Lawyer of the Poor
Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
Josef MachKamera:
Josef StřechaHudba:
František ŠkvorHrají:
Otomar Korbelář, Lenka Podhajská, Marie Brožová, Miroslav Homola, Vladimír Majer, Jiří Dohnal, Vojta Novák, Zita Kabátová, Jindřich Plachta, František Paul (více)Obsahy(1)
Laskavý dobrák a advokátní písař Kypr se obětavě stará o schovanku Annu Marii a po večerech v hospodě U Hrubiána pomáhá s různými právními problémy chudým a bezmocným. Zatímco Anna Marie získává možnost uspět jako zpěvačka, stárnoucí muž se potýká s narůstajícími problémy, které plynou nejen z jeho působení advokáta chudých, ale především tragické minulosti zahalené tajemstvím, která ho po letech opět dohání. V hospodě U Hrubiána se objeví záhadná žena, kterou pohled na Kypra vyděsí, a také kavárník Turba, který odhalí Kyprovu bývalou identitu a označí ho za vraha. Na povrch vyplouvá příběh vyšetřujícího soudce Kiliána a tragické smrti jeho kamaráda Remeše. Přestože se od Kypra odvrací přátelé i známí, v celém příběhu něco nehraje. Brzy je jasné, že tajemství, které Turba vyjevil není úplné a pravda možná také vypadá jinak. (nash.)
(více)Recenze (23)
Umělecky nejhodnotnější film režiséra Slavínského, jednoznačně. Ono stačí podívat se do jeho režijní filmografie na názvy jednotlivých titulů a musí to být všem hnedle jasné.. Když režisér Slavínský chtěl, tedy, měl tu možnost, jak v podobě kvalitního scénáře tak i ve výběru dobrých herců, tak dovedl, prosím, natočit i takto kvalitní a především koukatelné drama. Obsazení filmu bylo, tedy, výtečné, po obsahově dějové stránce také něco nového, než na co jsme byli do té doby zvyklí. Atmosféra filmu se báječně prolínala z tajemna a záhadna přes mrazivo až ke světlým okamžikům, viz očištění Kypra, s falešného obvinění v hostinci U Hrubiána. Pro Otomara Korbeláře to byla v období let 32-45 opět jedna z dalších zásadních charakteristických rolí. Lenka Podhajská (mladá schovanka Anna Marie Rynešová-za pár let předčasně zesnulá), Jindřich Plachta (podvedený hokynář Marvan), který za svou menší roli dokonce získal Národní cenu ještě společně s filmem Druhá směna nebo Vladimír Majer (kavárník Jan Turba), ti všichni odvedli kus dobré práce. A tak vznikl opravdu kvalitní film po všech stránkách.. ()
Bravurní Korbelář let 40. podruhé. ()
Poslední roky si takzvaně doplňuju "filmové vzdělání" a koukám tedy na řadu a řadu filmů z let minulých; a to nejen z povinnosti, ale protože ty zašlé časy mám upřímně rád... ale proboha co bylo tohle? Ztratit soudnost, tak jdu možná na 2* ...jak by řekla Magenta z RHPS - "How sentimental". ()
Sice nechápu, jak to Slavínský dokázal, ale navzdory skvělému námětu a předpokládám, že i solidnímu scénáři, dokázal do filmu propašovat sladkobolnou romantiku. A aby toho nebylo málo, na naprostou většinu filmu mi namaskoval Korbeláře na starého dědka. K tomu většina dam hraje neskonale afektovaně, když se Rymešová dozví o smrti svého muže, předvede afektu velice úctyhodný kousek. Dohnal jako obvykle nezůstává pozadu, dokonce pod heslem dohnat a předehnat je opět snaživě nejhorším hercem filmu. Naštěstí je to kompenzováno prací Plachty a Nedbala. Jelikož je Korbelář jako obvykle skvělý, vytahuje film o třídu výš. ()
Bylo by to perfektní, nebýt poněkud přeslazeného závěru a nadkritického množství zpěvu, který svou délkou a četností každou chvíli rozbíjel příběh i pečlivě budovanou tísnivou atmosféru plnou tajemna, tušené dávné tragédie i gradujícího napětí při postupném vrstvení náznaků minulosti a ran, které postupně dopadaly na Kypra bojujícího s osudem i tragickou minulostí. Občas poněkud patetické, přesto působivé a v některých momentech nezapomenutelné. Vynikající Otomar Korbelář a Slavínský vážnější než je zvykem společně vytváří příběh, který v paměti jen tak nezapadne. Spolu s Kouzelným domem patří k mým nejoblíbenějším dramatům 40. let. ()
Mimořádné tvůrčí vzepjetí režiséra Vladimíra Slavínského během dramatických válečných let vyvrcholilo v adekvátním přepisu jednoho z působivých Arbesových romanet. Film, zpracovaný s přesnou dějovou koncepcí, smyslem pro detail a přenášející na diváka onu magii tajemné minulosti dobráckého podivína, kterého zlo dostihne i v jeho nové identitě, je bezesporu nejzdařilejším Slavínského dílem, stojícím v přímém protikladu s jeho předmnichovskou tvorbou, výhradně zastoupenou populární komercí bez vyšších uměleckých ambicí. V titulní roli se objevil znamenitý charakterní herec Otomar Korbelář, který teprve ve čtyřicátých letech získával své nejcennější filmové příležitosti. Korbelář byl hercem, který je výrazně determinován svým zjevem. Jako mužný typ hrdého vzezření s výrazným hlasem byl takřka předurčen k interpretaci milovnických rolí, jak nakonec vyplývá z jeho filmografie třicátých let. Mnohem více mu v té době přinášelo divadlo. Na svou opravdu velkou hereckou příležitost si musel počkat do zlomového roku 1938, kdy ztvárnil ve filmové adaptaci Jiráskovy hry Lucerna titulní postavu mlynáře Libora. V následujících válečných letech postupně nabýval pověsti výjimečného charakterního umělce, který dokáže zahrát kladné i záporné postavy (kolínský kapelník Kmoch versus cynický lékař Hegl) a postava starého právního poradce směřovala ke Korbelářovým vrcholným kreacím. Kritika tehdy ještě ocenila výkon Jindřicha Plachty, který již pokolikáté i na malé ploše dokazuje velikost své osobnosti. Výjimečně příznivá konstelace hvězd požehnala mimořádně silnému příběhu o lidské spravedlnosti v době, která o podobných slovech jen beznadějně snila. Vladimír Slavínský, filmař duší i tělem, který své nepochybně velké ambice obětoval komerčním zájmům, se tehdy jako orel vzlétl nad krajinu a paralyzovaným divákům dokázal, že lze zvítězit nad sebou samým. Alespoň jednou za život. ()
Ach, Slavínský, Slavínský... proboha, proč? Připravit mi po čase takový skvělý dramatický zážitek z dalšího černobílého filmu (kterému jsem jaksi vzhledem k ostatním kladům odpustil i přehrávající (ne)herečku v hlavní ženské roli) a pak to na závěr skloubit s vyvrcholením vedlejší linky ve stylu červené knihovny? Úpřimně mám po skončení z toho trochu rozpačité pocity... Ten film měl silný ústřední příběh o bývalém advokátovi, na kterém bylo spáchano před lety křivé obvinění, ale z posledních 20ti minut jsem měl pocit, jakoby ten několikánásobný happy end kolem osudu postavy mladé schovanky (v nové lásce, v neúplné rodině, v pěvecké kariéře) byl pro režiséra snímku důležitější než téma následků starého obvinění a znovunalezení své cti. Škoda, za výraznou část zpracování soudního námětu, jehož napínavý "proces" probíhá v zakouřené hospodě, za hutnou temnou atmosféru v jistých scénách podpořenou i vizuálem, a za výkon Otomara Korbeláře v hlavní roli bych razil plných pět hvězd. Korbeláře jsem dosud měl nejvíce zafixovaného jako lupiče Fredyho Floka v parodii Těžký život dobrodruha /ze stejného roku/ a zde mne hodně překvapil v nezvykle dramatické roli, navíc ještě v postavě věkově a osobnostně rozdílné (místo charismatického muže v středním věku tak trochu utrápený deděk, tedy s výjimkou retrospektivní scény). Zejména v jeho společných dialozích s Jindřichem Plachtou coby hokynářem číšela z filmu krásná člověčina, to bylo radost dívat se a poslouchat. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Aneb jak Slavínský udělal z Arbese (tomu by to radost určitě neudělalo) Červenou knihovnu. Mimo jiné jeden ze zdrojů Pytlákovy schovanky (viz scéna s italským učitelem hudby, že). Slavínský si v podobném duchu liboval, myslím, že ale v tomto ohledu je povedenější burianovka Zlaté dno, na druhou stranu Advokát chudých a To byl český muzikant pomáhali burcovat český vlastenecký duch (v obou případech hlavně hudební složkou) v prvních letech okupace, proto je nutná i určitá schovívavost. ()
U tohoto filmu mi bylo opravdu líto, že se neubrala trocha prostoru sentimentální lásce naivní omladiny, která dle mě rozmělňovala příběh padlého advokáta v podání skvělého Korbeláře. ()
Mírně sentimentální drama, které však dokazuje, že Slavínský dokázal vytvořit seriózní film na vážnou tématiku. Za pozornost stojí dobrá řemeslná práce, několik hereckých výkonů v čele s Korbelářem a Brožovou a vrcholný závěr, který Modlitbou za vlast přímo apeluje na dobové publikum a je nádherným vyjádřením naděje, která rezonuje i v příběhu. Už díky němu tenhle netradiční film ve filmografii mistra zábavy stojí za shlédnutí. ()
Slavínština byla v očích současné kritiky postrachem českého filmu, říká autor knihy "Náš film" (1985) Luboš Bartošek. Věta, která uvádí 2 odstavce kritiky Slavínského a snad i jeho ospravedlnění, není zcela jasná; jedná se o kritiku skutečně současnou nebo o kritiku tehdejší? Zřejmě jde o tehdy i nyní. Kýč u Slavínského (mluvím o tomto filmu) však není podstatou, ale kořením jeho díla. Václav Wasserman o něm (viz táž kniha) vypráví: Smál se a plakal přesně na místech, kde se smáli a plakali jeho diváci. Snad proto solí a pepřem svého kýčem diváka překvapuje a nutí ho reagovat podle jeho režijní taktovky. Závěrečná kýčovitá písnička (Škvorova?) velebí naši zemi v době, kdy možná Reinhard Heydrich už seděl v letadle. ()
ocenenia : MFF Benátky 1941 - Súťažný výber ()
Pravo ma nikdy nebavilo, a to ze chlapo pomaha zenskej je super, len na kvalitny film to proste nestaci. Paropo, roku 1941 uz Ceskoslovensko nejestvovalo, jestvoval Protektorat a klerofasisticky SK stat - vladol isty fasizoidny a otvorene fasisticky cernoprdelnik : 30 % ()
Vedle hereckeho obsazeni film nejvice tezi z vyborneho scenare. ()
Snímek se mi zdál v některých scénách příliš patetický. Slavínský se nezapřel. Vyzdvihla bych výkon Otomara Korbeláře, ta role mu byla šitá na míru. Herecký výkon Lenky Podhajské byl dost podprůměrný a je škoda, že si party nemohla zazpívat sama. ()
Vroucí čistý snímek.Ta část jak se od Kypra všichni odvrátí a uvěří cizinci není moc věrohodná, chtělo propracovat, ale tenkrát se tak psalo... Jakub Arbes hmmm... ()
Ceska "Deanna" Lenka Podhajska, zena s tragickym osudem... Prestoze vynikajici zpevacka, zde jeji zpev neslysime. Znamy cs (melo)dramaticky film, ktery videl snad kazdy, s Korbelarem v hlavni roli advokata chudych... P.S.: bohyne Zita pouze v mensi roli matky predstavene. 4- ()
Film ma dojal. Nebolo to dejom, ktorý bol jasný , no bolo to záverečnou piesňou... Film vznikol v roku 1941 a záverečné slová piesne hovoria za všetko. Hodnotím 85%. ()
Výborný film! Opravdu tleskám! Hvězdičku strhávám akorát za počáteční a závěrečné Ave Maria - naprosto nadbytečné. ()
Je třeba především připomenou, že hlavní roli hraje Otomar Korbelář, který představuje suspendovaného vyšetřujícího soudce, který v hostinci radí chudým lidem v jejich problémech.Teprve ve stáří a v ústraní se mu dostane zadostiučinění a je očištěn z nespravedlivého obvinění.Věrohodné vykreslení staropražského prostředí. ()