků, aby vzápětí otočil o 180° a nabídl lovestory. Flashbackový vyprávěcí styl mi sedl, Lee Marvin v jedné ze svých prvních drsňáckých rolí, které bude v různých obměnách opakovat po celá šedesátá a sedmdesátá léta, budoucí čtyřicátý prezident spojených států jako hlavní záporák a finále ještě lepší než úvod. ()
Hodně povedený kriminální snímek, v němž diváka musí na každý pád bavit role Lee Marvina a Angie Dickinsona, kterým role zabijáků perfektně sedly a očividně si je užívali. Prolínání retrospektivy a současnosti je chytlavé stejně jako samotný příběh, jemuž nechybí napětí, romantická linie, dobrá hudba a skvělá atmosféra 50.-60. let. ()
Don Siegel zrežíroval další kriminálku nesoucí jeho typický rukopis. Lee Marvin se zde objevuje v další ze svých skvělých drsňáckých rolí. Filmu dle mého škodí hlavně příliš výrazná romantická linka. Flashbacky samy o sobě nejsou vůbec špatné (hlavně plánování a provedení loupeže jsou velice povedené) a plynulost děje téměř nenarušují. Líbila se mi cyničnost obou zabijáků, snad až dětinskost Marvinova parťáka a na druhé straně chladnost a neustálý nadhled Lee Marvina samotného. Potěší i Reagan v roli hlavního padoucha. Při scéně "vyjednávání" se slepou sekretářkou a následných pár minutách mi tuhla krev v žilách. ()
Docela neotřelé, když nájemní zabijáci konají jako detektivové... a ještě více neotřelé najít námět k béčkovému thrilleru v Hamingwayovi. Ale proč ne... Don Siegel jako legenda mezi béčkovými tvůrci (skvělá Invaze lupičů těl z roku 1956) určitě svému řemeslu rozuměl, efektně nasnímaná honička, loupež a další akční scény si i po necelých 60ti letech od natočení drží svou úroveň a Lee Marvin se svým parťákem taky vytvořil dodnes poutavou stylovou dvojku zabijáků. Jako celek to nebylo špatné, ale z velké části pro mě osobně ani nijak zvlášť strhující či nezapomenutelné. Šlo by polemizovat, zda víc zestárl víc samotný příběh, který se i navzdory kriminálnímu žánru až příliš rozvláčně zaobírá romantickou linkou ve víru nudného vztahu a automobilovým závodům, nebo větší vinu nese zpracování, které i přes zmíněnou efektní akci a rovněž atraktivní flashbackovité vyprávění většinou nedokáže navodit pořádnou atmosféru – ať už napínavou, temnou nebo i tu romantickou. Bude původní zpracování z roku 1946 v tomhle směru vyvedenější...? 60% ()
Don Siegel je "áčkový" režisér medzi "béčkovými" filmami. Tentokrát rozpráva príbeh o dvoch najatých zabijakoch, ktorí pátrajú po milióne dolárov ukradnutých z poštového auta. Hneď na začiatku filmu dostanú "zlodeja" a to pomôže netradičnému rozprávaniu celého príbehu v troch retrospektívach. Práve tento spôsob robí snímok atraktívnym. Nehovoriac o skvelom castingu. ()
Neodolatelná, hrubozrnná, brakově násilnická jízda v čele s Lee Marvinem, který věší ženské za nohy z paneláku a záporáky vyřizuje bez mrknutí oka střelou do břicha . Překvapivě se ale jedná o promyšlenou podívanou, a to jak narativně (z flashbacků motivovaných vzpomínkami postav si děláme obrázek o hlavním hrdinovi), tak stylově (výborně zrytmizovaná scéna loupeže). Že je to celé zabalené do béčkového hávu kvůli nízkému rozpočtu dodává Zabijákům ještě větší přitažlivost. ()
No tak toto byla opravdová lahůdka, která v mnohém předčí původní film z roku 1946. Jediné, co zůstane navždy Siodmakovu filmu k dobru je nádherná Ava Gardner v roli hlavní famme fatale. Angie Dickinson je sice taky fajn mrcha, ale na Avu nemá :-) Kromě původních Zabijáků bych určitou inspiraci viděl i v noiru Drive a Crooked Road s Mickey Rooneym. ()
Reziser Don Siegel /Big Steal, The Line-up/ natocil sympaticky krymy film s mojim oblubenym Lee Marvinom /Man who shoot Liberty Valance, Prime Cut, Big Red One/ v hlavnej roli, kde hra spolu s Angie Dickinson /The Chase 1966 a Oblecen na Zabijeni/ a Johnom Cassavetesom. Film ma vyborne tempo, zaujimave a fascinujuce sceny /autonahanacka, zaverecna scena, autopreteky a buracka/. Dialogy su na urovni, nenudia, nuda tuna prakticky nedostala sancu. Pribeh divaka strhne a nepusti celych 93 minut. Je to lacny film, a vidno, ze nemal k dispozicii miliony US dolarov. Pre mna dalsia vyborna podivana s Donom Sieglom - a nevadi mi ani to, ze tu nie je jeho dvorny herec pan Eastwood. 89 % ()
THE ONLY MAN THAT'S NOT AFRAID TO DIE IS THE MAN THAT'S DEAD ALREADY!! Ne na jednom pankerskym plakátu v 80. letech se objevil Ronald Reagan s pistolí v ruce. Scéna právě z tohoto filmu. Naprosto nejvíc se tu dá samo sebou fandit dvou chladnokrevným zabijákům, kteří jsou chladnější než míša v mražáku. Pak tu máme hejska Johnnyho, kterého jsem si také oblíbil a seňoritu, která byla strašná čubka a scénu v hotelovém pokoji jsem si díky tomu naprosto užíval. IF I KNEW YOU WERE COMING. I WOULD'VE SET FIRE TO THE PLACE! ()
Začátek filmu byl velice svižný a zajímavý, ale hned po úvodní scéně zabití jsem nepochopil,proč profi zabijáci dumají nad tím, že se oběť nebránila a co za tím je. Následující hodina retrospektiv sice odpoví na nezodpovězené otázky, ale je to nuda. Finále pak trochu ožije a s koncem filmu končí i všichni účastníci. Bylo vtipné pozorovat Ronalda Reagana v roli padoucha. ()
Mám raději Siodmakovu verzi, nejen pro černobílou atmosféričnost, prostředí boxu a větší tragiku hlavní postavy. A to tu Siegel ani omylem nepředvádí špatné řemeslo . V jeho pojetí je smysluplnější, že se film jmenuje Zabijáci, když sled událostí sledujeme z jejich pohledu (v originálu se jen mihnou) tempo je říznější -i se všemi těmi flashbacky- a mnohem víc hard boiled s krvavě stylovou kreací Lee Marvina. Jen je mi noir estetika bližší, než barvičky technicoloru. ()
I kdybych ignoroval vse ostatni, tak uz jen za ty auta je to na plny pocet...nostalgie jak prase. :-) P.S.: paradni film, u mne bez vyhrad. Oblibeni herci, oblibeny zanr, oblibene zpracovani. ()
„I’m sorry, uh. We don’t have the time.“ „What’s the pitch?“ „North.“ „Johnny.“ „What’s the deal?“ „He wants a deal.“ „No deal.“ Videl som 95 min. verziu. Don Siegel na režisérskej stoličke a Lee Marvin s Johnom Cassavatesom pred kamerou ma nalákali na tento film. Dokonca je to podľa krátkeho príbehu Ernesta Hemingwaya. V úvodných titulkoch nás víta hrozivá hudba predznamenávajúca vážne udalosti a napätie. Lee Marvin v obleku, klobúku a čiernych slnečných okuliaroch sa leskne v čiernych slnečných okuliaroch svojho rovnako oblečeného spoločníka. Spolu mieria do domova slepých detí zahranými slepými deťmi. Ako zabijaci rýchlo plnia svoju úlohu a unikajú bez očitých svedkov. Ľahký hit za veľa peňazí sa pre podozrivé okolnosti nezdá rýchlohovoriacemu bielovlasému Marvinovi, ktorý svojho mladého spoločníka s dôraznou rečou nahovorí na zistenie okolností tejto objednávky s vidinou ďalšieho zisku. Herecké osadenstvo sa stará o kvalitu filmu viac ako scény, ktoré by mali byť kľúčové, ako úvodné zabitie, ktorému chýba punc kultovosti, ktorý vynahrádzajú hlášky. John Cassavates hrá frajera podobného tomu v The Dirty Dozen, šikana sa však teraz v jeho postave nedá nájsť, automobilový pretekár je totiž iná šálka kávy. Vďaka flashbackom sa dozvedáme, aký bol zabitý, ale spomaľuje sa nimi reálny dej. Závodné scény rýchlej jazdy majú bohužiaľ nevýhodu v tom, že vidíme len hercov a vrch auta a za nimi plátno s meniacim sa prostredím. Najhoršie sú tie z motokár, kedy sa prestrihávajú John Cassavates s hlavnou ženskou hrdinkou a my vidíme, že za Johnom je jasné plátno s jej scénami, čo má evokovať, že ona jazdila za ním. Krásne zábery na dobové autá a okolie diaľnice sú až po 50. minúte, kedy sa nacvičuje geniálny plán. Rýchla komunikácia a odbúranie určitých zábran pri zvádzaní má reálne ukotvenie vo vysokom statuse muža. Film je nekonzistentný. Záver nie je až tak uspokojujúci (niečo podobné videl už asi každý fanúšik krimi filmov), ale to nie je ani celý film, zachraňovaný frajerinou svojich hercov a nahláškovanými dialógmi. „He’s dead?“ „All the way.“ –„You know my story. I’m pretty.“ –„I don’t believe you.“ „Something I said?“ „Something you are.“ Earl Sylvester: How'd he die? Lee: Johnny North choked to death on one question. . .too many. –„Now take it easy, Johnny. Jack‘s funny about things he owns.“ –„We don’t read well.“ -„Lady, I don’t have the time.“ Jazykové okienko: turn over the rock; walk-up; jet set; be for kicks; bottleleg; lean on; nail down. ()
Záporák Ronald Reagan. Sexy Angie Dickinson, temperamentní John Cassavetes a nekompromisní dvojice hitmenů Lee Marvin a Clu Gulager, kteří začnou pátrat po podezřelých okolnostech svojí poslední zakázky. Slušná, dobře natočená pecka, co od začátku do konce odsýpá, mám rád tyhle nekompromisní násilný 60's krimi s Lee Marvinem (komu se tohle líbilo a neviděl, doporučuju Point Blank, 1967, viděl jsem už roky zpátky, ale má to stejnej feeling a provedení, řekl bych možná, že je to o něco málo lepší). ()
Dvojice zabijáků zabije nebránící se oběť a ze zvědavosti se pouští po stopě jeho příběhu a milionu dolarů. Obchází svědky a z flashbacků poznávají příběh jednoho závodníka, jedné totální mrchy a magnáta v pozadí. Vznikla výborná kriminálka, ve které nechybí solidní herci (Cassavetes, Marvin, Gulager), spád, trošku krve a dokonce i bývalý prezident USA Regan v poslední roli před tím, než se naplno pustil do politiky. Každý dostane co si zaslouží a hlavně - Killers působí sice béčkově, ale mnohem moderněji, než většina krimi/thrilerů, co jsem zatím v roce 1964 viděl. Siegel měl nejlepší kousky před sebou, ale tohle nebylo vůbec špatné. ()