White Crow
Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan RothHudba:
Josef KumokHrají:
Jindřich Plachta, Adina Mandlová, František Krištof-Veselý, Stanislav Strnad, Růžena Šlemrová, Aša Vašátková, Raoul Schránil, Světla Svozilová, Eva Gerová (více)Obsahy(1)
Zadlužený majitel zámku Dubanský vidí jediné východisko z dluhů ve sňatku dcery Jany se synem svého přítele z mládí Bernarda, nyní milionáře. Aniž se mladí lidé znají, je jim oběma domluvené manželství proti mysli. Dubanský sám se ožení s podvodnicí, která se vydává za bohatou Američanku, a odjede s ní na svatební cestu do Tater. Mezitím podnikavý personál pronajme zámek pod názvem Bílá vrána lázeňským hostům. Jana Dubanská zde pracuje jako pokojská a nechá se najmout jako společnice milionáře, který tají svou totožnost. Filomen Dubanský musí nakonec prodat zámek neznámému kupci. Zjistí také, že jeho manželka je podvodnice a tak je rád, když je odvedena do vězení... (ČSFD)
(více)Recenze (38)
K oblíbeným kouskům třicátých let patřily i zfilmované operetky. Většinou se jednalo o nejapné přenesení divadelního aranžmá do filmových kulis s několika kuplety (v lepším případě melodiemi), které byly doplněny konverzací o náhodách a změnách, které nastražil sám život, a občas nějakým tím převlekem nebo záměnou. Neslavně dopadly i takové majstrštyky jako Polská krev nebo Na tý louce zelený. Bílá vrána mi ze zmíněných pokusů vychází nejlépe. Slavínský sice neopouští svého diváka, přesvědčuje ho, že když se bude prát se životem, čeká ho štěstí (jen ten vyhrávající los je trochu obehraný). Ale daří se mu udržet základní operetní pravidla: divák se musí bavit (neškodí balancovat na hranici třeskutě lidového a jemně vkusného humoru), je potřeba na co se dívat a hlavně je potřeba vše směřovat ke šťastnému konci, o kterém divák nesmí pochybovat. První pravidlo obstarává Jindřich Plachta, který už dokázal pozvednout i bídnější tituly, druhému pak plně vyhovuje Adina Mandlová. Raoul Schránil také lehce pozdvihl šablonu sňatkového podvodníka. Scéna, kdy okrádá svou oběť, je opravdu velmi dobrá. No a bez Járy Kohouta by to snad ani nebylo ono. ()
Tyhle operetky se zpěvným Františkem Kryštofem-Veselým a důstojně vtipným Jindřichem Plachtou prostě miluju. Kdyby hrála i Věra Ferbasová, má film k dokonalosti opravdu jen málo ;-) ()
Dalsi z tech filmu, ktere by bez kouzelne pritomnosti Jindricha Plachty zapadly do uplneho zapomeni. ()
Jedna z mála českých operetek kterou můžu a která je svým způsobem ještě stravitelná. Hlavní klady : Film byl moc pěkně obsazen, Plachtovi role nepraktického zámeckého pána Filomena opravdu sekla, takovéhle role on vždy uměl. Líbil se mi i jeho decentní knírek. Jeho sympatická dcerka Jana (Adina Mandlová) a elegantní komorník (František Kryštof Veselý) rovněž vynikli. Samozřejmě pak nezapomenutelná a hodně diskutovatelná scéna je ta ohledně facky, kterou uštědřil dobrák Plachta podvodníku Bulanovi (Raoul Schránil), kolikrát prý se točila a zkoušela znovu, režisér Slavínský však pořád nebyl stoprocentně spokojený, ale tomu se nelze ani divit:-) Příjemná záležitost. ()
„Jak je vlastně stár?“ - „Kolik mu může být…no, ať je mu třicet? Nejvýš padesát, ale neptej se mě na to, já nevím.“ - „A jaké má zaměstnání?“ - „No dovol! Je dědic!“ Aneb když chce tatínek zaplácnout dluhy provdáním své dcery… Stejně jako v Pán a sluha se tu sešla dvojka Plachta/Krištof-Veselý, ale tady bohužel první jmenovaný nemá žádného pořádného nahrávače typu Trégla, navíc i v jeho případě šlo o 1 z jeho slabších rolí (ačkoliv pořád je Dubanský nejzábavnější postavou). A podobně to bylo i s dalšími, od těch spíš křečovitých, zoufale nevtipných (Speerger, Kohout) až k těm, kteří těch hluchých míst naštěstí moc nemají (Šlemrová, Svozilová). Humor a komika tak fungují jen občas, navíc je vše rozmělněno ve velkorysé stopáži, která je dána přidáním písniček (bez těch bych se já osobně obešel). Ve výsledku čistý průměr. „Ale víte, co bych udělala já, maminko?“ - „No co, rozběhla by ses mu naproti, pověsila se mu na krk a řekla tady mě máš, Jindřichu!“ - „A to se moc mýlíte, maminko. Ani bych mu ruku nepodala…možná.“ ()
Mám ráda tyhle střeštěné komedie pro pamětníky a obzvlášť mám ráda úžasného a jedinečného Jindřicha Plachtu. ()
Ideálnější než-li film-dvojče Svatební cesta. ()
Kupodivu lepší než jsem si pamatoval. Zábavná, svižná oddechovka, odsýpající tempem, kterému nedokáže uškodit ani občasná píseň a navzdory předvídatelnému vývoji umí zvednout náladu a naladit do pohody. A má skvělou dvojku Plachta-Krištof-Veselý, která si tu po filmu Pán a sluha prohodila role, ale opět jim to funguje na jedničku. Zahambit se nedal ani zbytek obsazení, který oběma jmenovaným borcům pomohl vytáhnout tuhle operetku až na pozici klasiky, která pobaví i po téměř 80 letech a po x-té repríze. ()
Slavínského filmy jsou otiskem doby, v níž vznikaly. Veselé, rozverné, neuvěřitelně naivní, tím pádem zbožňované nejširší masou diváků. Jednoduchý příběh o zkrachovalém zámeckém pánovi, jeho energické dcerušce a kreativních zaměstnancích, kteří se mimo dohled nad nově přestavěným penzionem věnují i povinnostem lásky, sázel, tak jako už mnohokrát předtím i potom, na osvědčené filmové hvězdy. Tím je řečeno vše. I to, že většina se tu pitvoří a přehrává zcela v intencích pitomoučkého scénáře, s kterým si nevěděl příliš rady ani Jindřich Plachta, jehož postava je tentokrát politováníhodná. Jo, když si bere chudý chudou... ()
"Ale vždyť já taky nereptám, to jen naříkání teď přišlo náramně do módy !!" ;) ()
Typický film režiséra Slavínského, naštěstí bez Věry Ferbasové. ()
Vracím se k těm našim starým filmům moc ráda, mají velice příjemnou atmosféru a po jejich odkoukání mám na rtech takový ten přiblblý úsměv.. Jindřich Plachta jako po uši zadlužený majitel zámku výborný, ohromný sympaťák, dobře se mi na něj koukalo.. Celkově mi herecký ansámbl sedl bez výhrad, Eva Gerová i Adina Mandlová jsou báječné, no a samozřejmě skvělá je i Růžena Šlemrová.. ()
Trochu vyčpělý, nicméně půvab nepostrádající film aneb Když si chudý bere chudou, věří, že šťastni budou... Konečně vím, odkud pochází úsloví: Neodkládej na zítřek, co můžeš odložit na pozítří. ()
Neodolatelný muzikál (komorník/ředitel penzionu Jindřich si odskakuje k hudebnímu nástroji a pěje, kdykoli to situace umožní) jasně ukazuje, že mezi společenskými kastami (ve filmu se vtipně mluví přímo o „buržoazních kruzích“) je nepřekročitelný rozdíl, bohatý se neomylně spáruje s bohatou a chudý s chudou (byť na ni může sednout štěstí v podobě stavebního losu). ()
"Promiňte, že to říkám tak lidově."*** "Neporouchalo se kolečko v orloji?" 75% ()
Originalita snimku temer zadna, ale vtipnych situaci je zde hned nekolik. Vynikajici herecke obsazeni. ()
Pozitivní energie všech herců, především ale Evy Gerové, je největší předností tohoto filmu. Zvlášť první půle, měla i díky tomu příjemnou dynamiku. Ta druhá o ni byla trochu ochuzena, pro klasické romatičnění a zápletku se skrytou identitou...což ovšem k těmto filmům patří. Oceňuji i to, že všechny hvězdy mají stejně důležité role. Camea v té době nebyla v módě. Ve finále tak jde o velmi pohodový film. ()
Kde nic není ani smrt nebere. Tento film je jen pouhou snahou o veselohru, přese všechnu snahu vyznívá spíše do prázdna. I když všichni hrají jak o život, něco se prostě nepovedlo. Asi to bude tím, že je z toho celou tu dobu cítit ta úporná snaha o "řachandu" , a nakonec to vlastně ani moc k smíchu není. Navíc zde není ani zbla myšlenky, takže ani tak, ani tak, je to pouhý průměr. 50% ()
Plachta a pak už nic... ()
Ničím z průměru vyčnívající komedie pozdních třicátých let. Perfektní Šlemrová v menší rozverné roli, nijaká Mandlová, roztomilá Gérová a dokonalá mrcha Svozilová tvoří dohromady poměrně herecké ženské obsazení, ovšem nejvíc navrch má skvělý Jindřich Plachta v opětovné dobrácké roli majitele zámku. A zaujme také Schránil, v roli galantního podvodníka s netradičně blond vlasy. ()