All That Heaven Allows
Režie:
Douglas SirkScénář:
Peg FenwickKamera:
Russell MettyHudba:
Frank SkinnerHrají:
Jane Wyman, Rock Hudson, Agnes Moorehead, Conrad Nagel, Virginia Grey, Gloria Talbott, William Reynolds, Charles Drake, Hayden Rorke, Leigh Snowden (více)Obsahy(1)
Po smrti svého muže žije Cary Scott (Jane Wyman), až na občasné návštěvy svých dvou téměř dospělých dětí, sama v malém městě. Jakýmsi zvláštním způsobem ji přitahuje nekonvenční zahradník Ron Kirby (Rock Hudson), až se nakonec přestane svým citům bránit a s podstatně mladším mužem se sblíží a zamiluje se do něj. Když ovšem oznámí své zasnoubení, narazí na nepochopení a překážky. Děti vyčítají matce, že jim svým "nerozvážným" počínáním zničí život. Nakonec se zamilovaný pár po bolestivém zklamání od sebe odvrátí. Ale samo nebe nachází východisko.. (MacGuffin)
(více)Recenze (23)
NFR 1995 ()
Na povrchu slaďák barevný jako disneyovky (s nejspíš nezáměrnými odkazy na Bambiho a Starý mlýn), pod povrchem temný příběh ženy, které upjatost středostavovské společnosti brání v citovém osvobození. Dohromady emocionálně i intelektuálně nesmírně bohatý zážitek. Dům na předměstí, dobovými seriály a reklamami prezentovaný jako místo nebeské idyly, je protagonistce peklem, z něhož nedokáže uniknout. Jak právě televize (de)formovala a dodnes deformuje společenské postavení ženy ukazuje zřejmě nejslavnější scéna filmu, kdy se hrdinčin odraz stává vězněm televizní obrazovky, kterou jí přinesl syn ve víře, že mu matka se svými nepřístojnými nápady nebude více překážet na jeho cestě k úspěchu. Její postavení reflektují také jiné rekvizity, vystupující zde jako symboly konformního a konzumního života lidí, kteří před sociální realitou zavírají oči (nebo dveře, jak se děje ve scéně se služebnou v pozadí). Objekty vyjadřují to, co Cary, svázaná konvencemi, vyřknout nemůže. Skrze ně, skrze barvy, svícení a úhly kamery Sirk sděluje podstatné a stvrzuje tím svůj post nejrafinovanějšího filmového psychoanalytika poválečné americké společnosti. 85% ()
Ukázkové melodrama. Přeslazená hudba, kýčovité záběry na podzimní, zimní krajinu, i ta laňka by se našla, krásné barvy Technicoloru, presleyovský Rock Hudson, klasa. A díval jsem se na to hlavně proto ( jak píše i d-fens v komentu k jinému Sirkovu filmu Written On The Wind ), abych si mohl bez uzardění objednat steak Douglase Sirka :)) Tohle dnes těžko někoho chytne za srdce ( a to na klasický Hollywood slyším hodně ), maximálně tak ze "studijních" důvodů. ()
Tak za prvé je gay Rock Hudson v ultra červenej košeli a bunde oveľa mužnejší, ako všetci dnešní hetero hipsteri. Ale k veci. Kritika spoločnosti, ktorej predsudky zahŕňajú vekový rozdiel milencov a ich spoločenský status. Maximálny kontrast brutálne gýčových obrázkov v porovnaní s tým, čo sa odohráva v duši Cary. Na druhej strane potom súzvuk obrazu a toho, čo sa vo filme odohráva. Sirk provokuje nie len okolie, ale výberom netradičnej dvojice aj diváka, pre ktorého je predstava obletovaného Hudsona v náručí postaršej a výzorovo priemernej šedej myšky Wyman dosť nepredstaviteľná. Podobný pocit z nich som mal aj v Nádhernej posadnutosti. Láska ako trám, nádherná kamera a pod tým všetkým nalešteným pozlátkom toľko tŕňov, že sa z filmu nemohlo stať nič iné, iba nezabudnuteľná klasika melodramatického žánru a umenia v jednom. Mám pocit, že z podobnej schémy sa tu učili aj dogmatici Trier a Vinterberg, ich ženy a postavy trpia pod nátlakom netolerantného okolia podobne. Pre dnešného diváka, ktorý podobné filmy nepozná, odporúčam ako oslý časový mostík nedocenenú poctu žánru Ďaleko do neba z roku 2002. ()
„Všetko, čo nebo dovolí” , alebo i taká láska zabolí, lebo pokiaľ sa Cary Scott spamätá, tak aj Ron Kirby zo skaly zoskočí, až sa takmer (pri)zabije, keď samotná, hútna vrstva snehu, aspoň voľný pád utlmuje, inak by už bolo hádam neskoro nad rozliatym mliekom plakať. Zakázaný vzťah sa rodí, kedy závistliví susedia senzáciu obľubujú, či aj vlastné deti matku odsudzujú, kde staršia vdova a mladý záhradník, podľa nich všetkých, nemravný pomer majú, až útočisko, v starom, útulnom mlyne, spoločne nachádzajú. Najprv to skúšajú po dobrom rozumne vysvetliť, a keď sa už fakt nedá, tak sa rozchádzajú. Zbaviť sa deciek isto musí, že ani vlastnú bedňu extra nemusí, a tak druhá šanca sa črtá, i keď na vážkach ešte musí byť, akoby sa to celé malo skončiť ? / Sirk, Wyman a Hudson, to je najmä spoľahlivý trojlístok, ktorý čímsi vždy prekvapí, že som bol tentokrát o čosi viac spokojnejší, ako s predchádzajúcim Magnificent Obsession, čo bol až extra scenáristicky prekombinovaný. Vynikajúca Mettyho technicolorová kompozícia obrazu, ktorá odráža celkovú náladu postáv, i podľa farby vlasov. Vekový rozdiel je naprosto reálny, a možno i preto sú tak autentickí, ako len môžu byť. Táto romantická-dráma mi neuveriteľne sadla. ()
Douglas Sirk ve mně po jeho 2 technicolorových filmech vzbuzuje ambivalentní pocity. All That Heaven Allows je vizuálně zajímavá a jednoznačně neobvyklá podívaná. Narozdíl od Written on the Wind navíc nabízí příběh, který v sobě ukrývá mnohem poctivější dramatickou linku a ve svém základu tím pádem není tak silnou melodramatickou limonádou. Problém mám ale opět se samotnou dramaturgickou realizací. Sirk je tak či tak prostě rád melodramatický a i sociálně kritický námět posune do linky, která sice řeší pokrytectví všeho druhu, ale primárně ji vždy zajímá láska ústřední dvojice i se všemi jejími patetickými momenty. Závěrečný technicolorový titulek s laní ve druhém plánu mluví za vše. Působivé a zároveň kýčovité až běda. Prostě Douglas Sirk. 6/10 ()
Telenovela ako vyšitá. Veľký príbeh lásky, plnej prekážok, až to vyústi do očakávaného mierne dramatického konca... Dialógy, aj správanie postáv šuští papierom, že vám z toho musí byť do smiechu, navyše ani herci sa tu moc nepredviedli, zaujme jediné mladučká Gloria Talbott s jej študovanými rečami. Ešte aj tá hudba tomu pridá klinec do rakvy, aspoň že to je také pekné, hýriace všetkými farbami. Mám rád romantické drámy, pokiaľ sú uveriteľné a chytia za srdce, toto sa ale vôbec nepodarilo. Ani chémia medzi Jane a Rockom nefunguje, tie namyslené decká by si zaslúžili pekných pár poza uši a tá nobl smotánka, čo žije v malých vidieckych domčekoch a tvári sa, akoby boli minimálne kniežatá, veľmi úsmevné. ()
To, že láska dvoch ľudí z rozdielnych vrstiev znamená obrovský problém ( hlavne pre spomínaný pár ), je skutočnosť známa snáď už od praveku. Douglas Sirk túto spornosť predviedol v tých najlepších hollywoodskych farbách a netreba nič, len dodať, že pre sentimentálne založených to bude revačka jak bejk. ()
Je to dokonalý kýč - mistrný ve stylu, technických prostředcích a ke všemu ještě s éthosem. Dá se na to dodnes dívat, ba jsem párkrát vybouchl smíchy. Fassbinderův Angst essen Seele auf je na Sirkovi esteticky nezávislý, mnohem vice ho připomíná třeba Martha. ()
Na první pohled strašně jednoduchá zápletka o tom, jak se žena a muž do sebe zamilují, kdy jediný problém je v tom, že každý je z trochu jiné společenské vrstvy. Hlavně v jejím případě by vadilo, kdyby se s ním dala dohromady. Jenže ona si uvědomuje, v hodně silných scénách, že to, co chce ona, vlastně není až tak sobecké, alespoň ve srovnání s tím, co chtějí ostatní, kterým se ona chce podřídit. Krásný film. ()
Úúúžžžasné barvy, romantika jak Brno (ani nevadí že Rock Hudson byl gay) a ten srneček (nebo srnka?) na závěr to korunuje jako šlehačka na třešničce. ()
Mé první setkání se Sirkem a hned výjimečný zážitek. Geniálně propracované a podmanivé v každém záběru. Zcela nerozumím tomu, proč musel být Douglas Sirk pochopený až zpětné. Kritický rozměr i neuvěřitelná vizuální promyšlenost musí diváka praštit do očí. Myslím, že v 50. letech muselo snít spoustu starších žen o mladém muži, který za třpytu hvězd krmí srnky v zasněžené krajině. :) ()
Půl hvězdičky sundám za úplný závěr, ale jinak jde o nadčasové dílo, které přesně ukazuje zhoubnost (ženského) uvažování "co tomu řeknou lidi". Tohle mentální nastavení žít tak, aby člověk vyhověl tomu, co si myslí, že si o něm myslejí ostatní, je cesta do pekel. Zvláštní kapitolu tvoří sobectví dětí, za které matka i v jejich dospělosti cítí zodpovědnost a je schopna obětovat svoje životní štěstí, jen aby ji nezavrhly. ()
Jo, jo, Rok Hadsn ral milovnika a ze je zamilovany do zien, aj v tejto mydlovej opere. A ono je to aj dobre. Praveze ne kvoli Hadsnovi, ale kvoli namakanej rezii , vybornym kulisam a slusnym dialogom. Asi najlepsi film Roka Hadsna - potom uz si myslim ujasnil orientaciu a zil si svoju zbuznelu homoromantiku : 77 % ()
Opravdu romantický film skrz na skrz, příběh je jednoduchý, ale zase není vůbec laciný jako příběhy ve stylu Rosamund Pilcher, tohle je příběh plný lásky a zároveň i překážek, přes které se musí dva zamilovaní lidé ve filmu dostat. Ve filmu si opět zahrála moje ne moc oblíbená herečka Jane Wyman, není to krásná herečka, proto bych si do její role dokázala představit někoho hezčího, například klidně i Bette Davis, takže její přítomnost mi ve filmu trošku vadila, nicméně její protějšek Rock Hudson je jejím úplným opakem, krásný, svalnatý chlap, podobný Elvisovi, do toho se musí zakoukat každá divačka. ()
Celkom príjemné. Tento pocit je posilnený ešte tým, že máme výnimočnú možnosť stretnúť sa s melodrámou ako žánrom v jej úplných počiatkoch, keď ešte nedegenerovala do podoby nekonečných televíznych seriálov. ()
Možná mě ten opravdu hodně, ale hodně kýčovitý konec odradil od absolutního hodnocení, ale i tak jsem pořád trochu na vážkách... Ve své době to muselo být celkem třeskuté téma, protože vztah starší a finančně zabezpečené ženy s mladým mužem bez prostředků se toleroval pouze zpovykaným filmovým hvězdám nebo výstředním milionářkám, ale rozhodně ne středostavovským paničkám na malém městě. A v tom je to kouzlo. Navíc si nemůžu pomoct, ale Rocku Hudsonovi role vnitřně silných a svým názorem si absolutně jistých mladých mužů velice sedí. ()
[2,5*] "You love him so much that you're willing to ruin all our lives?" Romantická melodráma zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť než umriete, ktorá aj napriek svojej presladenosti má niečo do seba. Príbeh "šokujúcej" lásky medzi vdovou z "lepšej" spoločnosti Cary (Jane Wyman) a záhradníkom Ronom (Rock Hudson) sa odohráva v malomestskom prostredí, kde každý o každom vie a kde sa klebety šíria rýchlosťou blesku. A v tejto spoločnosti plnej pokrytectva a falošnej morálky vzbudí vzťah Cary a Rona doslova senzáciu. Tieto "technicolorovské" filmy z 50. rokov vyzerajú miestami ako kreslené, všetko je také až gýčovo prefarbičkované, ale istý pôvab to nesporne má. Do toho hraje taká trochu "lepkavá" melancholická klavírna hudba, na scénu prichádza nagélovaný romantický hrdina Ron ("prírodný muž") a obrázok je dokonalý. Príbeh ale dostáva úplne iný náboj (a moje hodnotenie sa pomaly preklápa z dvoch na tri hviezdičky), keď sa Cary a Ronovi začne ich vzťah pod vplyvom vonkajších okolností vymykať spod kontroly. Film si potom takýto silnejší náboj dokáže udržať až do konca. Zaujali ma tu aj tie odkazy na televíziu a jej vplyv v čase jej masového rozširovania. "She doesn't want to make up her own mind. No girl does. She wants you to make it up for her." ()