Mondo cane

2,5  Senzáciechtivý cestopis (šokument), ktorý sa snaží za každú cenu šokovať západného (rozumej toho "civilizovaného") diváka. A tak to, čo sa na obrazovke odohráva, je zámerne odpudivé, stupídne, zobrazené sú samé odporné kreatúry, alebo banda totálnych idiotov (hlavnú cenu by som udelil zrejme Portugalcom na býčích zápasoch). Často sú dávané do kontrastu tématicky podobné rituály vykonávané niekde v divočine na jednej strane a v civilizácii na strane druhej, pričom niekedy je ťažko povedať, či sú sprostejší tí divosi, alebo tí civilizovaní (dokument sa často vysmieva zo západnej civilizácie). Ako hlavný problém filmu vidím to, že sa snaži tváriť ako autentický dokument, ale pritom ide len o pseudodokument, ktorý si často pomáha manipulatívnymi, umelo zinscenovanými scénami. Neviem čo bolo zámerom tvorcov, ale pokiaľ išlo o to totálne diváka znechutiť, tak sa im to u mňa 100-percentne podarilo. (11.06.2022)

Tak pravda, čekal jsem něco lepšího, než jen umlácení prasat větvemi. Na hororový dokument (šok dokument) mi to přišlo slabé, co z toho že v Americe mají psí hřbitovy – že v Číně naopak žerou psy, hady a mravence, v Římě barví kuřata, africké polonahé holky pořádají „lov“ na mladíky, námořníky svádí kočičky v bikinách a namrdanci chodí z hospod… - chvílema jsem si připadal, že spíš sleduju National Geographic. Jediné co bylo opravdu – opravdu dobré, byla hudba.50% (01.12.2013)

Mondo cane je jeden z najznámejších tzv. mondo dokumentov, ktoré vo všeobecnosti nebývajú moc prívetivé a oddychové. Tento „shockument“ trojice režisérov oboznamuje diváka s rôznymi praktikami všemožných svetových kultúr, avšak nesústredí sa na tie najväčšie a najkontroverznejšie postrehy, ale hlavne na vykreslenie normálneho ale rozdielneho spôsobu vnímania života rôzne po svete. Ale nebolo by to mondo, keby sa sem tam neprihodili aj nejaké nechutnosti (a to hlavne na zvieratách). Dokument disponuje zaujímavými informáciami, vizuálnou stránkou a hudbou na ktorej sa podieľal aj sám taliansky klasik Riz Ortolani. Taký dobrý, nie príliš násilný mondo dokument na úvod, ktorým keď prejdete, zistíte či má zmysel sa zamerať na tento druh materiálu. Ja osobne som nemal to „šťastie“ začať niečím voľnejším ako je toto, ale do sveta monda a dokumentárneho exploitu ma vtiahla bez akýchkoľvek upozornení tvorba bratov Alfreda a Angela Castiglioni-ových. Mondo cane však samozrejme tiež stojí za pozornosť a fanda podobných druhov dokumentov by túto sériu mal poznať. (24.11.2007)

Je to sarkastický Objektiv, jehož výchozí otázka zní, "máte dojem, že vás na světě už nic nepřekvapí?". Já mám za to, že většinu překvapí, tím si tvůrci vrchovatě splnili cíl, musí se jim nechat. Ovšem, co na to divák, je už věc jiná. Naprostá většina příspěvků pracuje s nekonečně vděčnou variací kontrastu jednotlivých kultur. Tím pádem se dočkáte bizardních výjevů s naší civilizace, aby se kvapem bliklo do nejodlehlejších míst zapomenutých kultů (velké plus, že vůbec domorodci svolili natáčení). Naše civilizace a především ta západní (několik facek do USA a Japonska nepřehlédnete) s toho vychází dost jalově. Tahle dvojka režisérů k tvorbě přistupuje takovým lehce "vachkovským" způsobem, tj. lepší být jejich kamerou nezachycen, i když třeba jdete normálně do práce. Asi byste se divili, jak se takové Vaše špacírování dá "upravit". Stačí přidat velice cynický komentář, schválně ironicky emoční hudbu (skvělý Riz Ortolani!) a sestříhat nesouvisle dle libosti. Dá to práci, ale blbce to z Vás udělá. Pánové ze štábu Mondo cane můžou napovědět, jak na to... (17.08.2010)

Jeden z prvních (ne-li první) pokusů o dokument, který se snaží šokovat tím, že před ničím nezavírá oči. Nevím jak to působilo na diváky ve své době ale dnes se jedná o naprosto zbytečný a nezajímavý dokument, který má jen pár drsnějších záběrů, převážně ze života domorodých obyvatel a jejich zvyků a rituálů. (02.07.2012)