Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nesmrtelná legenda o zbojnickém hrdinovi Jánošíkovi, který bohatým bral a chudým dával, je stále vděčným námětem různých uměleckých zpracování. Třetí filmová verze, která byla natočena na Kolibě v letech 1962-63, vznikla u příležitosti 250. výročí Jánošíkovy smrti. Námět, scénář i režie této velkolepé historické fresky jsou dílem Palo Bielika - původního hereckého představitele Jánošíka z české Fričovy filmové verze z roku 1935. Zajímavé je, že hlavní roli nesvěřil zkušený herec žádnému z herců, ale mladému lékaři z Iľavy, Františku Kuchtovi. Neokoukaná tvář tak vtiskla celému filmovému vyprávění silný, realistický nádech.
Velkorysý projekt, natáčený v exteriérech slovenských hor, s velkou účastí komparsu, náročnými scénickými stavbami (důmyslná zařízení Jánošíkova lágera) a s účastí plejády vynikajících slovenských herců, patří k pokladům slovenské kinematografi. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (93)

troufalka 

všechny recenze uživatele

Lidé budící pozornost za života se po smrti často stávají legendou a idolem. Přestávají být Františkem, Václavem nebo Jurajem, mění se v mýtickou postavu opředenou různými zvěstmi, přecházejí do lidových povídaček. Jako když si děti hrají na tichou poštu ... něco se upraví, něco se přidá. Výsledkem není portrét skutečného člověka, ale zpodobnění toho, jak je vnímán. Paľo Bielik respektoval legendu a snažil se přibllížit pravdě. Do hlavní role vybral svého přítele, který dodal příběhu svou přirozenost, další postavy obsazené předními slovenskými herci dokreslily profesionalním výkonem. Vznikl malebný filmový monument. Je ryze slovenský, věrně zachycuje chudobu kraje i mentalitu, dává nahlednout do skutečného postavení těch, ze kterých Juraj povstal. Vynořují se nepříjemné otázky. Je církev se svou morálkou a hlásáním pokory v místech, kde se děje zjevná křivda, správným řešením? Nebo je nám biblický příběh již tolikrát přetlumočen, že se stává sám tichou poštou? ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Jako máleho mě tenhle příběh, dostal i když jsme později slyšel , jak to bylo s Jánošíkem, tak mě je to jedno, protože "pravda je tam někde venku".Mě se líbili kostými i výprava a Filčík, jako zbojník je skvělej Chtěl jsem být taky takový Jánošík,ale to v dnešní době nejde maximálně politik ty mají jako základ hesla slogan tohoto filmu,ale upravený: " Všem brát a sobě dávat". ()

Reklama

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Slovenská kinematografia nemá veľa diel, ktorými by sa mohla hrdiť. Aj keď zopár filmových klenotov by sa tu našlo. Ku tomuto malému bohatstvu patrí aj tento dvoj dielný výpravný historický snímok o najznámejšom slovenskom zbojníkovi. Niekdajší predstaviteľ Jánošíka - Paľo Bielik - sa podujal zrežírovať vlastnú verziu tohto príbehu. Musím uznať, že sa mu to celkom podarilo. Ja ako roduverný Slovák tu pridávam jednu protekčnú hviezdičku naviac. Takže to bude za štyri. **** ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Jak bylo a ještě nečetněkrát uvedeno bude, je jánošíkovský fenomén kruciální otázkou slovenskosti vůbec. Od nekritických adorací počínaje přes střízlivější pohledy pokračuje a druhým koncem pomyslného pangejtu konče, degradujícího slavného terchovského rodáka na gangstra své doby. Je jisté, že skutečný Jánošík je jakousi sumou těchto duchovních ingrediencí. V obecné poloze s tím může a musí souhlasit každý. Jinou otázkou je však jak vytvořit přesvědčivý umělecký obraz zbojnického ideálu slovenských, ale i polských karpatských horalů a tím také podstatné části Středoevropanů vůbec. Pro scénáristu Bielika se stala přirozeným východiskem racionalizovaná legenda doplněná o celou řadu historicky doložených fakt a souvislostí nedlouhého zbojníkova života. Při komponování tohoto pohledu se mohl opřít o proslulý prvorepublikový Olbrachtův román NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, v němž se oblíbenému českému prozaikovi podařilo s mimořádným uměleckým zdarem přesně zachytit rozhraní proměny lupiče v lidový symbol odporu, doložený nadto i o skutečné živé vzpomínky žijících členů Šohajovy rodiny a jeho ženy Eržiky. Je pochopitelné, že se jednalo - nebo mnohem spíše jednat mohlo - o vliv zprostředkovaný, přesto však plný inspirace, povzbuzující tvůrčího Bielikova ducha. Platí to tím spíš, že se tu jednalo nejen o téma rozumu, ale především o věc srdce. Výsledkem se stal osobitý, i v českém prostředí ojedinělý tvar, který akcentuje lidovou legendu, ale současně ji zbavuje magických rysů a celou řadu věcí a prvků domýšlí a dává jim věcný, racionální kontext i obsah. Dalším velkým činitelem, pro Slováka samozřejmým, pro Neslováka objevným, je krásná horská krajina na rozhraní horního a středního Pováží, na kterou navazují podhůrské vrchoviny slovenských hor - Tater a Malé Fatry. Připočteme-li k tomu osobitý folkór i slovenskou lidovou architekturu, jejíž historické kořeny tkví v mnoha ohledech právě v Jánošíkově době nebo v obdobích na jánošíkovskou éru bezporostředně navazujících, dokresluje se nám mohutné jeviště, kterým disponoval podle své scénářem zaštítěné vůle Bielik-režisér. Legenda, do níž byla dále integrována východiska, která zaznamenal Bielik v době svého dětství a jinošství na počátku minulého století, nabídla velkou příležitost různorodé, herecky pestré a mimořádně talentované zakladatelské generaci moderního slovenského divadla, jež tehdy vstupovala do středního věku a blížila se zenitu svých uměleckých možností a výkonů. Snad právě proto Bielik do hlavní role vybral neherce-lékaře, jak naznačují mně dostupné zdroje, Františka Krčmu. Ten svému Jánošíkovi mimo vysokou ztepilou postavu věnoval i svou sličnou tvář a nepopiratelný intelekt a nápaditost, které ve spojení se značnou fyzickou silou, tvořivostí, vůlí a houževnatostí propůjčily mýtotvorné postavě lidských obsah a diváckou důvěryhodnost a přesvědčivost; neherec současně s až překvapivou jakoby snadností tento soubor předností obohatil o solidní zvládnutí hereckého řemesla a autentický umělecký prožitek. Zdánlivě drobnou postavu otce Uhorčíka dokázal nadat stejným bohatstvím svého výsostného umění jako v případě OBCHODU NA KORZE Jozef Króner a doslova objevit - jakoby mimochodem - celou řadu lidstvím prosycených "perliček na dně". Zvlášť velkým zážitkem je v tomto ohledu scéna Uhorčíkova umírání. Nadprůměrné výkony odvádějí i další: svého ramba Surovce s nečekanou bravurou zvládá Dušan Blaškovič právě tak jako Ctibor Filčík hejtmana Hrajnohu. Ve výčtu dobře zvládnutých úloh a jejich aktérů by bylo možné dále pokračovat ; byl by to dlouhý seznam a nesnadné hierarchizování kvality odvedených uměleckých výkonů. Spokojím se proto ještě dvěma evokacemi manželského páru Jaroslava Rozsívala a vzácně i Magdy Lokvencové-Husákové (jejíž filmografie je víc než sporá) jako Jánošíkových rodičů; na minimu plochy odvedli oba víc maximum pro postižení hrdých svobodníků, kteří mohou mnohé, ale až po jistou mez, za kterou splývají s šedou masů ostatních nevolníků, s níž sdílejí i jejich nemilosrdný osud, dostanou-li se do soukolí vrchnostenské zvůle a následné represe. Za zmínku stojí i generační a povahové ostínění šlechtických postav, nejvíce patrné na dvojici hrabat Žurayiových (zvlášť výborný Andrej Bagár a suverénní a jistý Eduard Bindas). Přestože se tento osobitý výpravný historický velkofilm neubránil na několika místech ideologickým klišé své doby končícího stalinismu padesátých let (scény umírání), dokázal zachovat rovnováhu mezi dobrodružným a realitickým žánrem. Klady filmu i kamery právě proto stojí výše: vůlí po skutečném - ne nedobrovolném - poznání Jánošíkovy situace, vhodným připomenutím jeho bezpečně doloženého vojenského angažmá střídavě v Rakosziho a císařských vojscích - i po dalších důležitých dějotvorných i kompozičních prvcích. Tento zakladatelský slovenský historický velkofilm již v době svého uvedení do kin před 46 lety překonal diváckým ohlasem i nejsmělejší očekávání svých tvůrců. Je zřejmé, že své čestné postavení v zlatém fondu slovenské národní - ale i československé - kinematografie si zachová i do budoucna. Zaslouženě a právem. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

"Kto sa bojí smrti, zomiera každý deň." Táto verzia o slovenskej legende, ktorú má na svedomí Paľo Bielik ako pôvodný 'Jánošík', je omnoho lepšia, než tá pôvodná. Je vidno, že teraz to vzali kompletne do rúk Slováci. A už mi je týmpádom jedno, koľko je dokreslené, koľko je skutočnosť. Presne takto si chcem totiž postavu hrdinu Jánošíka pamätať. František Kuchta bude jediný predstaviteľ, ktorý si zaslúži stvárniť túto postavu. Výzor akčného hrdinu, robustná postava, drsný, no zároveň pokorný pohľad, to sú presne tie črty, ktoré Bielikovi trošku chýbali. Takmer trojhodinova verzia občas trošku nudí, ale nudí oveľa menej ako Fričova 'ani nie hodinka a pol'. Navyše je tu väčší priestor na všetko. Množstvo zaujímavých postáv, je tu priestor na dobrodružstvá zbojníkov (zaujímavosti ako drevená šúchačka, výťah z dreva) a aj na dramatickejší záver. Samozrejme herecké kreácie trošku zaostávajú, ale to je len ďalšia malá chybička krásy. 80%. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (29)

  • Hlavnú ženskú rolu stvárnila Lucia Poppová, operná speváčka, ktorá v tom čase účinkovala vo Viedni, a rolu Bélu Dolinayia stvárnil Milan Jablonský, ktorý v tej dobe pôsobil na lekárskej fakulte a neskôr sa preslávil v oblasti športovej kulturistiky. Vo filme mu prepožičal svoj hlas Slavomír Záhradník. (Raccoon.city)
  • Jánošíka mal pôvodne stvárniť Karol Machata, no Bielikovi sa zdal v 34 rokoch už dosť starý na túto rolu, tak ho nahradil vtedy 30 ročným Františkom Kuchtom. (corona)

Reklama

Reklama