Vše, co nebe dovolí

Douglas Sirk ve mně po jeho 2 technicolorových filmech vzbuzuje ambivalentní pocity. All That Heaven Allows je vizuálně zajímavá a jednoznačně neobvyklá podívaná. Narozdíl od Written on the Wind navíc nabízí příběh, který v sobě ukrývá mnohem poctivější dramatickou linku a ve svém základu tím pádem není tak silnou melodramatickou limonádou. Problém mám ale opět se samotnou dramaturgickou realizací. Sirk je tak či tak prostě rád melodramatický a i sociálně kritický námět posune do linky, která sice řeší pokrytectví všeho druhu, ale primárně ji vždy zajímá láska ústřední dvojice i se všemi jejími patetickými momenty. Závěrečný technicolorový titulek s laní ve druhém plánu mluví za vše. Působivé a zároveň kýčovité až běda. Prostě Douglas Sirk. 6/10 (29.08.2018)

Ukázkové melodrama. Přeslazená hudba, kýčovité záběry na podzimní, zimní krajinu, i ta laňka by se našla, krásné barvy Technicoloru, presleyovský Rock Hudson, klasa. A díval jsem se na to hlavně proto ( jak píše i d-fens v komentu k jinému Sirkovu filmu Written On The Wind ), abych si mohl bez uzardění objednat steak Douglase Sirka :)) Tohle dnes těžko někoho chytne za srdce ( a to na klasický Hollywood slyším hodně ), maximálně tak ze "studijních" důvodů. (31.03.2007)

Na první pohled strašně jednoduchá zápletka o tom, jak se žena a muž do sebe zamilují, kdy jediný problém je v tom, že každý je z trochu jiné společenské vrstvy. Hlavně v jejím případě by vadilo, kdyby se s ním dala dohromady. Jenže ona si uvědomuje, v hodně silných scénách, že to, co chce ona, vlastně není až tak sobecké, alespoň ve srovnání s tím, co chtějí ostatní, kterým se ona chce podřídit. Krásný film. (12.01.2015)

Na povrchu slaďák barevný jako disneyovky (s nejspíš nezáměrnými odkazy na Bambiho a Starý mlýn), pod povrchem temný příběh ženy, které upjatost středostavovské společnosti brání v citovém osvobození. Dohromady emocionálně i intelektuálně nesmírně bohatý zážitek. Dům na předměstí, dobovými seriály a reklamami prezentovaný jako místo nebeské idyly, je protagonistce peklem, z něhož nedokáže uniknout. Jak právě televize (de)formovala a dodnes deformuje společenské postavení ženy ukazuje zřejmě nejslavnější scéna filmu, kdy se hrdinčin odraz stává vězněm televizní obrazovky, kterou jí přinesl syn ve víře, že mu matka se svými nepřístojnými nápady nebude více překážet na jeho cestě k úspěchu. Její postavení reflektují také jiné rekvizity, vystupující zde jako symboly konformního a konzumního života lidí, kteří před sociální realitou zavírají oči (nebo dveře, jak se děje ve scéně se služebnou v pozadí). Objekty vyjadřují to, co Cary, svázaná konvencemi, vyřknout nemůže. Skrze ně, skrze barvy, svícení a úhly kamery Sirk sděluje podstatné a stvrzuje tím svůj post nejrafinovanějšího filmového psychoanalytika poválečné americké společnosti. 85% (26.11.2012)

Telenovela ako vyšitá. Veľký príbeh lásky, plnej prekážok, až to vyústi do očakávaného mierne dramatického konca... Dialógy, aj správanie postáv šuští papierom, že vám z toho musí byť do smiechu, navyše ani herci sa tu moc nepredviedli, zaujme jediné mladučká Gloria Talbott s jej študovanými rečami. Ešte aj tá hudba tomu pridá klinec do rakvy, aspoň že to je také pekné, hýriace všetkými farbami. Mám rád romantické drámy, pokiaľ sú uveriteľné a chytia za srdce, toto sa ale vôbec nepodarilo. Ani chémia medzi Jane a Rockom nefunguje, tie namyslené decká by si zaslúžili pekných pár poza uši a tá nobl smotánka, čo žije v malých vidieckych domčekoch a tvári sa, akoby boli minimálne kniežatá, veľmi úsmevné. (25.10.2018)