Festival pana Rifkina

Wallace Shawn mi do hlavní role moc neseděl, víc by se mi líbilo nějaké jedovatější Woodyho alter ego, jakým byl třeba Larry David v Užívej si, co to jde. Nicméně film se mi líbil a neměl jsem z něj ani pocit, že by se Woody Allen vykrádal, protože sice řešil to, co řešil už několikrát (ne-li mnohokrát), ale šel na to zase trochu jinak. Tentokrát formou terapie a s výborným nápadem ukázat hrdinovy představy ve stylu filmů, které miluje. Dozvěděl jsem se tedy, že i hypochondrie může být fajn, pokud k ní má člověk krásný důvod, a že ty nejlepší rady do života dává Smrt (s tváří Christopha Waltze). (21.10.2021)

Tell us what we should run to watch up here. / "Chūshingura" by Inagaki. / Who is in it? / Uh, Yūzō Kayama and Tatsuya Mihashi. Yasumi wrote the script. Toshio Yasumi. There's also "Kagemusha". And music by Shinichirô Ikebe. Je smutné, když zasloužilý filmař, tolik pyšný na nedotknutelnou tvůrčí svobodu, točí cosi velmi podobného promovideu turistické destinace a filmového festivalu (které vlastně nesnáší): But... film festivals are no longer what they were. Allenův hrdinný pokus vytlouct z toho [možná posledního] pokusu vlastní film vyšel tak napůl. Reklamní dojem záběrů San Sebastianu nevyznívá zdaleka tak upřímně, jako dávné pocty Manhattanu. Nelze se zbavit dojmu, že Wallace Shawn dostal hlavní roli ve filmu jako projev vděčnosti - Allen ve své autobiografii Mimochodem herce výslovně jmenuje jako jednoho z nemnohých, kdo se ho veřejně zastal v kauze údajného zneužití dcery Dylan Farrow. Kdyby ale nebylo jemnější rtuťovistosti oproti originálu a tlumené melancholie, která fyzicky výrazného herce obestírá, snad byste si ani nevšimli, že to není Woody. Roli při obsazení hrál nejspíš i příznivý věk představitele - svůdci Shawnovi je 'pouze' sedmdesát šest a jeho balení iberských MILFs je mnohem věrohodnější, než kdyby se ho dopouštěl čtyřiaosmdesátiletý Woody. I přiznivec současného filmu a který respektuje roli toho, čemu se v angličtině říká souhrnně politics, asi uzná, že na stesku po starých dobrých časech něco je. Hlavní hrdina Mort, který si pomalu uvědomuje, že ho víc než vlastní průměrné literární pokusy bavilo učit o filmu, umísťuje své úvahy do kulis klasik svých oblíbenců: Truffaut, Lelouch, Buñuel, Goddard, Fellini, Bergman (možná i že i jistý Allen). Černobílé citace interpretované v duchu allenovsky absurdních scének jsou originalitou záměru v ostrém kontrastu s šablonou zbytku filmu. Škoda, že nebylo Allenovi umožněno natočit celý film výhradně touto metodou - to by byl skutečný nářez. Mort's only sin is - that he likes movies with subtitles. (07.11.2021)

Wallace Shawn nemá ani kúsok charizmy, pardón pane. Čož devastuje akékoľvek kúzlo sansebastiánskeho Woodyho dostaveníčka. Jeho hypochondria, uekacanosť a otravnosť sú nekonečné ako španielske móla. Naopak, Gina, Elena a Louis sú skvelí, ale ani ich trojnásobná charizma a sex appeal nevytiahli Woodyho posledný príspevok zo dna jeho filmografie. (09.11.2021)

ALKOHOL SICE ŠKODÍ ZDRAVÍ, ALE OBČAS JE TO JEDINÉ, CO POMÁHÁ. Standardní Allenův kousek, chtělo by se napsat, jen kdyby okolnosti vzniku filmu nebyly tak smutné a vtipné zároveň, jenže mnoho diváků a potažmo i Woody už se zřejmě moc nesmějí. Takže dojde na klasické atributy tvůrcovy tvorby, tu povedenější, tu méně, ale to už bychom se dostali zpátky k tomu standardu. Snad Woody Allen i těm největším blbečkům vysvětlil, že pokud máte zájem o druhé pohlaví, není důležité jen tělo, ale i hlava. PS jediné, co snímek sráží vyloženě do podprůměru, je Wallace Shawn. Nejde o úplně o to, kolik let má jeho filmová manželka, ale o to, že svou roli prostě blbě hraje. Tváří se pořád stejně a emoci abys z něj doloval. (07.10.2021)

Zrovna Allen rozhodně nemusí nikomu nic dokazovat, ale závěr jeho kariéry je ve znamení značného ústupu ze slávy. Strašně se opakuje a recyklace některých témat je přímo otravná. Obsazení Wallace je pak střelou úplně mimo a jeho spárování se stále žhavou Gershon je komedie i sci-fi zároveň. V závěru se dostaví klasická otázka. To je jako všechno? (19.08.2022)