Recenze (1)
Pohlcující vyznání lásky rodnému kraji vedené rukou zenového mistra, vyžadující od diváka naprostou rezignaci na jakékoli dějové aspirace a soustředící se výhradně na lyrický záznam krajiny. Kamera zprvu jen klouže po vlnách omývajících břehy jezera Garda, doprovázena jejich temným hukotem, občas se ponoří pod hladinu a postupně začíná dokumentovat i vnitrozemskou krajinu se zprvu nenápadnými a pomalu se vyjevujícími důkazy lidské existence. Jezero však hraje prim a jeho vody jsou zde téměř všudypřítomné. Těch několik málo lidských postav je zachyceno jaksi mimoděk a perfektně zapadají do zvláštní bezčasé atmosféry celého filmu. V jednu chvíli, kdy je možné z dálky vidět dvojici přicházející k břehu jezera, jsem si vzpomněl na Marii Callas, která tato místa milovala a často zde přebývala a tak si představuji, že ta dámská postava v bílém kabátku je právě ona, a že se hodlá projet na loďce, aby vychutnala poslední paprsky podzimního slunce. ()