Armádní dvojčata

Filmu, který měl programově získávat sympatie pro vojáky a československou armádu, se ujala výrobna Nationalfilm. Předpokládalo se, že na veselé hříčce se nedá nic zkazit, a proto byli do režisérských pozic uvolněni Čeněk Šlégl, herec a jeden ze spoluautorů scénáře, a střihač Jiří Slavíček. Oba byli nadmíru rozumní a v hereckém obsazení příliš neexperimentovali. Hlavní role byly svěřeny Jindřichu Plachtovi a Ladislavu Peškovi, kteří poněkud rozpačité dílko doslova zachránili před hrozícím krachem. Hana Vítová si tu kromě několika líbivých písniček střihla dokonce delikátní, jemně erotickou scénu ve vaně. Znalci smíchovského operetního repertoáru zajisté tuší, že námět si tvůrci vypůjčili z úspěšné hudební komedie Josefa Stelibského Nám je hej. (04.10.2008)

Ne že by nebylo čemu se pousmát, ale bylo to takové od začátku průhledné, starý seladon a mladá slečinka, mladý nadporučík a mladá slečinka, starý seladon a mladý nadporučík = otec a syn; z čehož vyplynulo, že starý utře hubu. Ovšem aby ten film měl v prostředku pokračování, nesměl chtít syn vidět otcovu milenku a otec zase synovu - tedy na fotografiích. Všechno zasazeno do prostředí fotografického ateliéru, který si zřídila "armádní dvojčata" v rámci povinné vojenské služby. Uniformy a pár pochodujících vojáčků, resp. klientů fotoateliéru, to bylo jediné, co vojnu vzdáleně připomínalo. Takže to asi měl být film, propagující armádu, ale tento námět byl úplně zbytečný a klidně by sedal vsunout do civilního života. Theodor Pištěk jako perevoschodítělstvo byl ovšem výborný, Plachta s Lálou průměrní, Vítová spíše podprůměrná stejně jako Gustav Nezval. (24.10.2018)

Film sice nemá všech pět P, ale dvě má- Pešek-Plachta. Tato dvojice zachránila vcelku nenápaditou, bezdějovou komedii. Jinak se totiž ve filmu vůbec nic neděje, nebylo by v něm ani nic pro zasmání. Hana Vítová jest ženou, o kterou zápasí otec i syn a u toho Pešek s Plachtou asistují. Zvítězí mládí, jak je již zvykem ve starých filmech. Mládí a láska. 60% (22.04.2012)

Klasická Stelibského opereta Nám je hej ve svém filmovém přepisu nabízí čistou esenci českého populárního filmu druhé poloviny 30. let. Hlavními komiky jsou Plachta a Pešek, vzájemně si konkurujícími milovníky Marvan (otec) a Nezval (syn). Milostným objektem není nikdo jiný, než půvabná majitelka fotografického závodu Hana Vítová. V epizodkách nechybí samozřejmě Pištěk, Trégl nebo Kreuzmann, též moje lásky Majva Červená či Mary Norrová. V čem je tedy zádrhel? Snad pouze v tom, že sympatie směřující k Čs. armádě poněkud zakrývají fakt, že jde operetu a hudby je tu skutečně poskrovnu. (16.03.2020)

Prvorepubliková romantická komedie z vojenského prostředí, které spojí dva kamarády, Ladislava Peška a Jindřicha Plachtu k podnikání ve fotoateliéru. Druhá dějová linie se odvíjí kolem milostného trojúhelníku, v němž o přízeň fotografky Hany Vítové usilují, aniž by o sobě navzájem věděli, otec a syn v podání Jaroslava Marvana a Gustava Nezvala. Herecké výkony nejsou nijak excelentní, příběh je velmi jednoduchý, ale díky řadě zmatků a nedorozumění jsem si užila dost legrace a vtipných situací. Také hudební stránka filmu nebyla nejhorší. I tak bych doporučila film spíše pamětníkům. (23.03.2016)