Poslední představení

Ostal som ako obarený, toľko clivoty a pocitu stiesnenosti v jednom filme sa len tak nevidí. Sledovať ako sa z filmu postupne vytráca radosť a bezstarostnosť žitia, nebolo veru jednoduché. Miestami ma riadne stislo na hrudi. Miesto nich sa postupne vkrádali do deja pocity opustenosti, márnosti a bezútešnosti. A to veľmi umne a príhodne načasované. Skrátka jedinečná atmosféra panuje v tomto filme, ktorá zalieza až pod kožu. Nuž, čas sa nedá zastaviť, raz sa všetko dobré skončí, ostanú len spomienky a nostalgia. No tie ten pocit prázdnoty ešte viac zhoršia.... Smutná myšlienka, no pravdivá. Jednoznačne ide o Bogdanovichov vrchol. (19.02.2020)

Scénář: Larry McMurtry, Peter Bogdanovich .. Zatraceně dobré retro a výtečný kus filmařiny. Atmosféra doby let padesátých je vykreslená přímo úžasně a takřka neustále hrající dobový soundtrack, plný country odrhovaček nemá chybu. Herecké obsazení je plné na tu dobu neznámých hereckých tváři, z nichž většina tehdy na plátně prakticky debutovala. To neubírá nic na jejich skvělých hereckých výkonech. Nejdůležitější je však stále příběh postav - příhody mládeže na jednom zapadlém maloměstě uprostřed pusté stepi. Studují školu, chodí do kina, radní, perou se, milují a podvádí se. A válka v Korei je už za dveřmi… (10.12.2006)

Film mi príliš nesadol, či už kvôli čiernobielej kamere, ktorá sa hrala na viac, než to, čo naozaj ponúkla, alebo kvôli nude, ktorá sa celým filmom prehupuje. Pomalé tempo, zaostalé mestečko kde na konci texaského sveta a často sa nudiace postavy mali za následok, že som sa nudil aj ja. Dramatických situácií minimum a pamätných scén ešte menej. Áno, posledné filmové predstavenie s Waynovou Červeneou riekou na plátne s dvoma divákmi v kinosále dokonale vystihuje film. Zaujme aspoň obsadením, či už mladučkí Bridges s Randy Quaidom, ktorý sa rolí opitých buranov už asi nikdy nezbavil, samozrejme ostrieľaný Johnson a mladučká Cybill Shepherdová, ktorá za mlada nebola vôbec na zahodenie. Predsa niečo zaujalo, to keď matka vyčíta dcére-stredoškoláčke, že je ešte stále panna. (29.11.2023)

Kdyby nebyla v programové brožurce letošní LFŠ (kde jsem se na tenhle Bogdanovichův mistrovský kousek vypravil poté, co mi ve Varech proklouzl mezi prsty) jedna zásadní chyba týkající se stopáže snímku, užil bych si Poslední filmové představení naprosto dokonale. Když ale někdy od 80. minuty netrpělivě očekáváte "otevřený" konec, protože podle brožurky nemá mít film o moc víc než 70 minut, nutně se Vám zážitek ochuzuje. Přesto: skvěle využitý motiv kina jako místa setkávání spolužáků i životních osudů a zvratů; přesné Bridgesovo i Bottomsovo herectví (možná i proto, že často působí až jako neherectví); působivě využité exteriéry zaprášeného (asi) texaského městečka s neustále profukujícím vichrem, poletujícími chuchvalci pouštní bavlny a neposednými čepicemi na rozčepířených hlavách; a strhující finále. nevím, čím je vlastně pro mě tenhle snímek tak fascinující a proč se mi tak líbil (kratičké prostřihy na prsa mladičké Cibil to rozhodně nezpůsobily). Možná tím, že jsem si velkou část toho, co prožívají postavy, prožil (a pořád mám ještě dojezdy) a na jednu takovou Jacy Farrow taky nemůžu zapomenout. Asi. Ale fráze typu "mistrná režie" na vystižení toho pocitu prostě nestačí... Nový Hollywood v čiré formě a stejně "evropsky" upřímný biják jako Coppolovy Dešťoví lidé. (30.07.2007)

Zvláštní, smutný závan nostalgie. Jako okamžik života zaznamenaný na černobílý polaroidový snímek, který už dávno odvál vítr a dneska leží pod prachem zašlých vzpomínek. Radosti i bolesti jednotlivců, o nichž by zdánlivě byla škoda mluvit, přitom jejich příběh budete sledovat napjatě a jedním dechem, jako by se vám odehrával přímo před očima. Neskutečně živoucí podívaná, která rozhodně sílí s každým dalším zhlédnutím. Bogdanovich uměl zaznamenat esenci prostředí a doby. (20.11.2020)