Reklama

Reklama

Atlas ptáků

Trailer

Když se ve staré rodinné firmě ukáže, že z ní kdosi vyvádí peníze ve velkém, nastává konfrontace s novou realitou, na níž nebyl nikdo připraven. Ivo Róna, dlouholetý šéf prosperujícího podniku Aron, se snaží zorientovat v nechtěné situaci, kterou mu jeho děti ani okolí neulehčují, ale kterou si na sebe dost možná seslal sám. Nový film režiséra Olma Omerzu proplétá komplikované rodinné vztahy se světem moderních komunikačních technologií, které dokáží využít naše slabá místa. Ve válce, která se ve filmu pokradmu rozpoutává, ale není vůbec jasné, kdo stojí proti komu, natož kdo z ní vyjde jako vítěz. (CinemArt)

(více)

Recenze (37)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Skoro po roce v kině. OO mě vždycky svými filmy zaujal, ale tady se mu to podařilo tak napůl. O postavách se toho moc nedozvíme, některé jsou dokonce trochu nadbytečné (Kotek) a ptáci mi připadli jako motivační citáty na Fejsu. Na druhé straně výborní herci a dialogové scény (chata, oslava narozenin), zajímavé vylíčení těch, kteří si nedávají pozor na on-line svět a dobře depresivní hudba, ale kladů by snímek potřeboval daleko víc. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Výtečně rozehraná první třetina. Zaháčkuje to zajímavými postavami a příběhem zahaleným tajemstvím, opravdu jsem byl zvědavej, kam to celé bude směřovat a co za tím je. Herectví takřka všech je navíc vysoce nadstandardní a Donutil by si klidně mohl odvézt herecký Glóbus. Ale od scény v horské chatě, respektive konkrétně od momentu, kdy se jedna postava úplně mimózně "prokecne" (to je opravdu ukázka líné scenáristiky - až jsem skoro nahlas řekl "au", jak to zabolelo), na mě ten film úplně přestal fungovat a zdá se mi, že se celý rozpadl. Tematicky, tónem, logikou chování postav i hereckými výkony. Najednou je jasné, o co jde, a film jen přešlapuje na místě. To, o čem Atlas ptáků ve výsledku je - a co samozřejmě nechci spoilerovat - je zajímavý filmový námět, známý z občasných policejních svodek, ale z mého pohledu nebyl v tomto snímku zpracován přesvědčivě. Za mne tedy bohužel zklamání, v první třetině jsem si přitom fakt říkal, že to je hodně dobrý. A ty scénky s ptákama ... mi tedy přišly jen jako dost random a prvoplánová srandička, jak snímek na sílu něčím formálně ozvlášnit. Úplně organicky to se zbylými scénami nepůsobilo. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Olmo existuje zcela mimo kontext českého i jakéhokoliv jiného filmu a působí to pořád osvěžujícím dojmem. Ten film mě zklamal v mnoha očekáváních, ale dal mi věci, které jsem nečekal, že chci. Není to to nejlepší, co se může stát? (PS: Kdo říká, že moudrům těch ptáků máme věřit? Jsou to ptáci!) ()

Xmilden 

všechny recenze uživatele

Atlas ptáků by si měla většina z vás pustit určitě kvůli skvělému a trošku netradičně hrajícímu Donutilovi, který zase jednou dostal parádní roličku, ve které se našel. Tihle záporáci mu jdou skvěle. Jen ty ptáky jsem moc nepochopil. 60% ()

Ephemeris 

všechny recenze uživatele

Tak českým filmom roku pre mňa nakoniec nie sú Chyby, ale Atlas vtákov. Možno za to môže moja slabosť pre hrubosrstých jazvečíkov, či herecký perfekcionizmus Miroslava Donutila. Každopádne, máme tu do činenia s produkciou, ktorá spĺňa svetové parametre a baví napriek tomu, že sprenevera financií je v podstate prízemná a triviálna téma. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Uf, tak tohle je "anatomie zločinu", vážení! A zároveň anatomie - a břitká a chytrá reflexe - současného "společenského" systému, který takové zločiny dopouští, který v lidech podporuje určité typy maligního, sebe/destruktivního chování, určité typy slabostí, obran před vnímáním syrové reality, stejně jako u jiných typů lidí predátorství, tyranství, despotismus - u jedněch podléhání mechanismům moci, u druhých podléhání mechanismům bezmoci, přičemž si obojí vzájemně nahrává. Anatomie nelidskosti systému, který je vším jiným, jen ne "společenským". Film na české scéně opět jedinečný svým nadhledem, ironií, lakoničností, odvahou i rozvahou. Bezchybný scénář, vynikající nasnímání. Záměrně rušivé vytrhování komentáři z ptačího světa, které mnozí vnímali pro tu nepříjemnost jako chybu filmu - jako by ta schválnost záměru vyvádět diváka z komfortní zóny noření se pouze do příběhové roviny nebila do očí -, je brilantní, drzý a skvěle funguje. *** A pozor! Vlastní hlavou ručím za to, že film je celistvý, plynulý, že spínající smysl celého příběhu i finální vyznění snímku vyvrcholí přesně až v poslední vteřině, že stížnosti na rozpadlost se s filmem jednoduše míjejí. *** Co vytýkám já, je snad jedině obsazení. Alena Mihulová zahrála zoufale trapnou, dojemnou a bezbrannou hlavní postavu naprosto úchvatně, jenže po jejím podobném výkonu v Domácí péči to silně oslabuje autenticitu díla: nelze nepřemýšlet o tom, jak to pro režiséra bylo zjednodušené ready-made řešení, jak i on sklouzává k nešvaru českých tvůrců obsazovat české herce do typizovaných rolí jednou pro vždycky. Jednou vyzkoušené schopnosti českých herců z velké části určují, co se bude psát, točit, na co se budeme dívat. Kdyby Omerzu ke stejnému výkonu přiměl jinou herečku, to by bylo úplně jiné umění, majstrštyk v hereckém vedení, o který si ale takový scénář implicitně říká. Takhle to bohužel působí, jako že příběh vznikl minimálně zčásti proto, že režisér viděl Alenu Mihulovou v Domácí péči, což mu značně ubírá na autenticitě tvůrčí nezbytnosti, originality. Druhá výtka v obsazení je pak za Elišku Křenkovou. Doprčic. Já vím, že ji teď všichni obsazují. Ale k tomu, aby se postava párkrát prošla po scéně s teenagerovským úsměškem nebo smutným ksichtíkem a třikrát řekla Ale mami!, nepotřebujeme Elišku Křenkovou. Jde zase o stejnou typizaci, a je to nefér i k mladé herečce, která má talent - a pokud chce režisér z nějakého důvodu obsadit ji, měl by jí vytvořit roli, v níž ji někam posune. S jakoukoli neznámou holkou, která by sehrála takhle nenáročnou postavu dcery, by tohle dílo bylo výrazně působivější. *** Nicméně nebýt těchhle dvou kiksů v obsazení, bylo by to u mě opět za plný počet, a Olmo Omerzu se mi po Všechno bude potvrzuje dál i Atlasem ptáků jako jeden z pranepatrna svrchovaných, sebevědomých tvůrců současné domácí scény, jehož jemně a nenápadně složitě spřádané a řemeslně výborně zvládnuté filmy, jimž zároveň nechybí atmosféra, bohužel přesahují představivost a vnímavost tuzemských kritiků  zůstávají těžce nedoceněné. *~ ()

Jhershaw 

všechny recenze uživatele

Jedním z trendů letošního festivalu jsou filmy s nesympatickými postavami. V případě Atlasu ptáků jsou ty nesympatie dané nelogičností jejich chování. Postavy, které by na základě předchozích životních zkušeností či postavení měly být chytré a schopné, se chovají přesně opačně. Respektive tak, jak se to scénáristovi hodí, i když to nedává žádný smysl. Facepalm během filmu zažijete několikrát. Ptačí monology patří do kategorie WTF a jak jich přibývalo, v sálu začínal propukat smích. Že konec filmu nemá žádné pořádné dovršení ani rozuzlení dříve nakousnutých zápletek, je jen dalším z hřebíků do rakve. ()

Deimos 

všechny recenze uživatele

KINO Scala - úvod s Miroslavem Donutilem/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Kamera 7/10/// PLUS: především kvalitní zpracování ve všech ohledech, uvěřitelné herectví (především Donutil, Křenková), civilnější a skromnější herecký projev (Kotek, Pechlát). typově dobře obsazeno, zajímavé ozvláštnění díky přidaným ptákům MÍNUS: mě film nenudil, naopak jsem byl napnutý a vtáhnutý do děje, ale dokáži si představit, že nudit i může a také je silně depresivní, není to pěkný film na vylepšení nálady, a úvod před filmem mohl být delší, ale když nikdo neměl otázky.../// Shrnutí: Primární narativ vidím jako sondu do korporátu. Do prosperující firmy a do výkladu jejího rozpadu, když zakladatele dožene jeho minulost. Uvěřitelný námět, který si jistě nejednou stal. Loajálnost syna i zetě je možná trochu překvapující, ale je také uvěřitelná a sympatická. Dialogy jsou rovněž poměrně reálné. Náročnější film, který cíleně nevyhledávám, ale jednou se určitě dá zhlédnout./// Celkem 70%/// ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Rodinný film 2. Olmo Omerzu se stále soustředěně zajímá o dynamiku vztahů v rodině, tentokrát kolem arogantního podnikatele, jehož životem otřese poznání, že firmu ani rodinu nemá v rukou tak pevně, jak si celý život myslel. Výborně napsané postavy, ještě lepší obsazení a jako vtipné ozvláštnění ptáci komentující děj. Zatím to vypadá na český film roku. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Olmo Omerzu je považován za jednoho z nejlepších tvůrců, který v posledních letech vyšel z pražské FAMU a za jednoho z nejtalentovanějších lokálních tvůrců posledních let. Původem slovinský tvůrce mohl tyto názory utvrdit faktem, že jeho předchozí film Všechno bude získal Českého lva za nejlepší film a samotný Omerzu si došel pro cenu za nejlepší režii. Omerzu to přitom u diváků nemá jednoduché, jeho novinka potvrzuje, že se Omerzu vyžívá v pomalém vyprávění, charakterní studii postav a v podstatě točí filmy, které by se dali označit za filmy umělecké. Atlas ptáků na tom není jinak.   Samotná zápletka Atlas ptáků snadno vybízí k označení filmu za detektivku. Jenže tak tomu rozhodně není! Atlas ptáků má k detektivce velmi daleko a to i přes fakt, že počáteční práce s atmosférou s detektivní zápletkou koketuje. Časem se ovšem definitivně ukáže, že zápletka nespočívá v tom, kdo firemní peníze ukradl, ale v tom, jakou má tato nemilá událost vliv na chod rodinné firmy a především právě na vztah Ivy Róna v podání Miroslava Donutila s jeho rodinou. Zápletka Atlasu ptáků ve finále nejde po odpovědích, postavy jsou v podstatě načrtnuté jen tak z poloviny. Celé je to vlastně ve finále obsahově strašně jednoduché, přičemž jako k absolventské práci na FAMU by se jí toho dalo vytýkat o poznání méně. Zamrzí jen právě fakt, že tento v podstatě obyčejný film přichází od tak chváleného tvůrce.   Přesto to ovšem neznamená, že by nebylo co chválit. Chvála tvůrčích schopností Omerzua při sledování filmu dává naprostý smysl, Omerzu má navíc štěstí na bravurní obsazení, kdy každý ve stěžejní roli v roli funguje a takový Miroslav Donutil má svou nejvýraznější roli za hodně dlouhou dobu. Za zmínku poté stojí vynikající Alena Mihulová, spolehlivá Eliška Křenková, skvělý Martin Pechlát i Pavla Beretová a Vojtěch Kotek. V tomhle ohledu též funguje vzájemná herecká chemie, v tomhle ohledu jde o skvěle obsazenou záležitost, kdy většina z nich za pár měsíců zcela jasně dostane nominaci na Českého lva. A v tomto případě to rozhodně nebude jen kvůli tomu, že tam zrovna není koho dát.   i přes jednoduchost jde v Atlasu ptáků vlastně objevit zřejmou snahu o nějaký vyšší princip. Mají s ním něco společného mluvící ptáci? Má se v onom rodinném rozkolu najít nějaká symbolika? Atlas ptáků rozhodně vyvolává otázky, které tak trochu zvedají film nahoru i přes jeho jednoduchost. Charakterní studie hlavní postavy i vedlejších postav přitom všem možná mohla jít ještě více pod kůži.   Scénář, který společně s Omerzuem napsal Petr Pýcha (autor předchozího Omerzuova filmu Všechno bude, ale také pekla jménem Úhoři mají nabito) má několik fungujících dialogových momentů, celé se to vlastně zcela tak rozpadne právě v momentě, kdy je hlavní záhadě v podstatě tak trochu konec. Pějící ptáci a jejich otitulkované dialogy nejdříve šíří možná moudra, aby v závěru v podstatě sloužili jako přesný opak známého ´´ Show, don't tell. ´´ Je vlastně zajímavé sledovat, že se časem všechny trumfy rychle vytratí a ani onen rodinný rozpad nemá takový dopad, který se přímo nabízí. Za zmínku poté určitě stojí v jistých momentech skutečně zajímavý vizuál, kameraman Lukáš Milota po Všechno bude a Staříci opět v jistých záběrech dokáže skutečně zaujmout. Minimálně těch pár záběrů na ptáky rozhodně stojí za to.   Atlas ptáků působí jako přesně ten typ filmu, který byl zajímavý v případě personálního rozboru mezi režisérem a divákem. U toho filmu se nedá použít termín ´´ taková práce a přitom taková blbost´´, spíše místo toho by šlo použít ´´ taková práce a přitom vlastně tak trochu promrhaná příležitost ´´. O zajímavý film jde určitě, vzhledem k všeobecnému věhlasu Omerzua ovšem divák snadno může čekat víc a může být díky tomu ve finále zklamán...... ()

Marsik 

všechny recenze uživatele

KINO BENEŠOV - Tenhle film zapadne, bohužel. Jakmile se český divák v kině nebaví, ve smyslu haha a hihi, tak je zle. Na tento námět zkrátka absolutně Češi neslyší. Já ale ano, tudíž jsem to sledoval se zaujetím. 75% (J) ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Při sledování některých  nejmenovaných vysoce postavených činitelů mám občas pocit jako by šlo o roboty, co si jdou  bez ohledu na následky jenom za svým, nedokáži si chvíli ponechat chladnou hlavu, a  chovat se i trochu jako lidi z masa, kostí a emocení. Tohle jsem si  uvědomil, když mi  hlavní postava Ivo Róna začínala připadat už tak  jako  karikatura. Ale není podobných karikatur plná televize a internet? A on i ten pán Ivo Róna má za tvrdou masku někde ukryté svoje ptáčky...Miroslav Donutil se své zdanlivé karikatury zhostil přesným  minimalistickým herectvím, takřka Gabinovskeho stylu a v takové poloze mu to sedlo. Film jako celek není výsloveně dokonalý, ale rád jsem si zašel do kina a se zaujetím sledoval nové české drama s mnoha přínosnými současnými tématy jako například přehnaný  důraz na patriarchát, důvěřivost a možnosti zneužitíí na internetu, pokrytectví apod. Všechno různé tak nějak spojené dohromady, že až to působí dojmem, že se film snaží chytat víc zajíců najednou. Ale spolehlivě se všemi motivy táhne linka odhalovaní kostlivců ve skříni a rozkladu osobnosti. Od začátku je to také předstováno tak, že vše spěje k odhlaení nějakého velkého osobního tajemství, takže i při dost pomalém tempu působí  film napínavě. Pro někoho z komentujících napětí skončilo scénou v chatě, pro mě ovšem víceméně přetrvalo až do konce. Byl jsem tedy trochu zklamán,že to stejně v závěru od té mikrodetektivky odbočilo a vlastně tam o to ani nešlo. Což trochu nastvě a dokázal bych si to představit i trochu jinak. Ale vždycky se mi u filmech líbila jistá hra s divákem a ta se tady povedla. Atlasovi ptáků  jde než o šokující odhalení, asi spíše  studii člověka,který má sice vše, ale najednou ztrací půdu pod nohama. To se celkem povedlo vystihnout stejně jako zmást diváka.   Ve výsledku se film i přes výše zmíněné dvě jasné tahnoucí línie a zřetelné ambinace   ale přece jen trochu rozplzne (a to i  trochu po zhlédnutí v hlavě),  z nichž například mluvící ptáky jsem rovněž moc nepobral. Sem tam to chtělo i trochu živější dialogy. Ale víceméně mě to celou dobu i přes nedostatky bavilo. Mrzí mě tedy malá návštěcnost a i chladné hodnocení (vážně mi chcete říct, že je tohle o 11  % horší  než  třeba Ženy v běhu?) a rád film ocením slabší čtyřkou. ()

Brennos 

všechny recenze uživatele

Překvapivě prázdný film, který od bakalářské povídky odlišují jen artové stock footage vsuvky s ptáky a ptačí seznam v telefonu hlavní postavy, který ale v kontextu filmu postrádá hlubší logické opodstatnění. Téma, známe z novinových článků, mělo větší potenciál. [KVIFF 2021] ()

kajas 

všechny recenze uživatele

Rodinné drama, které se může opřít zejména o vynikající herecké výkony - Miroslav Donutil i Alena Mihulová ze sebe vydali vážně maximum. Atlas ptáků je prostě herecký film. Scenáristicky totiž bohužel docela pokulhává, ačkoli by vás na začátku asi nenapadlo, co bude jedním z ústředních témat (a já vám to neprozradím). Pokud si chcete po delší době užít herecký koncert Miroslava Donutila na velkém plátně, mohu vám snímek určitě doporučit. Možná ale budete zklamáni z celkového vyznění a "ptačích metafor". Já mám od Olma nadále nejraději jeho předchozí dílo. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru..." Pro podnikatele Ivo Róna (skvěle minimalistický Mirolav Donutil) byla rodina a firma tak trochu jedno a totéž. V okamžiku, kdy se mu kvůli zpronevěře velkých peněž začíná hroutit firma, se mu docela logicky hroutí i rodina a vlastně všechny jeho dosavadní jistoty. Tahle hlavní dějová linka filmu  je určitě docela nosná, ale přišlo mi, že z ní mohl Olmo Omerza vytěžit víc. A víc toho taky divákovi ukázat. Ten si tak i na konci filmu může říkat,  že "někdo za tím musí bejt," aniž by ale věděl přesně kdo či co. Přeci onou hlavní pointou filmu asi nebylo ukázat, že  "potěšení mocných je vykoupeno slzami chudých", že "žádné bohatství se zdraví nevyroná" či dokonce, že "cesta bez překážek nikam nevede." Všechna tahle moudra si "cvrdlikají" všelijací ptáci na stromě. Ovšem co chtěl touhle "ornitologickou stanicí" "básník" (režisér) vlastně říct, ví asi jen on sám. Ač neříkám, že to nebylo vizuálně docela originální. Celkově hodnotím film jako lepší průměr hlavně kvůli výborným hereckým výkonům nejen již zmiňovaného Donutila, ale i Aleny Mihulové. ()

vyfuk 

všechny recenze uživatele

[KVIFF 2021] Jo, já vím. Olmík se trochu zase utrhl ze řetězů. Tentokrát, ale vcelku v pohodě stylu, kdy zde máme trochu sociální, trochu krimi a jako thriller, do kterého pak začnou kecat ptáci - doslova - a vy si říkáte, co se zase kurva děje? I tak ale spojení hereckých výkonů s v celku dobrým dějem dělá  dohromady jednu z nejlepších podívaných letošních Varů. Ty ptáci, to docela zachránili. Jasně, že nějaké situace jsou trochu přitažené za vlasy a opět to někdy působí jako komedie, i když by nemělo, tak i přesto to funguje na únosné míře. Hodně velkou škodou je i samotný název, který trochu láká na zajímavější zapojený kodových jmen, k čemuž nakonec moc nedojde a to je hlavní nevýhoda. Obecně je to film, který neosloví každého, ale za mě i ta lyričnost v celku šla. A co si budeme... nás filmy přišel učit točit Slovinec, což je tuplem k smíchu. Prostě mu to jde nejlépe ze všech. Tak jen tak dál... ()

spikey1 

všechny recenze uživatele

“Miroslav Donutil dokazuje, že stále má co nabídnout z hereckého rejstříku” znělo jako upoutávka na návštěvu filmu. Pan Donutil se ani moc nutit k hraní nemusí, v jedné poloze jde o chroptění, ve druhé o jeho civilní podobu naštvaného muže přílišným zájmem veřejnosti. Kdyby tak bylo na co víc koukat. Tahle věc by byla ok pokud by se snad jednalo o cvika, komorní kamerovka na pár aktů. Jestli je to prvotina tak to snad snese nějaký odpolední nedělní vysílání na ČT. Scénáristicky je to brak jak blázen, zkratkovitý, pointy rozhovorů pocem kamdeš. Při “obědové scéně” mi cukalo v kolenou že je čas opustit sál. V poslední době se říká, že snad bude českému filmu líp. Ale Atlas ptáků - panebože ta úplně mimozní ptačí metafora je další facepalm. Naprosto zbytečná a nijak neprovázaná - tak Atlas ptáků jednou v učebnicích jako jeden z příkladů úsvitu českého filmu fakt nebude. Dvě hvězdy pač Troška točí ještě hůř, tak ať je nějaká hierarchie ()

zencitizen 

všechny recenze uživatele

Omerzu má skvělého kameramana a je silný v castingu. Asi i ve vedení herců. Pechlát - syn, Donutil - otec - oba se mi líbili. Ale s tím Pýchou by už spolupracovat neměl. Tento film jsou v podstatě dvě soudničky dnešní postdigitální doby smíchané dohromady (ukradená virtuální identita, peníze vyvedené z firmy atp.), okořeněné jakože generačním střetem. Hlavní nešvar tohoto filmu ovšem vězí v nevěrohodném vyprávění. Jednotlivé situace jsou rozehrány tak nepravděpodobně, tak nerealisticky, se zjevnou snahou o typicky českou, pompézní okázalost, která se projevuje rádoby vypjatými scénami, že to myslím dost ničí Omerzovo jemné pozorovatelství a cit pro rytmus. Omerzu ano, Petr Pýcha ne. ()

JamesSi 

všechny recenze uživatele

Osobně mě to dost bavilo, ale jak je tu napsáno už několika lidmi - vrchol filmu je na konci první třetiny a pak už je to takové vyprchávání bublinek z karlovarské mattonky. I když ten nápad s ptáky byla jen hračička, byla za mě zábavná. Závěr se starou filmovou zatmívačkou jsem si taky užil. Kritizovat je snadné - dělám to i já na ČéSfDé, ale kdyby takhle působil běžný český film budu rád. Mihulová hrála naprosto skvěle, Donutil šel. Prostě smrt jednoho rodinného patriarchy. A to jsem si myslel, že Atlas ptáků se říká sbírce dick-picků. 7/10 ()

Reklama

Reklama