Režie:
Zdenek SirovýScénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jan ČuříkHudba:
Wiliam BukovýHrají:
Karel Meister ml., Jaromír Hanzlík, Karel Engel, Jitka Zelenohorská, František Hanzlík, Jan Schánilec, Jan Kotva, Miroslav Rataj, Mahulena Kulendíková (více)Obsahy(1)
Dva nudící se mládenci se rádi vytahují, jenže znenadání tragické vyvrcholení jedné rvačky je přiměje, aby se vydali na bezhlavý útěk před zodpovědností... Důraz je položen především na stále zkratovitější chování lidí, kteří se ocitli v mezní situaci. (oficiální text distributora)
Recenze (20)
Na československé poměry neobvyklý film, který se zaměřuje pouze na psychologii dvou hlavních postav a všichni ostatní jsou jenom v roli jakéhosi křoví. Hanzlík svou možná první filmovou roli zvládl na výbornou. Překvapila mě skvělá hudba Wiliama Bukového, takový jazzovitý styl se v našich filmech objevuje velice zřídka a proto si toho nesmírně vážím. Jenom je škoda, že je film na konci tak hrubě useknutý, znatelně zde chybí nějakých patnáct minut na pořádnou dohru, jakou by si tento zajímavý snímek bezesporu zasloužil. ()
Hodně zdlouhavé, málo dramatické. Scénář: Jan Brandýs (Pavel Juráček), Zdenek Sirový, pomocný režisér Bohumil Kouba ()
Jak snadno se dostat na dráhu zločinu! Šerosvitná naturalistická kamera J.Čuříka zaznamenává příběh dvou kamarádů, ve kterém se příliš nemluví. Stačí jedno škobrtnutí, jedno zdvihnutí nože a cesta, kterou se oba mladící vydávají, zdá se býti bez možnosti návratu. Ač se oba protagonisté snaží, seč mohou, divák je na rozpacích, zda s nimi má sympatizovat, nebo je odsoudit. Jejich podivné chování mate a jak se nakonec zdá, ani oni sami neví, co by vlastně chtěli. Průměrný film, který ničím převratným neoslní. Pro soudruhy v době normalizace však byl jedním z těch filmů, co neodpovídají socialistickému umění. Dnes je ale spíše výpovědí o době, kdy vznikal. Absolutním vrcholem Sirového tak pro mne napořád zůstane mrazivá Smuteční slavnost. ()
Velice mne zklamalo, čekal jsem další skvělé dílko od takového autora a herců, dostal jsem kvas, ovšem zcela nedokvašený.!! :-) ()
Zdeněk Sirový se vlní, ale velmi podivně. Celkem jednoduchý scénář zaměřený na Honzův souboj se svědomím a Tondovo vypočítavé a chvílemi velmi zvláštní jednání. I když hudba je zde komentována pozitivně, mně osobně ty emotivně laděné trubky a píšťaly vadily. Nicneřešící chování postav a narůstání mizérie dvou junáků, kteří se snaží utéct sami před sebou nepatří podle mně k tomu nadprůměrnému, co můžou šedesátky nabídnout. ()
Málomluvný film, který si zdlouhavé chvíle krátí skvělou hudbou. Hodinové plácání dvou mladíků od ničeho k ničemu je korunováno nanicovatou pointou. ()
Opravdu velmi velmi silné čtyři hvězdičky k filmu, který v mých očích nejvíc překazila závěrečná pointa. Ač překvapivá a neočekávaná, náhlé obrácení příběhu směrem k čistému happyendu mne zde jakožto diváka (narozdíl od hlavních hrdinů) moc nepotěšilo. Protože Zdenek Sirový natočil pozoruhodný realistický kus se zajímavým tématem, výborným scénářem (napsal Pavel Juráček, v titulcích uveden pod pseudonymem Jan Brandýs) se zaměřením na psychologii, s velice působivou kamerou i hudebními motivy, výbornými civilními projevy herců. Zatímco jméno Karel Meister nebude mimo tento snímek příliš zvučné ani pro fajnšmekry, jeho kolega Jaromír Hanzlík se za pár dalších let díky spoustě dalších počinů vypracoval na prvotřídní hereckou osobnost, nicméně oba mladí pánové zde podávají rovnocenně obstojný výkon v rolích dvou zcela odlišných kamarádů. Přesto, že silnou atmosféru občas odlehčili pohodové momenty (zejména v taneční scéně), sledování pokusu o útěk dvou mládenců před zákonem i před vlastním svědomím mne nechávalo po celý čas v napětí plném očekávání nasledujícího děje. Hodně mi to připomnělo francouzské černobílé filmy s podobnou minimalistickou sondou do života jedinců kriminality čistě skrze tyto postavy, bez zatahování vyšetřování případu do děje. Mít Fínský nůž jiný závěr, mohl by si vedle uvedených žánrů přiřadit i krimi a ještě coby artový film mezi čs. kriminálky zlatých šedesátých ojediněle vynikat. Přesto fandům tohoto žánru u nás doporučuju a samozřejmě ne pouze jim. (85%) 52 rokov filmu za 52 týždňov / Československá filmová výzva ()
Já vlastně ani nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne a co k tomu vůbec říci. Každopádně zvláštní film... ()
Taková civilnější verze Stínu kapradiny. Film možná krapánek přepsychologizovaný, ale taková asi byla intelektuální móda. Jak se ale posunula doba! V šedesátých letech se filmoví desperádi nemohou vyhnout otázce svědomí, v devadesátých už nic takového neřeší. Musím souhlasit s předhodnotitelem Flakotaso, ta jazzovitá hudba (s barokním nádechem, jak mi připadá) je kouzelná. ()
Nejzajímavější jsou, jak to tak u podobných filmů bývá, tehdejší reálie. Na lehce naivním dobovému vnímání poplatném snímku s melodramatickou jazzoidní hudbou je zajímavý především půvabný 17letý Jaromír Hanzlík (mladší Honza), který už tehdy dokazoval svůj herecký talent. Rovněž 22letý Karel Meister ml. (starší Tonda) stojí za zmínku. ()
Očekával jsem trošku svižnější snímeček. Dva výrostci nechtějí převzít zodpovědnost za své činy a utíkají před spravedlností.... 45% ()
Ju.... ()
Dva mladíci se po bujaré pitce vrací domů... A připletou se ke rvačce, jenž nedopadne příliš dobře a dojde na nože. Co teď? Utéct? Zahladit stopy? A co na to onen svíravý vnitřní hlas jménem svědomí? Jak se hrdinové zachovají, jak by jste se zachovali vy? ()
Československé drama pojednávající o následcích jednoho zkratkovitého činu dvou mladíků. Téměř veškerá délka snímku se zabývá situací těchto jinochů na překotném útěku před spravedlností a zejména vlastní zodpovědností. Mladší, neplnoletý a zbrklý Honza (jedna z prvních rolí talentovaného J. Hanzlíka) a starší důvtipnější Tonda (neznámý K. Meister) však jednají nelogicky, drama je plné jejich agresivních diskuzí, končících surovostmi. Průběh jejich úniku je zobrazen též velmi nepřehledně, často pouze naznačen a korunu rozpačitosti nasadil totálně utnutý závěr. Vedlejší postavy prakticky neexistují, děj je přímo zaměřen na psychologické postupy dvou uprchlíků. Přesto však v onom temném, poměrně neakčním a nudném příběhu zaujal nádherný úsměv spanilé dívky na jakési tancovačce. Docela zklamán, hodnotím Sirového dílo mírně podprůměrně, zejména kvůli nepřehlednosti, roztaženosti, nedramatičnosti a nezajímavosti. ()
Silně nevěrohodný útěk dvojice mladíků před spravedlností. Tohle není divoký západ, a i když veřejná bezpečnost trestuhodně nekoná, v socialistickém Československu desperátům moc možností nezbývá. Přemýšlel jsem, jak z té pořádné šlamastyky tvůrci vybruslí, ale nakonec se to pomocí takového malého šikovného podrazu povedlo! No to se fakt povedlo! Jeden z nejpřekvapivějších závěrů v čs. kinematografii! Poněkolikáté v českém filmu zazní velice oblíbená a často opakovaná propagandistická píseň Pilarky, ve které procítěně pěje: „...jak koráb pro kosmické lety...“. ()
Poněkud málo nosný příběh dvou zmatkujících mladíků s předvídatelným koncem. Nejslabší složkou je scénář, který nedokázal patřičně rozvinout možnosti dramatického napětí a působil spíš povrchně a nepřesvědčivě. Film naopak drží nad vodou vynikající kamera a hudba a rovněž herecký talent Jaromíra Hanzlíka, který se zde již přesvědčivě projevil. Totéž se bohužel nedá říct o poměrně toporném Karlu Meisterovi, který jen odříkával předepsané repliky. ()
Ty hnusné zvuky ve větší části filmu, tak to byl tedy děs. Začátek dokonale zmršený i s podobnými pazvuky. Dávám mínus čtyřicet. Ale jinak musím uznat, že jsem se díval velmi bedlivě. Něco mi to totiž živě připomínalo. Pan Hanzlík, jako že tehdy byl neherec, to zvládl dobře, jeho partner také, takže k mimo výše napsanému strhávám, ještě dvacet za zbytečné zdržování děje, tedy hluchým místem, tím tancováním. Jinak jsem nenašel důvod k dalším mínusům. ()
"V kapse má finský nůž a průkaz filmového klubu…" zpívá se v mé oblíbené Třešňákově písni Finský nůž, pročež jsem již léta toužil tento film vidět, avšak byl jsem bohužel trochu zklamán. Sirový s Juráčkem (nevím tedy, jaká byla role neznámého scénáristy Jana Brandýse, pokud nebyla pouze krycí) nabízí překvapivě konvenční a navzdory krátké stopáži i poněkud zdlouhavý příběh dvou mladíků utíkajících kvůli domnělému zabití člověka finským nožem. Jestliže mladistvý Hanzlík byl podobně jako v mnohem zdařilejším Bloudění syrově autentický, u Meistera jsem měl místy pocit, že na svou roli úplně nestačil a musel si na svůj herecký vrchol počkat až do znělky České sody. Potěšilo obsazení Hanzlíkova otce do vedlejší role spisovatele, neboť jeho herectví není jinak moc zaznamenáno, ač samozřejmě jeho umělecká dráha měla na Jaromíra značný vliv. Největšími klady snímku jsou ale bezesporu jako vždy vynikající Čuříkova kamera a hlavně Bukového svěží dobová hudba. ()
Veľmi nudná psychodráma... aj keď musím uznať, že po hereckej stránke to bolo kvalitné. ()
Hrozná debilita o ničem,jako celá nová vlna 60-tych let. Celý tento snímek postrádá logiku. ()