Vysoké podpatky

Viac zaujímavé, ako dobré, ale pre Almodovarových fanúšikov povinnosť a možno aj taký malý kult. Lenže pokiaľ ste už tých jeho filmov videli viacero, tak Vás Vysoké podpatky asi ničím neprekvapia. Je to trochu nefér, pretože som ich videl až po jeho novších snímkach, ktoré sú logicky už viac repetitívne, ale s tým nič neurobím. Takže je to farebné, ťažko melodramatické, ukecané až až, nepravdepodobné, skáče sa v čase a stále ma to dosť bavilo. Čiže klasický Pedro. Také malé bonusy mimo deja sú už dnes strašidelná dobová ženská móda a Javier Bardem v malej úlohe kameramana v štúdiu správ. Ešte mi nedá nevyjadriť sa k tunajšiemu obsahu, ktorý je spoileroidný až až a asi by sa mal niekto zamyslieť nad tým, čo sa tu má uverejniť. (01.09.2013)

Oproti pozdějším Almodóvarovým filmům je příběh více vykalkulovaný a místy až překvapivě předvídatelný. Tragikomické scény však měly u mistra šmrnc vždycky, stejně jako pečlivé vedení herců. Marisa Paredes mě opět utvrdila v tom, proč ji považuji za královnu španělského herectví, Miguel Bosé ve své šílené trojroli nemá chybu a Victoria Abril se pro roli křehké Rebecy snad narodila. Mimochodem milostná scéna posledně jmenovaných je asi ta nejoriginálnější,co jsem zatím viděl. A Sakamotovu rytmickou hudbu si budu pobrukávat ještě dlouho. (27.03.2011)

Musím říct, že převládá spíše zklamání. Pedra považuju za vynikajícho hráče s emocemi a právě tady se ty emoce moc rozmělńovali mezi všechny zůčastněné a flákali to hlavní, vztah matky a dcery. Za trestuhodné pobvažuji například skok kdy milenec matky se proměňuje v manžela dcery, možná tohle by vydalo na celý film, možná. Ke konci film sice nabere obrátky (nemocnice), ale dojmu, že jsem tentokrát nedostal tak velkou pyrenejskou porcí emocí jakou mistr Pedro uměl navařit v jiných filmech už jsem se prostě nezbavil. Záležitosti jako herecký výkony, hudba, kamera jsou na vysoké úrovni, takže času stravenýho u filmu rozhodně nelituju, ale... . (15.05.2012)

Natočit vkusně film, kde si žena vezme bývalého milence svojí matky aniž by o tom věděla a den před jeho smrtí s oběma navštíví klub, kde si to v šatně rozdá s transvestitou, který napodobuje její matku (známá zpěvačka) zvládne skutečně jen Almodóvar. Výborný film, krásně stylizovaný do červené barvy (nebo se to zdálo jenom mně?), prostě Pedro nikdy nezklame. (24.02.2007)

Co je to jenom za vlákna, kterými mě Pedro Almodóvar přitahuje ke svým filmům. Možná jsou to vlákna plné emocí, nebo vlákna jeho barviček, kterými ve filmu jen hýří, já nevím, ale po jeho příbězích jsem téměř vždy chvíli mimo realitu. I tady v jeho skoro režijních začátcích mě dokázal vtáhnout mezi své ženy, matku Becky a dceru Rebeccu, obě plné citů a přesto tak komplikovaných, že je mezi nimi téměř nepřekonatelná propast. Další vztahové drama, kde pochopitelně nechyběli ani muži a já jsem se těšila hlavně na Javiera Bardema, který se ale tentokrát ke slovu moc nedostal, za to Miguel Bosé si tady mohl vyzkoušet, co všechno dokáže a obstál velmi dobře. Byla to Almodóvarova docela zajímavá žánrová barevnost, která mně ale vůbec nevadila, protože tak dokázal podpořit celou škálu lidských emocí.70% (29.01.2013)