• pm
    ****

    Představ ženu svého života nejlepšímu příteli a můžeš si vsadit na to, že ač se ti v ničem nevyrovná, její srdce získá on. Jen pro jistotu buď oběma nablízku a nápomocen kdykoliv bude třeba. Naftařský geolog Mitch milován ženami, respektován muži, obdivován všemi široko daleko je důkazem, že muž ušlechtilý nemusí být automaticky nudný…čím to, že jsem si v žádném jiném filmu nevšimla klidné síly, kterou vyzařoval Rock Hudson, byl-li právě ve formě?(21.10.2008)

  • poz3n
    ***

    Vůbec se nedivím, že je Douglas Sirk oslavovaným králem melodramatu, obzvláště toho v 50. letech. Jeho práce s technicolorovými barvami je chvílemi pozoruhodná a právě v takovýchto momentech jsem neměl problém přijmout zvolený žánr, a to, co se přede mnou odehrávalo, jsem vnímal spíše jako film, ve své nejryzejší a nejhodnotnější podobě.Takhle na mě ale fungovaly pouhé úseky snímku, a když jsem se v průbehu děje trochu více zamyslel nad tím, co sleduji, nedokázal jsem se přenést přes určitou plytkost a patetickou sentimentalitu, kterou v sobě tenhle filmový žánr nutně skrývá. 5/10(20.8.2018)

  • Rob Roy
    ****

    Tak po tomhle dávám Sirkovi druhou šanci. All That Heaven Allows byla jen ubrečená limonáda, ale tohle je zábavná, svižná, mnohem méně ubrečená limonáda se štavnatými vedlejšími postavami (vlastně jsou mnohem zajímavější než ty hlavní), atraktivním prostředím a fungujícími vypjatými scénami. A celé je to na 50. léta dost podvratné. Melodrama 50.let si začíná získávat můj respekt.(28.9.2008)

  • Matty
    ****

    Chlapec potkal chlapce… a pak do jejich vztahu zasáhla dívka. Teprve zhruba v poslední třetině filmu jsem si uvědomil, že Sirkovi ani tolik nejde o tradiční heterosexuální romanci, jako o takřka westernový duel dvou mužů, přátel na život a na smrt, jejichž frustrace (rozdílného původu) daly vzniknout slabosti spíše pro zbraně a alkohol než osoby opačného pohlaví. Ženy představují jejich zkázu. Možná jsem úplně vedle, ale snažím si takto odůvodnit, proč (tedy kvůli pozdnímu rozpoznání tvůrčího záměru) mne film emocionálně naprosto minul (což se mi u melodramat zas tak často nestává). I bez toho jsem od začátku obdivoval příjemnou vyprávěcí přímočarost, víceznačnost dialogů, expresivní mluvu technicolorových barev (které zaskakují za názornější erotický materiál) a nepřehlédnutelnou falickou symboliku. Povětšinou tedy znaky Sirkovy divadelní průpravy, schopnosti provázat postavy s mizanscénou. Divadelní zkušenosti ale nevysvětlují několik znamenitě sestříhaných sekvencí (otcova smrt) nebo použití subjektivizujících úhlů kamery, jež nás nutí soucítit s domnělým padouchem, což jsou pro změnu důkazy výjimečnosti Sirka coby režiséra filmového. Závěrečné hlazení modelu ropné věže, reprezentujícího falus zakomplexovaných mužských hrdinů stejně dobře jako tehdejší americkou společnost, považuji za jasný důkaz příslušnosti Sirka mezi klasicko-hollywoodské „pašeráky“, kteří do příběhů, na povrchu tak cudných, vkládali dosti podvratná sdělení. 75%(4.10.2012)

  • EdaS
    ***

    S Douglasem Sirkem asi kamarádi nebudeme. Uznávám jeho řemeslné kvality (z technicolorových barev opravdu oči přecházejí) a práci s herci, ale nejsem cílová skupina pro melodramata. A hledat v nich údajný subverzivní podtext (viz např. závěrečná scéna, kde zkažená Marylee láskyplně hladí model těžařské věže :o)) mě upřímně řečeno moc nebaví. Na druhou stranu aspoň člověk ví, kde se inspirovali např. tvůrci Dallasu.(1.3.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace